Podle údajů z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) jsou sebevraždy příčinou 1,11 procenta všech úmrtí. „V roce 2023, za který k dnešnímu dni zatím máme poslední dostupná a oficiální data, si v ČR vzalo život 1253 lidí (průměrně jde o 3,4 případu denně), z toho 1019 mužů a 234 žen,“ uvedla 8. září pro ČTK vedoucí pracovní skupiny prevence a výzkumu sebevražd z NÚDZ Eva Tušková.
Podle ní jsou sebevraždou nejvíce ohroženi muži nad 70 let a ženy nad 80 let, LGBT+ komunita a psychiatričtí pacienti. „Až 20krát vyšší riziko sebevražd než u zbytku populace je u lidí po propuštění z psychiatrické hospitalizace do několika měsíců po propuštění,“ poznamenala Tušková pro Epoch Times. Dodala, že tato skupina činí 10 procent z celkového počtu sebevražd.
Senioři nad 65 let tvoří více než čtvrtinu celkového počtu. Zvýšené riziko sebevražd hrozí u osob s depresí nebo u lidí, kteří se už předtím o sebevraždu pokusili nebo ji v rodině zažili. Přestože u dospívajících a mladých lidí je výskyt sebevražd nízký, stojí přibližně za jednou čtvrtinou všech úmrtí ve věkové kategorii 15 až 29 let.
Co se týče nejčastějších způsobů provedení sebevražd, specialistka je odmítla uvést s tím, že NÚDZ tyto údaje nezveřejňuje z obavy, že by to mohlo vést k napodobování.
Novinka – ověřování u policie
Odborníci však upozorňují, že ve statistikách se neobjeví všechny případy sebevražd. Některé skončí klasifikovány jako úmrtí z neznámých příčin nebo jako nehoda. Od roku 2025 proto pracovníci z ÚZIS prověřují nejen zdravotnická data, ale i evidenci sebevražd u policie.
„Lékaři často nejsou schopni určit, jaký byl úmysl jednání zemřelé osoby, a proto velká část případů spadla do kategorie úmrtí v důsledku události nezjištěného úmyslu, případně do kategorie nehod. Podrobnosti přináší až výsledky policejního vyšetřování, které nebyly ve zdravotnické statistice dosud zohledněny,“ řekla pro ČTK analytička ÚZIS Šárka Daňková.
Nová čísla za rok 2024, která má Český statistický úřad zveřejnit na konci letošního září, budou proto zřejmě vyšší. „Očekáváme, že tam bude nějaký nárůst oproti předchozím rokům, protože statistická čísla s úmrtími v důsledku nezjištěného úmyslu nám dlouhodobě ve všech regionech stoupají. Je velký předpoklad, že mezi nimi jsou některé případy sebevražd,“ konstatovala Tušková pro Epoch Times.
Dojem bezvýchodné situace
Co přiměje jedince, aby si sáhli na život? Podle Tuškové je to „souhra faktorů a okolností, které nakonec vyústí ve stav, kdy má člověk pocit, že je v bezvýchodné situaci, a sebevražda se pro něj zdá jako vhodná alternativa, jak situaci řešit“.
Na straně jednotlivce působí faktory, které ho mohou před myšlenkami na smrt ochránit. Jsou to např. odolnost vůči stresu, schopnost podívat se na věc s odstupem, pocit sounáležitosti nebo smyslu v životě. V okolním prostředí působí jako štít dobré mezilidské vztahy a vazby a možnost nalezení bezpečného prostředí, kde může člověk sdílet, co ho tíží na duši, včetně myšlenek na sebevraždu, podotkla.
V první fázi podle odbornice člověk o sebevraždě uvažuje teoreticky, myslí na možnost, že by již na světě nebyl, ale postupně začne promýšlet konkrétní plán, zvažovat způsob ukončení života a někdy také vyřizovat související záležitosti. Tato fáze je nebezpečná tím, že si člověk vytváří dojem, že jeho situace nemá jiné řešení. Představa smrti může být pro tohoto jedince lákavá a osvobozující, vnímá ji jako dobré řešení.
Poté už může přijít samotný pokus o sebevraždu. Podle webu www.sebevrazdy.cz, za nímž NÚDZ stojí, „na každou dokonanou sebevraždu připadá až 20 pokusů“.
Jak pomoci?
Ne každé sebevraždě lze předejít, avšak podle odborníků na duševní zdraví můžeme někdy zachytit varovné signály, které mohou naznačovat, že někdo kolem nás o sebevraždě uvažuje. Jde o změny v chování, například vyhýbání se kontaktům s druhými, stahování se z oblíbených činností, zbavování se majetku či loučení se. Mění se i prožívání v podobě zvýšené náladovosti, pocitu ztráty smyslu života a zmínek jako „Možná by bylo lepší, abych tu nebyl/a“ nebo „Kéž bych byl/a mrtvý/á“, apod.
Tušková upozornila i na jev, kdy se člověk po dlouhém období deprese se sebevražednými myšlenkami jeví náhle šťastným nebo vyrovnanějším. Může to podle ní znamenat, že se již pro ukončení života pevně rozhodl, čímž se mu ulevilo.
Výzkumnice radí, že nejlepší cestou je takového člověka vyslechnout, bez bagatelizování jeho pocitů, bez souzení, a snažit se o lidskou přítomnost. Z praktického hlediska je důležité také zamezit mu přístupu k prostředkům, které chce použít k sebevraždě, např. lékům.
Laikové by si podle Tuškové měli nejdříve sami v mysli zvážit, zda jsou připraveni o tomto tématu začít hovořit. Rady a tipy pro komunikaci v těchto případech jsou k dispozici na webu sebevrazdy.cz. Poradit se je možné také na lince první psychické pomoci 116 123, která je dostupná 24h denně.
Kontakty na odbornou pomoc lze najít na nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc. Další užitečné rady naleznete na sebevrazdy.cz/pomoc.
