Si Ťin-pching čelí rostoucímu vnitřnímu tlaku navzdory přísné kontrole nad ekonomikou a čínskou společností.
Komentář
Navzdory své zjevné dominanci existují náznaky, že Si čelí rostoucímu vnitřnímu odporu. Zvláště pozoruhodné je, že v polovině roku 2025 vynechal několik politických jednání na vysoké úrovni a pověřil jejich vedením premiéra Li Čchianga.
Pozorovatelé si také všímají, že v poslední době články v deníku Lidové osvobozenecké armády (PLA Daily) častěji odkazují na „kolektivní vedení“ a „sdílenou odpovědnost“, což může signalizovat možné přehodnocení autoritářského „vládnutí jednoho muže“.
Zajímavé je, že při nedávných jednáních s americkými a evropskými představiteli přijala čínská strana viditelně smířlivější tón, což může opět být známkou tlaku na Siho ze strany čínského režimu, aby stabilizoval zahraniční vztahy tváří v tvář vnitřním problémům.
Dělící čára mezi mocí a hospodářskými výsledky
Základní výtka kritika zní, že bezprecedentní moc, kterou Si soustředil do svých rukou, nesplnila slib strany zajistit udržitelný hospodářský růst vůči lidu. Navíc Si nesplnil ani svůj vlastní politický slib, pokud jde o vedení Číny k větším hospodářským výsledkům či globálnímu vlivu.
Ve skutečnosti hospodářský výkon Číny od lockdownů za pandemie covidu-19 prudce poklesl. Navíc bylo identifikováno, že wuchanská laboratoř byla zdrojem syntetizovaného viru, který uvrhl svět do paniky a způsobil rozsáhlé ekonomické otřesy. Tyto události se odehrály za Siho vedení.
Prestiž Číny ve světě byla nenávratně poškozena, a to zejména u rozvojových ekonomik, kvůli globálnímu zklamání z iniciativy Nové hedvábné stezky a jejím dluhovým pastím. To vedlo k obviněním z neokolonialismu, které není snadné vyvrátit.
K tomu se přidává arogantní přehlížení největších obchodních partnerů, projevující se množstvím zakořeněných nepřátelských obchodních praktik, jež dosáhly kritického bodu. Výsledkem je, že přední světové technologické, výrobní a maloobchodní firmy spolu s investičním kapitálem z Číny prchají.
Tento trend obrací 30–40 let trvající proces budování obchodních a hospodářských vztahů s Pekingem, který vyvrcholil Siho proklamacemi o globální dominanci prostřednictvím projektu „Made in China 2025“ – což nebylo nic menšího než pokus o technologické ochuzení zbytku světa ve prospěch KS Číny.
Všechny tyto politiky byly prosazovány Sim a čínským režimem. Všechny skončily naprostým neúspěchem.
Prohlubující se trhliny uvnitř staré gardy KS Číny
V politickém smyslu tyto neúspěchy odhalily a prohloubily trhliny pod povrchem režimu, které již existovaly dříve, ale nyní se staly viditelnějšími. Podobně jako geologické zlomy hluboko pod povrchem země zůstávají sice skrytými, ale nejsou bez významu pro stabilitu stávající politické struktury.
Abychom pokračovali v metaforě: když se trhliny příliš rozevřou, krajina nad nimi se stává nestabilní a neudržitelnou. V takovém okamžiku dochází k náhlé a otřesné tektonické události, často násilné, která naruší status quo a promění krajinu nad nimi.
Si sedí na vrcholu země rozdělené hlubokými politickými zlomy a rostoucí ekonomickou nestabilitou.
Například vysloužilí straničtí veteráni, k nimž bylo v rámci čínského režimu tradičně přistupováno s úctou, začali vyjadřovat obavy o směřování země pod Siho vedením. Bývalý premiér Wen Ťia-pao a Li Žuej-chuan, expředseda Čínského lidového politického poradního shromáždění, údajně vyjádřili výhrady k Siho ekonomickému řízení a konfrontační zahraniční politice. Přestože ani jeden z nich nemá formální moc, jejich kritika ukazuje na širší nespokojenost mezi starou gardou strany.
Podobně i čínská „princátka“ – potomci zakladatelů KS Číny a elit – kritizovali Siho politiku a směřování vývoje Číny. Dokonce spolupracovali se zahraničními zpravodajskými službami ohledně Siho a potenciálně kompromitujících informací. Sami se pak údajně stali terčem, byli pod nátlakem nuceni k tomu, aby mlčeli, či byli jinak neutralizováni Siho frakcí.
Třenice uvnitř armády
Nejde však jen o starou gardu nebo vytlačená „princátka“, kdo je se Siho výkonem nespokojen. Navzdory přísným čistkám loajality a častým politickým přesunům Si v letech 2024 a 2025 vyměnil několik vysoce postavených důstojníků, včetně generála Li Šang-fua a admirála Tung Ťüna, kvůli údajné korupci či neloajalitě. Přesto – nebo právě proto – zůstává Lidová osvobozenecká armáda (LOA) potenciálním zdrojem nesouhlasu.
Analytici naznačují, že tyto čistky mohou spíše odrážet vnitřní konflikty uvnitř hierarchie LOA než rutinní disciplinární opatření. Ačkoli armáda zůstává pod Siho kontrolou, viditelná nestabilita v jejím vedení signalizuje napětí pod povrchem.
Nespokojenost střední třídy a podnikatelů
Trvalé hospodářské potíže Číny také podkopávají důvěru veřejnosti mezi střední třídou a podnikatelskými vrstvami. Nezaměstnanost mladých zůstává v mnoha městech vysoká a růst HDP výrazně zpomalil uprostřed hluboké a vleklé realitní krize a poklesu exportu.
Současně rostoucí cenzura místních korupčních skandálů a omezení internetových platforem odcizily mladší profesionály a soukromé podnikatele. Tyto skupiny, které byly dříve klíčové pro rychlou modernizaci Číny, se nyní cítí omezovány a znepokojeny.
Vakuum nástupnictví, strukturální riziko
Možná nejcitlivějším a zároveň nejpalčivějším problémem pro čínský režim je to, že Si odmítá jmenovat svého nástupce. Zrušením časových omezení mandátu a centralizací moci narušil Si desetiletí trvající normu kolektivního vedení a poklidného předávání moci. Bez zjevného nástupce či institucionálního mechanismu pro předání moci čelí Čína možnosti blížící se krize vedení.
Čím déle tato nejasnost přetrvává, tím zranitelnější se KS Číny stává vůči frakčním bojům v případě náhlé Siho indispozice či politického pádu. Zamezení takovéto krizi se zdá být pro mnoho členů strany prioritou, avšak Si zatím jejich obavy nerozptýlil.
Možná je to nyní nad jeho síly – a právě to může být jeho největším selháním.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
