Soud dnes znovu potrestal bývalého příslušníka komunistické Státní bezpečnosti (StB) Miloše Knota dvouletou podmínkou a peněžitým trestem 26.700 korun. Uznal ho vinným ze zneužití pravomoci v souvislosti s perzekucí vysokoškolského studenta, který u sebe doma pořádal bytové přednášky disidentů. Knot s obžalobou nesouhlasí, ponechal si lhůtu pro možné odvolání. Jiný bývalý příslušník StB Stanislav Cajkář přijal za pronásledování studenta už dříve dvouletou podmínku a peněžitý trest 22.500 korun, tato část verdiktu je pravomocná.
„Je těžké odmítnout pokyn nadřízeného. Nicméně pokud nechci plnit nezákonné rozkazy, tak tu práci, o které vím, že působí jiným lidem újmu a je v rozporu s právními předpisy, prostě nevykonávám. Chápu, že to byla pohodlná práce s dobrým výdělkem, o kterou by pan obžalovaný (Knot) přišel, ale toto ho nemůže vyvinit,“ uvedla předsedkyně senátu Obvodního soudu pro prahu 1 Ivana Tichá. Podle ní Knot porušil tehdejší Ústavu ČSSR, která zaručovala všem občanům svobodu projevu i právo na vzdělání.
„Je potřeba vyslat signál i do budoucna, že nemá cenu chovat se konformně jen proto, abych se měl dobře,“ podotkla soudkyně k uloženému trestu. Za zneužití pravomoci hrozilo Knotovi dva až deset let vězení, soud zohlednil uplynulou dobu i mužovu bezúhonnost.
„Nezpůsobil jsem mu žádnou újmu, ani jsem neměl snahu mu újmu způsobit,“ prohlásil jedenasedmdesátiletý doktor práv Knot. Řekl, že studentův spis nazvaný Stavař zpracoval Cajkář ještě předtím, než on sám k StB na podzim roku 1980 nastoupil jako operativní pracovník. Knot trvá na tom, že v celé věci vykonal jen čtyři nebo pět úkonů, k nimž ho vyzval nadřízený, a to až po vyloučení studenta ze školy. Popřel, že by byl autorem plánu dalšího rozpracování studenta, v němž se zmiňovalo jeho využití ke spolupráci výměnou za to, že dostane možnost dostudovat. Knot tvrdí, že tento plán pouze zapsal podle diktátu nadřízeného.
Soud uložil Knotovi podmíněný trest už letos v březnu, odvolací senát ale případ vrátil s tím, že je potřeba dovyslechnout vyloučeného studenta Vladimíra Preislera. Ten dnes vypověděl, že na přelomu 70. a 80. let studoval pátý ročník Stavební fakulty ČVUT a už několik let hostil v bytě v centru Prahy účastníky filozofických debat, přednášek a seminářů. Scházelo se na nich 20 až 25 lidí, částečně vysokoškolských studentů, částečně takzvaných mániček z řad disidentů. Diskutovali o Chartě 77, vyměňovali si neoficiální literaturu nebo se učili anglicky.
Poslední přednášku ale jeden z jejích účastníků nahrál na magnetofon a záznam poskytl StB. Policie následně Preislera zadržela. „Po zatčení jsem strávil pár nocí na Barťáku. U výslechů byli většinou dva pánové: starší a mladší, zlý a hodný. Trvalo to hodiny,“ vzpomínal dnes sedmdesátiletý muž na dění na policejní služebně v Bartolomějské ulici. Uvedl, že příslušníci ho před uplynutím čtyřiadvacetihodinové lhůty opakovaně pustili a poté hned na ulici znovu zadrželi.
Škola Preislera a další čtyři účastníky přednášky následně vyhodila a mladík se dva roky živil fyzickou prací na stavbě, než se mu podařilo znovu složit přijímací zkoušky. „Proti vyloučení ze studia jsem se nebránil, protože to nemělo smysl,“ podotkl. Státní zástupkyně Katarína Kandová zdůraznila, že v době, kdy se Preisler poprvé neúspěšně pokusil o návrat do školy, ho Knot s Cajkářem znovu vyslýchali a Knot se poté zúčastnil jednání s rektorem ČVUT, na kterém se řešil i Preislerův případ. „Jeho intervence vedla k tomu, že poškozený nebyl přijat k dokončení vysokoškolských studií,“ řekla o Knotovi.
„Pan poškozený je osobou velmi psychicky odolnou. Umí se srovnat s nepříznivými situacemi, je rozhodnut snášet pro své postoje různá příkoří a nepohodlí. Toto nemůže být vykládáno ve prospěch pana obžalovaného. Jiní lidé by se z toho zhroutili a jejich život by skončil,“ uzavřela soudkyně s tím, že Preisler musel dělat nekvalifikovanou práci a při nedokončení studia mu hrozila dvouletá vojna.
