Zlatavý a nesmírně detailní – ocelot má jednu z nejúchvatnějších srstí na světě a spatřit ho je vždy výjimečný zážitek.
Krása jeho srsti mluví sama za sebe a kresba je u každého jedince jedinečná.
Krátká a lesklá srst je zdobená složitým vzorem černých a tmavě hnědých skvrn, zvaných rozety, se sytě žlutohnědým středem. Na tváři má na každé lícní straně dva pruhy, připomínající malování původních indiánů, a ocas je obtočen tmavými kroužky. Od horní části každého oka se táhnou dlouhé pruhy přes hlavu.
Přirozený areál výskytu této divoké kočky sahá od jižního Texasu až po severní Argentinu. Název ocelot pochází z aztéckého slova tlalocelot, což znamená „polní tygr“. Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) jej na Červeném seznamu ohrožených druhů vede jako „málo dotčený“. V americké části jeho areálu je však kvůli ničení přirozeného prostředí od roku 1982 zařazen mezi ohrožené druhy.
Ačkoli je ohrožen lovem a úbytkem prostředí, nepyšní se ocelot jen oslnivým vzhledem – je také mimořádně přizpůsobivý a výtečný lovec.
Patří mezi několik málo malých koček, jejichž populace byla sledována v celé škále různých prostředí. Ocelot je stejně spokojený v mangrovových lesích jako ve vysokohorských oblastech. Pokud má k dispozici dostatek husté vegetace a potenciální kořisti, dokáže se přizpůsobit téměř jakémukoli prostředí.
Mezinárodní společnost na ochranu ohrožených koček (ISFEC) je označuje za „příležitostné masožravce“. Do jídelníčku ocelotů patří nejen malí hlodavci a vačice, ale také hadi, pásovci, leguáni a želvy. Uloví dokonce i opice, mývaly, lenochody či malé jeleny. Jsou výbornými lezci a silnými plavci – jejich tělesné schopnosti odpovídají estetické kráse. Neváhají šplhat po stromech ani vstoupit do jezer a řek při lovu.
Zajímavostí je, že přestože oceloti uloví a snědí vše, co dokážou, v „kuchyni“ jsou vybíravější. Podle pozorování popsaných v sandiegské zoologické zahradě nejprve kořisti pečlivě odstraní veškerou srst a peří, než začnou jíst – na rozdíl od většiny ostatních koček, které je odstraňují až při samotném hodování.
Povzbudivou zprávou je, že ocelot zůstává nejběžnější divokou kočkou tropické Ameriky – i když v USA přežívá jen několik málo jedinců. Podle ISFEC je lov zakázán v Argentině, Brazílii, Bolívii, Kolumbii, Kostarice, Francouzské Guyaně, Guatemale, Hondurasu, Mexiku, Nikaragui, Panamě, Paraguayi, Surinamu, Trinidadu a Tobagu, Spojených státech, Uruguayi a Venezuele; a regulován v Peru.
Zatímco od 60. do 80. let 20. století byla ocelotí kožešina nesmírně ceněná, zavedení „zákazu dovozu všech druhů skvrnitých koček“ obchod výrazně zpomalilo, uvádí ISFEC. V Texasu, kde je podle organizace Wild Cat Conservation na ochranu divokých koček nejčastější příčinou smrti střet s vozidly, byla zavedena opatření, aby se riziko srážky tohoto majestátního zvířete s auty snížilo.
Své příběhy nám můžete posílat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
