Ačkoli byli zcela obklíčeni, vojáci 77. divize se nevzdali a bojovali, dokud k nim nepronikly záchranné jednotky.
Během jedné z posledních bitev první světové války bylo více než pět set amerických vojáků obklíčeno nepřítelem ze všech stran. Několik dní drželi své pozice bez kapitulace. Média je označila jako „ztracený prapor“, i když nikdy skutečně „ztraceni“ nebyli a muži pocházeli z různých praporů.
Splněné rozkazy
Dne 26. září 1918 dostal major Charles Whittlesey se svou 77. divizí rozkaz zahájit ofenzívu proti německým jednotkám, které po čtyři roky okupovaly Argonský les na severovýchodě Francie. Whittleseyho jednotky rychle postupovaly skrz nepřátelské linie, aniž by věděly, co se děje kolem nich.
Divize se pohybovala lesem překvapivě rychle, ale netušila, že se vzdálila víc než jednotky na pravém a levém křídle. Do 1. října už byli vojáci vyčerpaní a docházely jim zásoby. Posily se stále neobjevily, a tak Whittlesey chtěl postup zpomalit. Jeho nadřízený to odmítl.
Rozkaz k postupu
Whittlesey dostal rozkaz pokračovat v postupu se svými muži. Netušil však – stejně jako jeho velitel –, že jednotky po obou stranách uvízly a nemohou dál. Když si vyslechl pokyn k dalšímu útoku, odpověděl: „Dobře, zaútočím. Ale jestli o mně ještě uslyšíte, to nevím.“
Whittlesey a 77. divize postupovali dál k nepřátelským liniím, až 2. října obsadili strategicky významnou výšinu známou jako Hill 198. Následující den vyslal Whittlesey spojku se žádostí o posily, ale ta padla do léčky. Když se nevrátila, bylo jasné, že se jednotka dostala před svá křídla – a ocitla se zcela obklíčená nepřátelskými silami.
Během následujících dní čelila 77. divize neustálým útokům německých jednotek ze všech stran, zatímco američtí vojáci se snažili udržet své pozice. Mnoho mužů bylo zraněno a zásoby jídla i munice se rychle tenčily.
Zatímco Whittleseyho posily se marně pokoušely prorazit německou linii a dostat se k obklíčeným vojákům, situace se ještě zhoršila 4. října, kdy na jednotku omylem dopadla palba vlastních spojenců.
Poštovní holubi
Nebyla žádná možnost doručit zprávu běžnými kanály vojákům, kteří nevědomky stříleli na pozice 77. divize. Jedinou nadějí se stali poštovní holubi. První dva po vypuštění zamířili špatným směrem. Poslední, jménem Cher Ami, odletěl se zprávou a navzdory palbě ji doručil – čímž odhalil přesnou polohu Whittleseyho jednotky.
Když holub dorazil se zprávou na velitelství, vojáci uviděli jeho strašný stav – měl prostřelený hrudník, přišel o jedno oko a noha mu držela jen na šlaše. Přesto splnil úkol. Stal se hrdinou a byl byl vyznamenán Croix de Guerre s palmou, tedy francouzským válečným křížem udělovaným za hrdinství a zmínku v armádních hlášeních. Zemřel v roce 1919, byl po smrti vycpán a dodnes je vystaven v Národním muzeu americké historie Smithsonian.
Jakmile spojenci zastavili palbu na pozice 77. divize, Němci znovu zaútočili. Mezi 5. a 8. říjnem ji zasypávali palbou z kulometů, dělostřelectva i plamenometů. Během této doby se jeden z německých velitelů pokusil přimět Whittleseyho ke kapitulaci, ten však neodpověděl a pokračoval v boji.
Do 8. října se spojeneckým jednotkám podařilo výrazně postoupit směrem k Whittleseyho pozicím. Průzkumná hlídka, která se k nim dostala jako první, zjistila, že Němci ustoupili. Hlídka poté přivedla posily přímo k 77. divizi. Záchranná akce byla úspěšná a zbylí vojáci z 77. divize byli osvobozeni.
Mise si vyžádala těžké ztráty. Z přibližně 550 vojáků, kteří byli v hustém lese obklíčeni, se podařilo zachránit jen 194 mužů. Odhadem 197 padlo a asi 150 bylo pohřešováno nebo zajato.
Za statečnost v boji obdrželi Whittlesey a kapitáni George McMurtry a Nelson Holderman nejvyšší americké vyznamenání – Medaile cti.
Svůj námět na články o historii a kultuře můžete zasílat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
