Redfordův úsměv dokázal rozzářit plátno způsobem, jaký se podařil jen málokomu.
Komentář
Minulý týden, pouhých šest dní poté, co byl v Utahu zabit Charlie Kirk, zemřel v tomtéž státě další slavný Američan. Mám na mysli Roberta Redforda. Na rozdíl od náhlého a násilného odchodu Charlieho Kirka byla Redfordova smrt klidná – pokojný přechod. Robert Redford prožil život naplněný řadou úspěchů během svého 89letého putování po Zemi a zemřel přirozenou smrtí.
Redford byl jednou z určujících mužských hvězd filmové generace Baby Boomers, podobně jako pro válečnou generaci znamenali John Wayne, Jimmy Stewart, Cary Grant či Gary Cooper. Jeho přítomnost v americké kinematografii, a tedy i kultuře, byla obrovská. Vynikal jako herec i režisér a svět filmu navíc obohatil založením festivalu Sundance, který otevřel dveře mladým tvůrcům, již by se jinak k hollywoodským studiím nedostali.
Měl dar – přítomnost. Na plátně byl vždy zajímavý. Byl sympatický – ne natolik dokonalý, aby působil nereálně, ale působil jako opravdový člověk. Jen málokterý muž se mohl rovnat jeho vzhledu a charismatu. (Otázka pro zastánce rovnostářství: Je spravedlivé, že Robert Redford byl pohlednější než 99,9 procenta mužů a jeho přirozená přitažlivost ho vynesla mezi filmové superhvězdy? Příroda nás obdařila velmi nerovnoměrně – ale nebylo by příšerné, kdyby se vláda snažila udělat nás všechny stejně vzhlednými?)
Přestože Redford nikdy nezískal Oscara za herectví, vyhrál jej hned za svůj první režírovaný film Obyčejní lidé. Později byl oceněn také čestným Oscarem za celoživotní přínos. Ale největší dojem na mě zanechaly některé filmy, ve kterých hrál. Do své osobní padesátky nejlepších filmů bych jich zařadil hned šest.
Pro mé vrstevníky to asi nebudou překvapení, ale mladší diváci by si měli dopřát skutečně velké snímky, pokud je ještě neviděli:
Začít musím dvojicí filmů o přátelství, ve kterých se spojil s Paulem Newmanem. Butch Cassidy a Sundance Kid a Podraz jsou klasiky. Skvělé příklady žánru antihrdiny, který dominoval konci 60. a 70. let. V jednom hrál bezohledného, nepříliš bystrého banditu, v druhém hazardního podvodníka – ale divák nikdy nechtěl, aby zmizel z plátna.
Riskem byla jeho role titulní postavy ve Velkém Gatsbym. Většina fanoušků románu F. Scotta Fitzgeralda film odmítla. To bylo takřka nevyhnutelné, protože každý, kdo miluje velký román, má v hlavě svou vlastní představu a jakékoli hollywoodské zpracování většinou zůstane daleko za očekáváním.
Patřím však k menšině, která věří, že Redford roli Jaye Gatsbyho vystihl. Gatsby byl přetvářlivý, falešný – ne proto, že by byl špatný člověk, ale protože zoufale toužil získat dívku, kterou miloval. Chtěl zapadnout mezi zbohatlíky, aby dosáhl své posedlé lásky, ale vždy zůstal vně, i přes velké jmění, které záhadně získal a doufal, že mu otevře cestu mezi elitu. Jeho bohatství mu sice otevřelo dveře, ale nedalo mu schopnost přirozeně splynout s tradiční elitou. Ačkoli mistrně napodoboval povrchní a umělé fráze společenské smetánky, divákovi dokázal zprostředkovat jeho nejistotu z toho, že kdykoli může být odhalen jako podvodník. To byla klíčová část tragédie a Redford ji zvládl brilantně.
Dalším snímkem je Tři dny Kondora z poloviny 70. let. Jedno z nejnapjatějších děl, jaké můžete vidět – od začátku do konce. Po boku Faye Dunawayové hraje Redford analytika CIA, který po odhalení citlivých informací stráví tři dny útěkem o život. Skutečně silný film s působivými hereckými výkony obou hvězd.
Na konci 70. let se spojil s Jane Fondovou (s níž už v 60. letech natočil Bosé nohy v parku – film, který mě nudil) ve snímku Elektrický jezdec. Hraje někdejší rodeovou hvězdu Sonnyho Steelea, který se propadá do úpadku, dokud nepotká šampionského hřebce uvězněného v téže pasti – degradovaného na reklamní atrakci pro obyčejný spotřební produkt. A tehdy začíná zábava – skvělý příběh „outsidera proti systému“ s výborným Redfordovým výkonem.
Nakonec bych doporučil napůl mystický baseballový příběh Přirozený talent. Redford v něm ztvárnil naivního venkovského chlapce Roye Hobbse, který má talent stát se „nejlepším baseballistou všech dob“. Věci ale nejdou podle plánu. Roy se musí naučit zásadní životní lekce a zbavit se naivity, která mu bránila vidět zlo, jež sráží lidi dolů. Mimochodem, svůj elegantní levácký švih se pro film nemusel učit – baseball hrál už na vysoké škole. V závěru Přirozeného talentu rozzáří Redfordův úsměv plátno jako málokdy dřív. To byl typický Robert Redford.
Kromě těchto filmů z let 1969 až 1984 sahala Redfordova kariéra od hostování v seriálu Maverick roku 1960 až po roli padoucha v komiksovém trháku Avengers: Endgame z roku 2019. Zvlášť zapamatovatelný byl jeho výkon v epizodě „Nothing in the Dark“ seriálu The Twilight Zone z roku 1962, kde působil jako mladistvý, nevinný – a samozřejmě pohledný – když hrál samotnou Smrt.
Samozřejmě ne každý Redfordův film byl hitem nebo klasikou. Oddaný environmentalista a progresivista točil i díla prosazující jeho politické názory. V tom využíval stejné právo jako Charlie Kirk – zastávat se svých přesvědčení. Jenže, jak už to v Hollywoodu bývá, filmy s levicovým poselstvím u pokladen obvykle propadají a ani Redfordova hvězdná síla jim nedokázala zajistit finanční úspěch. Jeho hity ale zastínily neúspěchy.
Odpočívej v pokoji. A děkujeme za tolik nezapomenutelných filmů, do nichž jsi vtiskl svůj talent.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet postoje Epoch Times.
–ete–
