Historik Martin Jindra se vydal po stopách sochaře a mystika Františka Bílka – jeho životní cesty, rodiny i tvorby. Výsledkem je kniha, která odhaluje dosud neznámé informace a unikátní fotografie, a poskytuje možnost pochopit jeho tvorbu v plném rozsahu, uvedl minulý týden autor při křtu přímo v Bílkově vile.
„Knížka vznikala dlouho a rodila se těžce,“ popsal proces tvorby Jindra 30. září na tiskové konferenci v Praze. Za dílem Troje dveře do chrámu v nás totiž stojí desetiletí dlouhého bádání v rodinné korespondenci Bílka, a zahraničních a tuzemských archivech. Vedle umění významného českého symbolisty se Jindra ujal hlavně zkoumání života a osudu Bílkovy rodiny.
„František Bílek vytvořil monumentální díla o smyslu lidského utrpení, víře a zápasu ducha. Ale až
poznáním dramatického osudu jeho nejbližších začneme jeho tvorbu skutečně chápat v plném
rozsahu. Životní příběhy jeho dětí – Bertiny obětavosti a Františkova hledání místa ve světě – zrcadlí
hluboké otisky 20. století: totalitu, exil, vnitřní věrnost i ztrátu domova,“ sdělil autor.
Kniha odhaluje například poslední životní období Bílka v jihočeském Chýnově, kde vnímal vzestup nacismu nebo cestu sochařova syna Františka Jaromíra Bílka, který se v mládí podvolil otci a na několik dekád se stal knězem, přiblížil autor. „Jakmile ale táta zemřel, tak ze služby utekl a okamžitě se pustil do divadelního provozu,“ řekl Jindra. Třetinu svého života také prožil v emigraci v Jižní Americe.
Na rozdíl od svého bratra zůstala umělcova dcera Berta Mildová-Bílková po roce 1948 v Československu a celý život zasvětila ochraně rodinného dědictví a propagaci otcova díla. „Po vzoru svého otce, který své duchovní dílo šířil přednáškami, které doprovázel diapozitivy, v tom jeho dcera celý život pokračovala,“ uvedl Jindra. Vedle psaní spousty článků o jeho tvorbě otevřela vilu veřejnosti a až do své smrti v ní vítala návštěvníky.
Mimo osobnosti zmínil autor důležitost vily, kterou si Bílek sám navrhl a postavil. Ostatně, také v knize sehrává důležitou roli – odráží totiž jeho celoživotní snahu o dialog mezi člověkem a Bohem. „Snažil se ji koncipovat jako symbolické místo duchovní výživy těch, kteří do ní přichází. Kdybychom se například podívali na půdorys stavby, ten naznačuje jeden pohyb kosy v obilném poli,“ vysvětlil Jindra.
Kromě toho přiblížil autor nové knihy i události, které se s místem spojují. „Pro mě jedno z překvapení, o kterém jsem nevěděl, než jsem se začal hlouběji nořit do rodinné korespondence a archivních materiálů, byla skutečnost, že se tady v padesátých letech konala tajná skautská setkání,“ poznamenal Jindra.
„František Bílek nebyl jen tvůrcem mystických děl – byl také otcem, jehož děti čelily represím, exilu i zklamáním z totalitních režimů. ÚSTR se dlouhodobě věnuje připomínání konkrétních lidských osudů, a právě tato kniha je výmluvným svědectvím toho, jak politické dějiny pronikají do života jednotlivce a jeho rodin,“ přiblížil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna. Ústav totiž společně s Galerií hlavního města Prahy knihu vydal.
