Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), nejvlivnější světová organizace v oboru, bude na nadcházejícím Světovém kongresu o ochraně přírody v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech rozhodovat o tom, zda podpoří genetické inženýrství jako nástroj ochrany přírody.
Kongres, který se pořádá jednou za čtyři roky, má probíhat od 9. do 15. října. Víc než 90 neziskových organizací dnes vyzvalo unii, aby genetické inženýrství v ochranářství odmítla.
IUCN bude na kongresu probírat několik okruhů. Jedním z nich je i aplikace genetického inženýrství. Členové budou hlasovat o dvou protichůdných návrzích. Jeden, který by syntetickou biologii stanovil jako nástroj ochrany přírody podléhající individuálnímu rozhodování, a druhý, který vyzývá k celosvětovému moratoriu na uvolňování geneticky modifikovaných živočichů do volné přírody, dokud nebudou vyřešeny dopady na životní prostředí, mezery v regulaci a etické a kulturní otázky.
Navrhované projekty genetického inženýrství sahají od imunizace ohrožených druhů proti chorobám, přes použití technologie „gene drive“ k vyhlazení invazivních druhů, až po takzvané oživení vyhynulých ikonických zvířat, jako jsou dodo, mamut nebo tasmánský tygr (vakovlk tasmánský) prostřednictvím genetické modifikace existujících druhů.
„Neexistují žádné důkazy, že tyto technologie pomohou chránit nebo obnovit přírodu,“ uvedla Franziska Achterbergová, z organizace Save Our Seeds, která je jedním ze signatářů výzvy k moratoriu. Genetické úpravy zvířat podle ní „zůstávají experimentální, s velmi nejistými výsledky“.
„IUCN by neměla předčasně schvalovat nevratné technologie, které mohou ohrozit jak úsilí o ochranu přírody, tak důvěru veřejnosti, na které je toto úsilí závislé,“ konstatovala Achterergová.
IUCN již dříve projevila opatrnost vůči těmto technologiím. V roce 2004 vyzvala k moratoriu na další uvolňování geneticky modifikovaných organismů (GMO) a v roce 2016 její členové odmítli použití technologie gene drive. V roce 2021 organizace odložila rozhodnutí o genetickém inženýrství, a místo toho vyzvala ke spolupráci na vytvoření politiky v oblasti genetického inženýrství v ochraně přírody.
„Odstranění nebo změna jednoho druhu může mít kaskádové účinky, které nedokážeme předvídat,“ uvádí se například na stránkách tvůrců návrhu na moratorium. Žádné úmyslné uvolňování geneticky modifikovaných divokých druhů do životního prostředí by dle nich nemělo proběhnout, dokud věda nebude schopna předpovídat výsledky experimentů a nebudou zavedena přísná mezinárodní pravidla.
Výzvu k moratoriu podpořili také někteří vědci a včelařské organizace. Dr. Joann Syová, vědecká poradkyně POLLINIS, organizace pro ochranu včelstev a hlavního sponzora návrhu k zákazu genetického inženýrství v ochraně přírody uvedla, že tyto nové experimentální technologie mohou ještě více zvýšit tlak, který již dnes opylovače a přírodu ohrožuje.
„Naše druhy a ekosystémy jsou již nyní vystaveny obrovskému stresu. Místo posílení odolnosti by je takové riskantní kroky mohly ještě více oslabit. Musíme zastavit zásahy, které by mohly podkopat, místo posílit, naléhavou práci v oblasti ochrany přírody,“ zní v tiskové prohlášení neziskovek.
Malick Shahbaz Ahmed, výkonný ředitel nadace Sungi Development Foundation, která je spolusponzorem návrhu moratoria, uvedl, že „příroda není laboratoř a naše komunity nejsou pokusnými subjekty. Naše živobytí a blahobyt závisí na přírodních cyklech půdy, vody, rostlin, opylovačů a druhů. Když jsou tyto cykly narušeny, jsou ohroženy jak ekosystémy, tak komunity“.
Dočasný zákaz genetického experimentování s přírodními druhy je podle něj nutný, aby se zajistilo, že rozhodnutí o nových technologiích budou vedena s opatrností, ekologickou integritou a budou respektovat hlasy domorodých obyvatel.
Mezi zastánce bioinženýrství patří především vědecké komunity, které jsou přesvědčeny, že zařazení genetických technologií do ochrany divoké přírody je nutné pro záchranu biologické rozmanitosti, záchranu ohrožených a oživení vyhynulých druhů.
Nezisková organizace Revive & Restore ve svém strategickém plánu uvádí, že tradiční nástroje ochrany přírody, jako jsou obnova přirozeného prostředí a chov v zajetí, „nedokážou držet krok s krizí vymírání a nedokáží obnovit úbytek genetické rozmanitosti u živých populací“. Biotechnologie je podle nich nástroj, který toho všeho docílit může.
