Komentář
Na nedávné velkolepé vojenské přehlídce v Pekingu, pořádané k připomenutí 80. výročí konce druhé světové války, byli ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching zachyceni na zapnutém mikrofonu, jak přemýšlí o biotechnologiích a zda by mohli žít do 150 let.
Zatímco svět zápasí s velkými válkami a hospodářskou nejistotou, je poučné vidět, že v mysli těchto mocných mužů zaujímá hlavní místo nesmrtelnost.
Nejde o mír, prosperitu ani svobodu, ale o dlouhověkost.
Kdo by chtěl žít věčně?
Mělo by snad někoho překvapit, že nejhlubší sny diktátorů nejsou o demokracii, ale o nesmrtelnosti?
Nemělo.
Pro tyrany je smrt jediným protivníkem, kterého nemohou uvěznit, poslat do exilu ani zastřelit. Je to jediná věc, které se bojí víc než ztráty své moci.
Existují dobré důvody, proč tomu tak je, ale o těch si povíme až později.
Strategie diktátorů se od západní politiky zásadně liší
Diktátoři mají naprosto odlišné potřeby než řádně volení zástupci západních vlád. Především jen zřídka získávají svou dlouhodobou politickou legitimitu u volební urny. Jakmile se k moci dostanou, ať už legitimně, či nikoliv, zajistí, aby v dalších volbách „vyhráli“ prostřednictvím podvodů a manipulací.
Na rozdíl od svých západních protějšků, které získávají legitimitu pravidelným hlasováním, si diktátoři zakládají a udržují svou takzvanou legitimitu prostřednictvím strachu.
Rozdíl mezi volenými a nevolenými politiky nemohou být větší.
Vezměme si zastupitelské demokracie, které jsou převážně produktem západní politické kultury. Ty se opírají o svobodné volby a účinné a transparentní právní a soudní systémy. Politici musí tvrdě pracovat, aby byli zvoleni, působí v rámci zákona a podléhají mu a jsou – nebo mají být – hnáni k odpovědnosti za výsledky svých politických, ekonomických a společenských kroků.
Pokud jejich voliči nejsou spokojeni, prostě je ve volbách nahradí někým jiným.
Naproti tomu despoti, jako jsou Putin a Si, si s odpovědností vůči lidu skrze volby starosti dělat nemusejí. Oba úspěšně pozměnili své systémy tak, aby si zajistili doživotní vládu. Oba také uvěznili nebo odstranili své politické odpůrce. A oba v tom pokračují i dnes – Si prostřednictvím čistek a Putin vraždami či politickým pronásledováním.
Perzekuce, vraždy a strach, a nikoli popularita mezi lidmi, jsou hlavními taktikami diktátorské strategie proti oponentům.
Dlouhá a děsivá historie čínské a ruské diktatury pokračuje
Nejde o akademický popis režimů Putina a Si, ale o přesný popis toho, jak se k moci dostali a jak si ji udržují.
Pokud jde o Siho, ve skutečnosti nedělá nic, co by před ním nedělali jiní vůdci Komunistické strany Číny (KS Číny), zejména sám zakladatel Mao Ce-tung. Ten byl zodpovědný za desítky milionů úmrtí a obrovské utrpení.
Od začátku své vlády v roce 2012 Si se svými vyzyvateli naložil tak, že je buď uvěznil, „převychoval“, nebo „poslal do důchodu“. Existuje dostatek důkazů, že všechny tyto metody použil i letos. Zároveň v průběhu let je spojován se smrtí statisíců lidí.
Pokud jde o Putina, jeho kritici bývají otráveni, vyhozeni z oken vysokých budov nebo skončí ve vězení. Důvod je prostý: diktátoři si udržují moc zabíjením. Často masovým zabíjením. Putinův celkový počet obětí se zatím neblíží jeho předchůdcům, ale jeho válka proti Ukrajině mu každý den výrazně navyšuje skóre.
Nesmrtelnost
Zajímavé je, že když mluvil o nesmrtelnosti, Putin poznamenal: „Biotechnologie se neustále rozvíjejí,“ což je samozřejmě pravda. Pokroky v regeneraci orgánů pomocí kmenových buněk jsou skutečně mimořádné.
Putin však očividně neměl na mysli regeneraci orgánů, ani zdravou stravu, pravidelný pohyb či omezení sacharidů a cukrů. Mluvil spíše o využívání orgánů jiných lidí k tomu, aby sám mohl žít věčně.
„Lidské orgány lze neustále transplantovat. Čím déle žijete, tím mladším se stáváte, a dokonce můžete dosáhnout nesmrtelnosti,“ řekl Putin prostřednictvím svého tlumočníka.
Si nezaváhal a zdál se být s tématem dobře obeznámen, když přes tlumočníka odpověděl: „Odhady hovoří o tom, že v tomto století je také šance dožít se 150 let.“
Pokud jde o násilný odběr orgánů, pokud by o něm měl někdo něco vědět, pak je to právě Si a KS Číny. Čína je světovým lídrem v obchodování s lidskými orgány, násilně odebíranými nedobrovolným dárcům, kteří se straně a režimu nehodí – například praktikujícím Falun Gongu, Ujgurům či politickým disidentům. Každý rok je takto zavražděno 60 000 až 100 000 lidí, v průměrném věku 28 let, aby posloužili jako zdroj orgánů.
Soudný den je pro diktátory nejtemnějším strachem
Ale proč by měl Si jako údajný ateista chtít žít věčně? Jeho dědictví smrti a utrpení by s každým rokem jen rostlo.
Je to proto, že se bojí věčného ticha neexistence?
Možná. Ale pokud po smrti existuje jen nicota, jak tvrdí ateisté, pak logicky není po smrti nic, čeho by se měl člověk bát.
A Putin? Tvrdí, že věří v Boha, a hlásí se k ruskému pravoslaví. Jsou k tomu politické důvody, ale vzhledem k jeho minulosti v KGB a současné zálibě v násilí a válce lze o jeho víře pochybovat. Pokud by věřil, pak by věděl, že se za své činy bude muset zodpovídat.
Ať už oba diktátoři veřejně tvrdí cokoli, možná ve svém nitru vědí, že existuje Bůh, který vládne této zemi i všem, kdo na ní žijí, a že bude každého soudit buď podle víry, nebo podle skutků.
Pokud je to tak, pak může být právě snaha vyhnout se tomuto nevyhnutelnému soudu motivací obou k hledání nesmrtelnosti.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
