Muž svou dceru vidí pouze hodinu týdně, a to ještě za asistence. Ústavní soud (ÚS) se ho dnes zastal a případ se opět otevře u odvolacího soudu, stojí v tiskové zprávě nejvyšší soudní instance v zemi. Režim jeho styku s dítětem by se tak mohl upravit.
Spor mezi rodiči nezletilé dcery trvá už od roku 2020, kdy obvodní soud svěřil péči o dítě matce. Tehdy se ještě otec s dcerou viděl každý týden ve čtvrtek odpoledne a vždy v lichém týdnu od pátku do pondělního rána, a dále o prázdninách. Po stížnosti matky obvodní soud povolený čas s dcerou zkrátil na asistované setkání každý druhý týden ve středu a poté pár hodin každou další sobotu bez asistence.
Důvodů bylo několik. Podle soudu totiž existuje jazyková bariéra mezi otcem a dcerou, ta k němu zároveň údajně nemá citovou vazbu, k čemuž mělo přispět i to, že s ním dlouhodobě nežila. Navíc mezi sebou rodiče údajně nemají vyřešené své komplikované vztahy a dcera prý nevědomě přejímá názory a postoje své matky.
Otec se proti rozhodnutí odvolal, ale soud vyšší instance jeho čas s dcerou ještě zkrátil na jednu hodinu týdně s asistencí. Argument zněl podobně jako v prvním případu, otec si s dcerou musí vztah nejdříve napravit. „Teprve poté, kdy asistované styky budou bezproblémově probíhat a nezletilá opětovně naváže vztah s otcem a zbaví se obav z kontaktu s ním, lze upravit běžný styk s otcem bez asistence,“ stojí ve zprávě.
Po tomto verdiktu případ směřoval až před Ústavní soud, který muž žádal o zrušení dosavadních rozsudků. Těmi podle něj došlo například k porušení jeho práva na soukromý a rodinný život, práva na ochranu rodičovství, péči a výchovu dítěte.
Otec argumentoval tím, že soud nezkoumal důvod postoje dcery, která vzhledem ke svému věku může být ovlivněna matkou, nezabýval se návrhem střídavé péče. Dále argumentoval názorem Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), dle kterého měla být dcera se stýkáním s otcem spokojená, či znalci, podle nichž není asistence nutná.
Matka předešlá rozhodnutí považuje za zákonná a odůvodněná argumentujíc naopak negativním postojem dcery vůči otci. Tvrdí, že kontaktu nebránila, naopak ho podporovala a sama prý navrhovala další možnosti setkání. Dle ní však otec „opakovaně nevyužíval možnosti asistovaných setkání, rušil předem domluvené termíny a navzdory jejím opakovaným výzvám dlouhodobě neprojevoval aktivní zájem o dceru – ani prostřednictvím běžné komunikace (např. telefonátů či zpráv),“ stojí v nálezu ÚS.
Zároveň u soudů poukázala na chování ze strany otce, které podle ní nebylo vhodné. Zmínila například nerespektování hranic, objímání navzdory nesouhlasu dítěte či infantilní způsob komunikace, stojí ve spisu.
Ústavní soud stížnosti otce částečně vyhověl a zrušil rozsudek odvolacího soudu, který považuje za nepředvídatelný, překvapivý a který měl porušit otcovo právo na soudní ochranu i na péči a výchovu dítěte, protože mu znemožnilo se k zásahu do svých práv jakkoli vyjádřit.
Dále ÚS připomněl, že právo dítěte na péči obou rodičů je ústavně chráněné a každé výrazné omezení kontaktu s jedním z nich musí být výjimečné, důkladně odůvodněné a s jasným výhledem jeho rozšiřování, stojí ve zprávě. Jedna hodina týdně se dle ÚS blíží úplnému vyloučení rodiče ze života dítěte, stojí ve zprávě. Upravení styku teď leží na odvolacím soudu.
