Komentář
Při volbách do sněmovny nás letos v říjnu čeká premiéra. Češi, dlouhodobě pobývající v zahraničí, budou mít letos poprvé možnost volit korespondenčně. Málokteré téma hloubí tak radikální příkop mezi vládními stranami a opozicí, jako právě korespondenční volby.
Kritikové mají námitky jednak principiální, kdy jde o ústavnost, a pak také technické, neb samotný proces voleb shledávají nespravedlivým a umožňujícím zneužití.
Co na to ústava?
Znamená-li ústavou zaručená rovnost volby, že váha všech hlasů je stejná a všichni občané by měli mít stejný, rovný, rovnocenný přístup k volbám, pak dle kritiků zavedením korespondenční volby zde vzniká skupina občanů, v tomto případě čeští občané s dlouhodobým pobytem v cizině, kterým jsou „podmínky zjednodušeny“, tedy je jím umožněno hlasovat „dálkově“, prostřednictvím poštou zaslaného hlasovacího lístku. Občanům „doma“, na území České republiky, takové právo přiznáno není, ti se naopak musí – chtějí-li volit – dostavit osobně před příslušnou volební komisi. Podmínky nejsou stejné, voliči si nejsou rovni, volby tedy nejsou rovné, řekl by zdravý rozum.
Znamená-li přímost volby, že volba je prováděna přímo a pouze konkrétním voličem, a pokud tajné hlasování znamená, že nikdo nemá právo vědět, jak volím a nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem, pak korespondenční volba podle kritiků přece zpochybňuje obojí, neb stát se z velké části vzdává kontroly nad přímostí a tajností volby.
Při volbě ve volební místnosti komise nepustí se mnou za plentu vůbec nikoho, po celou dobu „výkonu volebního práva“ jsem pod bedlivým dohledem mnoha párů očí, čímž je pohlídána přímost i tajnost volby.
Korespondenční volič může vyplňovat svůj volební lístek doma v obýváku, v hospodě či v práci, může tím někoho pověřit nebo to nechat udělat děti nebo třeba souseda, zkrátka, nikdo nehlídá a nekontroluje, není-li ovlivňován, přemlouván či nucen. Čímž opět vznikají dvě – sobě nerovné – skupiny voličů. Jedni můžou, druzí ne…
Je zajímavé, jakou slovní ekvilibristiku volí ministerstvo zahraničních věcí, které volby v zahraničí zajišťuje. Tvrdí, že cílem změny bylo „umožnit (…) jednodušeji volit“ (tedy jedné skupině občanů volby zjednodušit), ale současně „narovnat nyní nerovné podmínky pro výkon volebního práva“.
Tak jak tedy? Zjednodušit podmínky – a tím některé voliče zvýhodnit? Nebo naopak podmínky narovnat – neb prý byly dosud nerovné?
Zkrátka, rozpaky a otázky zůstávají. Je nepochopitelné, že v takové právně nejasné situaci stálo vládě za to zákon silou protlačit.
Bylo nutné to tak hrotit?
Vládní strana si je zcela jistá. „Korespondenční volba jednoznačně naplňuje ústavní principy. Žádná rizika v korespondenční volbě nespatřujeme“, potvrdila naší redakci na aktuální dotaz mluvčí KDU-ČSL, a věrně tím shrnuje postoj celé vládní koalice.
Volby jsou nyní za dveřmi – a děje se tak v situaci, kdy – podle nedávného průzkumu agentury STEM – více než 54 % dotázaných Čechů se bojí zmanipulování výsledků podzimních voleb, a to ne „Putinovým“ zasahováním z Ruska, ale naopak vědomým působením současné Fialovy vlády.
Ještě nikdy od listopadu 1989 nepřevážily u nadpoloviční většiny občanů obavy ze zmanipulování výsledků parlamentních voleb, nota bene přímo prý českou vládou!
Stojí za tím obrovským nárůstem nedůvěry právě silou prosazená korespondenční volba?
Nebo spíše události posledních měsíců, jako zrušení voleb v Rumunsku, když nedopadly tak, jak si vládnoucí kruhy přály? Či způsob, jak se různě po Evropě zachází s nepohodlnou opozicí, např. ostrakizace AfD či vyloučení LePenové z voleb?
Nebo se na propadu důvěry podílí volební kampaň vládních stran, jež rezignuje na konkrétní program ve prospěch moralistního apelu na povinnost „stát na správné straně“, čímž se z kritiků vlády lacině vytvářejí téměř nepřátelé státu?
Korespondenční hlasování je schopno zrelativizovat důvěru ve výsledky svobodných voleb, jak předvedly prezidentské volby v USA před pěti lety (Trump vs. Biden). Byť se nakonec žádné dramatické volební manipulace neprokázaly, z otřesu důvěry ve státní instituce a volby samotné se tamní společnost nevzpamatovala dodnes.
Ať už tedy volby v říjnu dopadnou jakkoliv, nelze se zbavit dojmu, že prosazení korespondenční volby a zavedení jejich platnosti již pro tyto volby bylo ne zcela promyšlené a moudré. Ač se zastánci reformy zaklínají zvýšením úrovně demokracie, její základní artikl, ba předpoklad, totiž společenská důvěra, dostává na frak, což je vždycky ke škodě všech.
Jak to tedy bude probíhat?
Korespondenční volba předpokládá systém dvou obálek a identifikačního lístku voliče, o jejichž vydání musí oprávněný volič v předstihu požádat patřičný zastupitelský úřad. Volič pak zalepí svůj hlasovací lístek do úřední (volební) obálky, kterou spolu s identifikačním lístkem vloží do poštovní obálky.
Volební komise na zastupitelském úřadě otevře poštovní obálku, ověří identifikační lístek a poté vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem do urny k ostatním hlasům. Po uzavření voleb se všechny obálky sčítají společně, což zajišťuje, že nikdo nemůže zpětně přiřadit hlas konkrétnímu voliči.
Předpokládejme tedy, že až do okamžiku otevření volební urny vše proběhne, jak má – že tedy volič skutečně osobně, z vlastní vůle a vlastní rukou, vše provede a svobodně, neovlivněn, nepřemluven či nedonucen, nekoupen ani nezastoupen, odešle svou volební zásilku tak, jak má.
Zvláštní okrskové volební komise
Systém volebních komisí, které řídí hlasování ve všech volebních místnostech po celé republice a které jsou tvořeny občany, delegovanými kandidujícími volebními stranami, je během let vychytaný a celkem bezpečný, průběh voleb nebyl nikdy nijak zásadně zpochybněn, za což buďme vděčni.
Díky korespondenční volbě vstoupí letos do hry nově tzv. „zvláštní okrskové volební komise“ při zastupitelských úřadech ČR v zahraničí, všude tam, kam budou zahraniční voliči posílat své volební zásilky. Těchto komisí by mělo být po celém světě celkem 108 a delegovat 1 člena a 1 náhradníka do těchto komisí mohou kandidující volební strany nejpozději 30 dnů přede dnem voleb, tj. do 3. září 2025.
Pro potřeby voleb byl celý svět rozdělen na čtyři oblasti a každé oblasti byl losováním přidělen volební kraj v ČR, v němž se budou započítávat výsledky korespondenčních voleb, tedy např. výsledky ze Západní Evropy budou připočítávány k vnitrostátním výsledkům v Moravskoslezském kraji, atd.
A tady to začíná být zajímavé. Každá zvláštní volební komise má být nejméně tříčlenná a nepodaří-li se ji jmenovat ze členů delegovaných politickými stranami, zajistí její úkoly vedoucí zastupitelského úřadu a zapisovatel, tedy profesionální vládní zaměstnanci. Aniž bych chtěl jejich profesionalitu a čest jakkoliv zpochybňovat, námitka, že demokratická kontrola, jaké se těší volby na území ČR, zde schází, je prostě v právu…
Zákon výslovně říká, že člen zvláštní komise má nárok na odměnu za výkon funkce ve stejné výši jako člen okrskové volební komise v ČR, nicméně že náklady spojené s vysláním delegovaného člena do ZOVK (např. letenka, ubytování a strava) nejsou hrazeny ze státního rozpočtu. Což znamená, že je bude muset hradit dobrovolník sám, případně volební strana, která jej vysílá Jak si s touhle novinkou poradí naše politické strany?
Pokusili jsme se některé z nich oslovit. Kupříkladu mluvčí KDU-ČSL sdělila, že obsazování zvláštních volebních komisí není pro stranu priorita. „Máme důvěru v komise na zastupitelských úřadech ČR, složené z diplomatů a dalších zaměstnanců zahraniční služby. Jde zpravidla o zkušené a profesionální státní úředníky s vysokou úrovní kompetencí.“
Mluvčí ODS naopak odpověděla, že počítají se zapojením zástupců přímo z řad krajanů žijících v daných zemích, kteří prostředí dobře znají a ODS se tedy soustřeďuje na spolupráci s nimi.
Zcela jinak situaci hodnotí opozice. „Delegovat zástupce do 108 zahraničních komisí je pro stranu, která nikdy nebyla ve vládě a nemohla ovlivnit složení osazenstva na konzulátech a velvyslanectvích, extrémně obtížné“, namítá např. předseda Svobodných Vondráček a dodává, že jde o další nerovnost mezi stranami ve volebním klání. „Budeme se snažit pokrýt klíčové země s vysokým počtem českých voličů, jako jsou Británie nebo Německo, ale nebude to jednoduché.“
Vondráček navíc uvádí, že při předběžných jednáních s ministerstvem narazili jejich zástupci na překvapené reakce, že se prý vůbec někdo snaží tyto komise obsadit. Mělo by to snad znamenat, že systém s delegováním zástupců stran příliš nepočítá?
Může tak nastat situace, kdy volební procedury na zastupitelských úřadech proběhnou pouze pod dohledem vládních zaměstnanců, případně občanů, delegovaných vládními stranami, zatímco zástupců, delegovaných opozicí bude minimum. Je to pro důvěru v průhlednost a férovost voleb skutečně dobře promyšleno?
A zajímá to vůbec někoho odpovědného? Není to úkol jako stvořený pro hlídací psy demokracie? Chopí se toho mainstreamová žurnalistika?
Může to vůbec dobře dopadnout?
Skutečnost, že zákon byl šit příliš horkou jehlou a že se rodil jakožto poslanecký, nikoliv vládní návrh, a vyhnul se tak standardnímu připomínkovému řízení, je na něm v mnoha ohledech znát.
V novelizovaném zákoně (Zákon o správě voleb, § 57d odst. 5) se kupř. objevuje ustanovení, které umožňuje volební komisi zpětně dopsat do seznamu voliče, který hlasoval korespondenčně, avšak nebyl uveden v seznamu voličů. V takovém případě si zvláštní okrsková volební komise vyžádá u zastupitelského úřadu údaje nezbytné pro posouzení obsahu doručovací obálky a voliče do seznamu voličů dopíše.
Přehlédnutá nedůslednost, nebo “mezírka”, která při špatném dohledu může vést ke zneužití? A jaká bude důvěra ve spravedlivý dohled, když bude daná komise „náhodou“ složena jen z úředníků či zástupců vládních stran?
Připusťme, že pod spravedlivým dohledem a přísnou veřejnou kontrolou nemají korespondenční volby potenciál výsledky voleb nějak zásadně ovlivnit.
Navíc to vypadá, že zahraničních voličů nebude zdaleka tolik, kolik reformátoři doufali. Ministerstvo zahraničí odhadovalo, že korespondenční volbu využije až 50 tisíc voličů, dosud se na zastupitelských úřadech registrovalo necelých 18 000 voličů. Lhůta pro zápis do voličských seznamů skončí 24. srpna.
Nemohou-li výsledky ovlivnit, v každém případě je však mohou znevěrohodnit a zpochybnit. Je tedy v zájmu nás všech, aby k ničemu takovému nedošlo.
Je proto na místě očekávat především od vládních stran, které mají v rukou celý úřednický a volební aparát, že udělají maximum pro průhlednost, férovost a důvěryhodnost blížících se voleb v ČR i v zahraničí.
Převzato ze serveru Konzervativní noviny.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
