Tato slavná dvojice autorů operních komedií nejen rozesmávala publikum, ale také položila základy pro muzikál 20. století.
Operní komedie Gilberta a Sullivana jsou považovány za předchůdce moderního muzikálu. Jejich příběh patří k nejvýznamnějším tvůrčím partnerstvím v dějinách divadla.
V mistrovském spojení hudby a textu se dají srovnat s Mozartem a jeho libretistou Lorenzem Da Pontem o století dříve, nebo s dvojicí Alan Menken a Howard Ashman, která stojí za prvními filmy z období disneyovské renesance.
Na konci 19. století slavili obrovský úspěch a jejich dílo zůstává populární dodnes.
Náhodné setkání
William Schwenck Gilbert (1836–1911) pocházel z dobře situované středostavovské rodiny. Brzy se začal zajímat o divadlo, psal a režíroval školní hry. Četl také komickou poezii, například Kniha nesmyslů Edwarda Leara, a jako mladý muž ilustroval a vydal několik knih v tomto žánru.
Na rozdíl od dobře zajištěného Gilberta vyrůstal Arthur Sullivan (1842–1900) v dělnické čtvrti Londýna. Jeho otec byl hudebník a malý Sullivan se do osmi let naučil hrát na řadu nástrojů.
Později studoval na Královské hudební akademii a na lipské konzervatoři. Ve svých dvaceti letech už komponoval vážné klasické skladby.
Oba se seznámili při zkoušce operety, k níž Gilbert napsal libreto, a brzy začali spolupracovat – s historickými důsledky.
První inspirace
Ve dvou letech byl Gilbert unesen a držen pro výkupné, když jeho rodina cestovala v Neapoli. Italská banda přepadla jeho chůvu a donutila ji vydat dítě. Rodiče chlapce získali zpět za 25 liber (tedy dnes více než přes 75 000 korun).
Tento znepokojivý zážitek inspiroval prvky několika pozdějších oper, například Gondoliéři, která vypráví příběh dědice trůnu uneseného hned po narození.
Podnítil také jejich první mezinárodní úspěch, H.M.S. Pinafore, uvedený roku 1878. V Gilbertově rané sbírce básní Babovy balady je báseň „General John“, kde postava vojína Jamese říká generálovi:
V mysli se mihla jiskra,
(původ jí neodhalím),
však zdá se, že nás v kolébce
záměnou postihli zlým.
Načež generál odpovídá:
Jsem muž, jenž hodnotu svou zná,
a jsi-li pevně přesvědčen,
že při zrození záměna nastala,
pak říkám: máš patrně pravdu jen.
(volný překlad podle originálu)
V H.M.S. Pinafore se tyto postavy proměnily v prostého námořníka Ralpha Rackstrawa a kapitána Corcorana, velitele lodi. Děj sleduje Ralphovu tajnou lásku ke kapitánově dceři Josephine, která se má provdat za prvního lorda admirality.
Navzdory překážkám slibují Ralph a Josephine útěk. Když je jejich plán odhalen, kapitán zuří. Vše se obrátí, když nešikovná námořnice a bývalá chůva Little Buttercup prozradí tajemství:
Dvě nemluvňata chovala jsem,
jedno z prostých, druhé z panských,
ten druhý z vyšších kruhů byl,
pravý patricij, urozený.
Ach, trpký pohár je můj!
Jak mohla jsem to spáchat?
Děti jsem v kolébce spletla,
nikdo to nezpozoroval.
Až přišel jejich čas,
opustily mou péči.
Ten zrozený urozeně
byl Ralph – a kapitán byl ten druhý!
(volný překlad podle originálu)
Příběh se uzavírá absurdně, ale uspokojivě: Ralph a kapitán si vymění postavení. Ralph, nyní společensky povýšený, se může oženit s Josephine a kapitán se svobodně uchází o Little Buttercup, která mu dříve nestála na úrovni.
Problémy s piráty
H.M.S. Pinafore se stala takovým hitem, že v Americe začaly amatérské soubory uvádět neautorizované inscenace bez placení honorářů. Tehdy to však nebylo pirátství v dnešním smyslu, protože neexistovaly autorské zákony. Vedlejším pozitivním efektem bylo, že si opery Gilberta a Sullivana získaly kultovní oblibu.
Autoři proto napsali další dílo, Piráty z Penzance, určené přímo pro americké uvedení, aby neoficiálním inscenacím zabránili. Na slavnostní premiéře v New Yorku 31. prosince 1879 si publikum vyžádalo devět přídavků. Stejně jako Pinafore byl i Penzance inspirován Gilbertovým raným únosem – příběh zahrnuje chůvu, která omylem přivede hlavního hrdinu do učení u pirátů, když je ještě dítě.
Dokonalé spojení slova a hudby
Gilbert obvykle psal libreto s texty a dialogy jako první, Sullivan pak přizpůsobil hudbu přesně rytmu a významu slov. Například ve skladbě Když jsem byl mlád z H.M.S. Pinafore využil rytmické vzorce tradičního námořnického tance hornpipe, aby odpovídaly Gilbertovu nerovnoměrnému přízvuku. Jelikož však byl Gilbertův verš obvykle velmi pravidelný, zdá se, že texty občas upravoval, aby lépe zapadly do Sullivanovy hudby.
Výsledkem byla dokonalá rovnováha humoru a hudebnosti. Při představeních Sullivan dirigoval orchestr, zatímco Gilbert dohlížel na režijní a scénické detaily.
Tvůrčí hádky
Za 25 let spolu napsali celkem 14 operních komedií. Časem se mezi nimi začaly objevovat spory o umělecký směr i finance. Sullivan toužil být skladatelem vážných oper a unavovaly ho Gilbertovy absurdní zápletky. Gilbert, citlivý na svou tvorbu, reagoval podrážděně, když Sullivan požadoval více realismu a emocí. Rozpory vyvrcholily finančním konfliktem, který skončil soudem.
Sullivan se pokusil smírně urovnat spor dopisem, v němž připomněl „můj starý osobní vztah k tobě“ a vyjádřil naději, že roztržka může být „vymazána“ z jejich přátelství. Gilbert ale žalobu nestáhl a nakonec stáhl práva k uvádění svých libret. Přesto se nakonec usmířili a ještě před Sullivanovou smrtí roku 1900 spolu vytvořili dvě opery.
Trvalý úspěch
Opery Gilberta a Sullivana nikdy neztratily popularitu. Operní soubory je pravidelně zařazují do repertoáru. Ve Spojených státech působí desítky společností věnovaných výhradně jejich dílu, například New York Gilbert & Sullivan Players, kteří každoročně cestují po celé zemi, nebo soubory v Seattlu a Houstonu.
Tím se stávají jedinými autory anglického jazyka kromě Shakespeara, kteří mají soubory specializované výhradně na jejich dílo.
V Anglii hostil Buxton Opera House letos v prvních dvou srpnových týdnech Mezinárodní festival Gilberta a Sullivana. Festival vznikl v roce 1994 a koná se nepřetržitě už přes tři desetiletí.
Partnerství obou umělců sice skončilo před více než stoletím, ale jejich jedinečná směs satiry a melodického génia stále oslovuje publikum napříč generacemi.
Máte tip na téma z oblasti umění a kultury? Napište nám na namety@epochtimes.cz.
–ete–
