Komentář advokátky JUDr. Denisy Sudolské k vyjádření vlády k návrhu Nejvyššího soudu na zrušení částí zákonných ustanovení, zaslaný na žádost deníku Epoch Times 4. srpna 2025.
Podstata řízení u Ústavního soudu tkví v podstatě v tom, zda je spravedlivé, aby nárok na náhradu po podstoupení očkování měl jen ten, kdo už fakticky žádné zdraví nemá. To, že vláda u Ústavního soudu tvrdí, že takto je to v pořádku, je jistě zarážející, bohužel však ne překvapivé. Je to totiž souladné s vyjádřeními Ministerstva zdravotnictví v jednotlivých řízeních, a zejména v řízení, ze kterého tento návrh vzešel.
Ve vyjádření vláda tvrdí například to, že je to spravedlivé, protože existují i další cesty, jak se domoci odškodnění (např. uvádí, že se žadatelé mohou domoci odškodění v případě vady výrobku, nebo pochybení lékaře). V této části vyjádření ale vláda zcela popírá zásadu tzv. „no fault compensation“ („odpovědnosti bez zavinění“) a podstatu samotných náhradových zákonů, která na této zásadě stojí. Stát těmito zákony říká (a je to jeho povinnost), že pokud se někdo nechá očkovat (typicky ve prospěch ochrany veřejného zdraví, z čehož většina populace typicky benefituje), a dojde u něj k nějakému nežádoucímu následku, tak pak má nárok na to, aby mu tato újma byla nahrazena, aniž by musel prokazovat, že došlo k nějakému pochybení – tvářit se, že to jde jen v případě tzv. zvlášť závažných ublížení na zdraví jistě nejde – byť přesně to vláda tvrdí.
Vláda dále poměrně překvapivě argumentuje tím, že v případě covid-19 šlo o nepovinné očkování, a věc srovnává „s podáním jakéhokoliv jiného léčivého přípravku“. Vláda z toho dokonce dovozuje, že stát lidem poškozeným očkováním proti covid-19, které vláda ve svém vyjádření označuje doslova za „specifické“, poskytnul zvláštním beneficium (! sic), protože jinak by snad nárok na náhradu vůbec neměli.
Jistě je pravdou, že formálně nebylo očkování (vyjma konkrétní skupiny osob) obecně povinné – je třeba ale připomenout kontext doby, kdy bylo očkování fakticky vymáháno skrze nejrůznější mimořádná opatření, nátlakové kampaně, případně propagováno v loteriích o iPhony a tenisky. Koneckonců i Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozhodnutí správně upozornil, že „nelze nutit občany k očkování proti onemocnění covid-19 tím, že neočkované osoby odpůrce mimořádným opatřením vyloučí z možnosti provádět určité činnosti a využívat služby, které za normálního běhu věcí spadají do rámce běžného života. Tím se totiž z dobrovolného očkování stává nepřímo skrze smíšený správní akt očkování povinné, neboť osobám neočkovaným nezbývá nic jiného, než se nechat naočkovat, pokud chtějí běžně žít.“
Stanovisko vlády, podle kterého je tedy odškodnění za následky po covid-19 cosi navíc (tvrzené beneficium), je v kontextu výše uvedeného přinejmenším nesprávné.
Dále vláda ve stanovisku uvádí, že náhradové zákony, resp. jejich dosavadní aplikace, jsou ústavně konformní. Vláda to dovozuje z toho, že Čl. 24 Úmluvy o biomedicíně stanovuje, že poškozeným náleží spravedlivá náhrada, za podmínek stanovených zákonem – takový zákon je, a to, že je přísný, není podle vlády s v rozporu s Úmluvou. Takové vyjádření je kategoricky nesprávné. To ilustruje již jen skutečnost, že do dnešního dne za újmu způsobenou očkováním proti covid-19 nebyl nikdo odškodněn. Považuje-li vláda za spravedlivé, že za újmu způsobenou povinným očkováním a očkováním proti covid-19 byla v souhrnu za 5 let existence zákonů odškodněna jediná osoba, lze takové úvahy bezpochyby označit za cynické.
Zajímavé je, že vláda v procesní rovině polemizuje také s tím, kterého zákona by se případný zrušující nález Ústavního soudu měl dotknout. Zjednodušeně řečeno vláda tvrdí, že pokud by měl podmínky pro odškodnění zmírnit, tak by se to mělo dotknout pouze očkování proti covid-19. To proto, že jiná očkování náš klient v rámci soudního řízení neřešil. To by pak znamenalo, že by se mírnější podmínky uplatnily pouze u očkování proti covid-19, a v zákoně pro povinná očkování by nespravedlivá podmínka zůstala.
5. srpna 2025
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanovisko Epoch Times.
