Opary: první příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

Odhaduje se, že ve Spojených státech má 50 až 80 procent dospělých infekci oparu na rtech (HSV-1) a přibližně jeden z šesti lidí ve věku 14 až 49 let trpí genitálním oparovým onemocněním (HSV-1 nebo HSV-2). V Evropě je situace příznivější – podle systematického přehledu z roku 2023 činí průměrná séroprevalence HSV-2 v české populaci přibližně 4,8 % (95 % CI: 3,5–6,4 %), což je jedna z nejnižších hodnot v Evropě. Dlouhodobý pokles výskytu HSV-2, pozorovaný napříč kontinentem včetně střední Evropy, dosahuje zhruba 1 % ročně, a je připisován účinnější prevenci a změnám v sexuálním chování.

Herpes simplex virus, známý jednoduše jako herpes nebo opar, je běžná infekce způsobující bolestivé puchýřky a vřídky, které se nejčastěji objevují v oblasti úst nebo pohlavních orgánů.

Infekce se šíří hlavně přímým dotykem pokožky, a protože virus může zůstat v těle v latentní formě, bývá náchylný k opakovaným vzplanutím, například při oslabení imunity, stresu nebo působením slunečního záření.

Jaké existují typy viru herpes?

Existuje více než 100 druhů herpesvirů, ale pouze osm z nich běžně infikuje člověka. Dva nejčastější patří do podčeledi Alphaherpesvirinae – jde o virus herpes simplex typu 1 (HSV-1) a typu 2 (HSV-2). Oba jsou vysoce nakažlivé.

Herpes simplex virus typu 1 (HSV-1):
HSV-1 způsobuje jak opary v oblasti úst, tak i genitální herpes. Šíří se především orálním kontaktem, například líbáním nebo výměnou slin, a vede k infekcím v okolí úst a na rtech. Přestože se může přenášet i pohlavním stykem, orální herpes se obvykle nepovažuje za pohlavně přenosnou infekci (STI). HSV-1 bývá příčinou herpetické gingivostomatitidy, oparu na rtu (herpes labialis) a herpetické keratitidy, tedy infekce rohovky oka.

Herpes simplex virus typu 2 (HSV-2):
HSV-2 rovněž způsobuje genitální herpes, méně často i orální infekce. Genitální herpes vyvolaný virem HSV-2 má mnohem vyšší tendenci se opakovat než infekce způsobená HSV-1. Přenáší se pohlavním stykem a patří mezi nejčastější pohlavně přenosné infekce. I když většina infekcí nevede k závažným komplikacím, HSV-2 obvykle způsobuje otevřené vřídky a puchýřky v oblasti genitálií.

Oba typy viru mohou vyvolávat bolestivé puchýřky nebo vřídky, které se mohou v průběhu života opakovaně vracet.

Jaké jsou příznaky a první projevy oparu

Vir herpes simplex patří mezi tzv. latentní viry – po první infekci může v těle zůstat v neaktivním stavu po delší dobu. Po průniku do organismu se virus přesune do nervových zakončení a usadí se v nervových uzlech, kde se sbíhají nervy z různých částí těla.

U genitálního oparu se tyto uzly nacházejí v dolní části zad poblíž páteře, zatímco u orálního oparu se virus ukrývá za lícní kostí.

Většina lidí s herpesvirovou infekcí nemá žádné příznaky nebo pouze velmi mírné projevy, a často si tak ani neuvědomuje, že virus přenáší dál. Když se však příznaky objeví, zahrnují bolestivé puchýřky, vřídky nebo opary, které se mohou opakovaně vracet. Při první infekci se často objevují také horečka, bolesti těla a zvětšené mízní uzliny.

První varovné příznaky

Pokud se projevy rozvinou, obvykle začínají mravenčením, svěděním nebo pálením v místě, kde se později vytvoří puchýřky či otevřené rány. Až polovina lidí s opakovanými výsevy tyto předzvěstné příznaky pociťuje ještě před vznikem oparu.

Příznaky orálního oparu

Příznaky orálního (ústního) oparu se většinou objevují 3 až 7 dní po kontaktu s virem. Než se vytvoří puchýřky, mohou se objevit:

• celková nevolnost,
• snížená chuť k jídlu,
• horečka,
• bolestivé a zduřelé mízní uzliny,
• zvýšená citlivost pokožky,
• pálení nebo mravenčení v okolí rtů či úst.

Puchýřky se obvykle tvoří na rtech a kolem úst, začínají jako drobné vodnaté puchýřky, které mohou přejít do hnisavých váčků, otevřených ranek či vřídků. Během 2 až 6 týdnů se obvykle zahojí a zaschnou, ale mohou se vracet.
Opakované výsevy bývají mírnější než první infekce. Vzácně může virus napadnout i vlasové folikuly a způsobit stav známý jako herpetická sykóza (HSV folliculitis), který bývá spojen s častým holením.

Příznaky genitálního oparu

K nejběžnějším příznakům genitálního oparu patří vyrážka, puchýřky nebo otevřené rány (vřídky) v oblasti genitálií nebo konečníku a bolestivé močení (zejména u žen). Tyto puchýřky jsou často velmi bolestivé a mohou být podrážděny vlhkostí, třením, přehřátím nebo těsným oblečením. Po prasknutí mohou vytékat tekutinu, poté zaschnout a zahojit se.

Během první infekce se mohou objevit také:

• horečka nebo příznaky podobné chřipce,
• bolesti svalů a kloubů,
• bolest hlavy,
• nevolnost a zvracení,
• tlak nebo bolest v podbřišku,
• malé červené puchýřky nebo otevřené rány – u mužů obvykle na penisu, předkožce a šourku, u žen na stydkých pyscích, v pochvě a na děložním čípku,
• bolest v nohou, hýždích nebo v oblasti genitálií,
• zduřelé uzliny,
• neobvyklý výtok z pochvy.

Genitální opar se často vrací v podobě opakujících se výsevů. První výsev bývá nejzávažnější a trvá přibližně dva až tři týdny, zatímco další epizody jsou mírnější a kratší. Někteří lidé však mohou vylučovat infekční částice viru i bez viditelných příznaků. Výsevy mohou spustit infekce, menstruace nebo stres.

Přestože je genitální herpes celoživotní infekce, četnost výsevů se s časem obvykle snižuje.

Jaké jsou příznaky a první projevy oparu

Vir herpes simplex patří mezi tzv. latentní viry – po první infekci může v těle zůstat v neaktivním stavu po delší dobu. Po průniku do organismu se virus přesune do nervových zakončení a usadí se v nervových uzlech, kde se sbíhají nervy z různých částí těla. U genitálního oparu se tyto uzly nacházejí v dolní části zad poblíž páteře, zatímco u orálního oparu se virus ukrývá za lícní kostí.

Většina lidí s herpesvirovou infekcí nemá žádné příznaky nebo pouze velmi mírné projevy, a často si tak ani neuvědomuje, že virus přenáší dál. Když se však příznaky objeví, zahrnují bolestivé puchýřky, vřídky nebo opary, které se mohou opakovaně vracet. Při první infekci se často objevují také horečka, bolesti těla a zvětšené mízní uzliny.

První varovné příznaky: Pokud se projevy rozvinou, obvykle začínají mravenčením, svěděním nebo pálením v místě, kde se později vytvoří puchýřky či otevřené rány. Až polovina lidí s opakovanými výsevy tyto předzvěstné příznaky pociťuje ještě před vznikem oparu.

Příznaky orálního oparu: Příznaky orálního (ústního) oparu se většinou objevují tři až sedm dní po kontaktu s virem. Než se vytvoří puchýřky, mohou se objevit celková nevolnost, snížená chuť k jídlu, horečka, bolestivé a zduřelé mízní uzliny, zvýšená citlivost pokožky a pálení nebo mravenčení v okolí rtů či úst.

Puchýřky se obvykle tvoří na rtech a kolem úst, začínají jako drobné vodnaté puchýřky, které mohou přejít do hnisavých váčků, otevřených ranek či vřídků. Během dvou až šesti týdnů se obvykle zahojí a zaschnou, ale mohou se vracet. Opakované výsevy bývají mírnější než první infekce. Vzácně může virus napadnout i vlasové folikuly a způsobit stav známý jako herpetická sykóza (HSV folliculitis), který bývá spojen s častým holením.

Příznaky genitálního oparu: K nejběžnějším příznakům genitálního oparu patří vyrážka, puchýřky nebo otevřené rány (vřídky) v oblasti genitálií nebo konečníku a bolestivé močení (zejména u žen). Tyto puchýřky jsou často velmi bolestivé a mohou být podrážděny vlhkostí, třením, přehřátím nebo těsným oblečením. Po prasknutí mohou vytékat tekutinu, poté zaschnout a zahojit se.

Během první infekce se mohou objevit také horečka nebo příznaky podobné chřipce, bolesti svalů a kloubů, bolest hlavy, nevolnost a zvracení, tlak nebo bolest v podbřišku, malé červené puchýřky nebo otevřené rány – u mužů obvykle na penisu, předkožce a šourku, u žen na stydkých pyscích, v pochvě a na děložním čípku, dále bolest v nohou, hýždích nebo v oblasti genitálií, zduřelé uzliny a neobvyklý výtok z pochvy.

Genitální opar se často vrací v podobě opakujících se výsevů. První výsev bývá nejzávažnější a trvá přibližně dva až tři týdny, zatímco další epizody jsou mírnější a kratší. Někteří lidé však mohou vylučovat infekční částice viru i bez viditelných příznaků. Výsevy mohou spustit infekce, menstruace nebo stres. Přestože je genitální herpes celoživotní infekce, četnost výsevů se s časem obvykle snižuje.

Jaké jsou hlavní příčiny oparu

Aby virus herpes simplex typu 1 (HSV-1) nebo typu 2 (HSV-2) mohl člověka infikovat, musí proniknout do těla přes poškozenou pokožku nebo sliznici – například v ústech nebo v oblasti genitálií. Oba viry se mohou vyskytovat v tělesných tekutinách, jako jsou sliny, sperma nebo poševní sekret.

Vir herpes simplex se šíří několika způsoby.

Jak se šíří HSV-1

Virus HSV-1 se přenáší především přímým kontaktem kůže nebo kontaminovanými slinami. Nejvíce infekční je při kontaktu s puchýřky, slinami nebo okolní kůží kolem úst, zvláště během aktivního výsevu. K nákaze může dojít například líbáním, sdílením příborů nebo osobních předmětů (např. žiletek) či při orálním styku s nakaženou osobou.

Po vstupu do těla se HSV-1 množí v místě infekce a následně putuje do dorzálních nervových uzlin, kde přechází do latentního stavu. V této fázi zůstává virus v klidové formě a vyhýbá se imunitnímu systému. Čas od času se však může znovu aktivovat – například při stresu, nemoci nebo oslabení organismu – a vyvolat další výsev. Virus přetrvává v těle trvale a může se vylučovat i bez zjevných příznaků. Člověk s HSV-1 se znovu nenakazí stejným typem viru, ale může získat infekci HSV-2. Ve vzácných případech se HSV-1 může projevit i jako infekce horních dýchacích cest.

Jak se šíří HSV-2

Virus HSV-2 se obvykle přenáší při pohlavním styku – kontaktem s genitální nebo anální oblastí, s pokožkou, puchýřky nebo tělními tekutinami. K nákaze může dojít i tehdy, když nejsou přítomny žádné viditelné příznaky a pokožka vypadá zdravě.

Přenos z matky na dítě

Přestože většina žen s genitálním oparem porodí zdravé dítě, ve Spojených státech se asi u jednoho z tisíce novorozenců rozvine neonatální herpes simplex v důsledku kontaktu s virem při vaginálním porodu. Ženy, které mají opakované výsevy oparu, mají velmi nízké riziko přenosu na dítě, zatímco ženy, které se nakazí genitálním herpesem poprvé během těhotenství, mají riziko výrazně vyšší.

Neonatální herpes se obvykle projeví mezi 5. a 14. dnem po narození, nejčastěji na pokožce hlavy a trupu. Může způsobit kožní léze, infekce ústní a oční sliznice a v závažnějších případech postihnout i centrální nervový systém, což vede k příznakům, jako jsou zánět mozku (encefalitida), ospalost, potíže s krmením, vyboulené fontanely, podrážděnost nebo záchvaty. Infekce může být pro novorozence život ohrožující nebo způsobit trvalé poškození mozku.

Opar se nepřenáší přes záchodová prkénka, ložní prádlo, bazény ani dotykem předmětů, jako jsou příbory, mýdlo nebo ručníky.

Kdo je ohrožen rozvojem oparu

Herpes se stal celosvětovou epidemií, která zasahuje široké spektrum populace. Ačkoli se virem HSV může nakazit a dále ho šířit kdokoli, existují skupiny lidí, které jsou postiženy častěji:

• Lidé mladší 50 let: Podle údajů z roku 2016 mělo přibližně 3,7 miliardy lidí mladších 50 let (asi 67 procent světové populace) infekci HSV-1, a to v ústní nebo genitální formě. Většina infekcí HSV-1 vzniká už v dětství. Genitální herpes způsobený HSV-2 postihuje přibližně 491 milionů lidí, tedy asi 13 procent populace ve věku 15 až 49 let.
• Ženy: HSV-2 infikuje ženy téměř dvakrát častěji než muže, protože virus se při pohlavním styku přenáší z mužů na ženy účinněji.
• Afroamerické ženy: Přibližně 50 procent afroamerických žen ve věku 14 až 49 let je nakaženo HSV-2.
• Sexuálně aktivní lidé: Riziko genitálního oparu mají všichni sexuálně aktivní jedinci. Riziko dále stoupá při střídání více sexuálních partnerů.
• Lidé, kteří nepoužívají ochranu: Nepoužívání kondomu výrazně zvyšuje pravděpodobnost nákazy.
• Dospívající: Nejvyšší počet nových infekcí se objevuje právě u dospívajících.
• Lidé s oslabeným imunitním systémem: Osoby s HIV/AIDS nebo užívající imunosupresivní léky (například po transplantacích nebo při autoimunitních onemocněních) mají vyšší riziko závažného průběhu infekce.
• Lidé, kteří sdílejí osobní předměty: Riziko přenosu zvyšuje sdílení věcí, jako jsou sklenice, příbory nebo kosmetika.

Jak se herpes diagnostikuje

Diagnóza herpesu se opírá o anamnézu, klinické příznaky a laboratorní testy. Důležité je také odlišit herpes od jiných onemocnění s podobnými projevy.

Genitální opar bývá často zaměňován s jinými stavy, jako jsou kvasinkové infekce, furunkly, štípnutí hmyzem, oděrky, vyrážky nebo dokonce chřipka. Pokud se tyto příznaky opakují, je nutné navštívit lékaře.

Diferenciální diagnostika

Orální opar: Za orální herpes mohou být mylně považována aftózní ložiska, Stevens–Johnsonův syndrom, erythema multiforme major nebo herpangina (puchýřky v ústech). Rozlišení je možné na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření.
Genitální opar: Sdílí podobné příznaky s onemocněními, jako je syfilis, měkký vřed, lymfogranuloma venereum, Crohnova choroba, Behcetův syndrom, lupénka nebo mechanické poranění při pohlavním styku.

Anamnéza a fyzikální vyšetření

Většina lékařů nejprve posoudí osobní a rodinnou anamnézu a provede fyzikální vyšetření, než doporučí laboratorní testy. Ty následně určují, zda jde o infekci HSV-1 nebo HSV-2, což je zásadní pro dlouhodobé řízení léčby.

Diagnostické testy

K diagnostice orálního i genitálního herpesu je k dispozici několik testů, které se volí podle příznaků pacienta:

• Test HSV sérologie: Krevní test na protilátky proti HSV-1 a HSV-2 detekuje, zda byl člověk v minulosti infikován. Neurčí však, kdy a od koho k nákaze došlo. Protilátky nemusí být zjistitelné při první infekci, ale po jejím prodělání zůstávají pozitivní po celý život. Tento test je užitečný pro páry, kde má jeden z partnerů genitální herpes, a slouží k nastavení preventivních opatření. Považuje se za zlatý standard pro diagnostiku HSV-1, a to i v případech bez zjevných příznaků.
• Kultivační test: Kultivace slouží k přímému průkazu viru ve vzorcích z puchýřků nebo vředů. Je účinná asi u poloviny pacientů s genitálními lézemi a nejlépe funguje u čerstvých, otevřených ran. Vzorky tekutiny by měly být odebrány právě z nově vzniklých lézí. Test je přesnější u prvního výsevu než při opakovaných infekcích.
• Test PCR (polymerázová řetězová reakce): Vysoce citlivá metoda, která odhaluje DNA viru v buňkách nebo tělních sekretech. Je přesnější než kultivační test.
• Biopsie: Odebrání drobného vzorku tkáně z léze a jeho vyšetření pod mikroskopem. Používá se v případech, kdy jiné testy nejsou jednoznačné, nebo je třeba zhodnotit rozsah infekce.
• Přímý imunofluorescenční test (DFA): Slouží k rychlému potvrzení HSV infekce v lézích na kůži nebo sliznici. Představuje alternativu k sérologickému testu.
• Tzanckův stěr: Při tomto testu se seškrábne čerstvý puchýř a speciálním barvením se hledají mnohojaderné obrovské buňky typické pro infekci HSV. Test pouze prokáže přítomnost viru, ale nerozliší, zda jde o HSV-1 nebo HSV-2.

Jaké jsou možné komplikace oparu

Genitální herpes může způsobovat závažnější komplikace než opar orální, zejména při první infekci. Mezi komplikace obou typů oparu patří:

• Infekce HIV: Infekce virem HSV-2 zvyšuje riziko nákazy virem HIV přibližně trojnásobně a je považována za jednu z hlavních komplikací herpesu. Osoby, které jsou současně nakaženy HIV i HSV-2, mají také vyšší pravděpodobnost, že HIV přenesou na další lidi.
• Encefalitida: Zánět mozkové tkáně je závažnou komplikací infekce HSV-1.
• Keratitida: Zánět nebo podráždění rohovky oka, vzácná komplikace infekce HSV-1.
• Meningitida: Zánět mozkových blan, který může být způsoben infekcí HSV-2.
• Meningoencefalitida: Pokud jsou infikovány současně mozek i mozkové obaly, jde o stav označovaný jako herpetická meningoencefalitida, která představuje akutní lékařskou pohotovost.
• Opakované opary v ústech a na rtech: Komplikace orálního herpesu.
• Rozvoj bakteriální infekce kůže: Další možná komplikace orálního herpesu.
• Systémová infekce organismu: Potenciálně život ohrožující komplikace u osob s oslabeným imunitním systémem, například u lidí s atopickou dermatitidou, rakovinou nebo HIV infekcí.
• Proktitida: Zánět konečníku nebo řitního otvoru, který může způsobovat bolest při vyprazdňování. Tato komplikace se častěji vyskytuje u mužů majících pohlavní styk s muži.
• Akutní nekróza sítnice: Projevuje se zarudnutím oka, bolestí v oblasti očnice a zhoršeným viděním. Při vyšetření lze zjistit zánět episkléry nebo sklery, nekrózu a odloučení sítnice. Může se vyskytnout spolu s HSV-2 meningoencefalitidou.
• Neurologické postižení nebo úmrtí: Závažné komplikace dětského a novorozeneckého herpesu.
• Kvasinkové infekce pochvy: Komplikace genitálního oparu.
• Chronická infekce herpesem bez období klidové fáze: Virus může být aktivní po delší dobu bez viditelného zhojení lézí.
• Infekce jícnu: Herpes se může rozšířit i do jícnu.
• Poruchy močového měchýře: Potíže s močením v důsledku zánětu nebo poškození nervů.
• Infekce jater: Herpes může v ojedinělých případech zasáhnout játra a vést až k jaterní cirhóze nebo selhání.
• Slepota: Velmi vzácná komplikace genitálního herpesu, obvykle při rozšíření infekce do oční oblasti.
• Infekce plic: Herpes může způsobit zánět plic, zejména u imunitně oslabených osob.

Eczema herpeticum: Komplikace infekce HSV, při níž se těžké herpetické léze rozvinou na místech postižených ekzémem.

Navzdory těmto rizikům mohou lidé s genitálním herpesem mít děti. Virus HSV se může přenést na novorozence při průchodu porodními cestami a způsobit neonatální herpes. Nejvyšší riziko přenosu nastává tehdy, když se žena nakazí genitálním herpesem až v pozdní fázi těhotenství.

Jak se herpes léčí

Přestože zatím neexistuje lék, který by herpes zcela vyléčil, existují účinné možnosti léčby, které dokážou zmírnit příznaky a zkrátit dobu jejich trvání. Základní léčebné přístupy zahrnují:

Léky

Léčba se používá jak u první, tak u opakovaných epizod oparu.

• Antivirotika: Symptomatická léčba antivirovými léky, jako jsou acyklovir, valacyklovir nebo famciklovir, je účinná zejména při první infekci a u těžších případů. Acyklovir je považován za zlatý standard léčby infekcí HSV. Obvykle je dobře snášen, avšak může způsobit zánět žil, problémy s ledvinami nebo – ve vzácných případech – neurologické obtíže, jako jsou ospalost, zmatenost, křeče či bezvědomí, zejména pokud je funkce ledvin narušena.
  U pozdějších, mírnějších výsevů léčba nemusí být nutná – například opary na rtech často samy odezní během 2 až 3 týdnů (někdy až 6 týdnů). Pokud se však antivirotika použijí, léčba bývá kratší. Nejlépe působí, když se zahájí do 48 hodin od prvních příznaků. I když antivirotika zvládnou zvládnout primární infekci, nezabrání budoucím výsevům. Nízké dávky užívané dlouhodobě ale mohou snížit jejich četnost. Rezistence na acyklovir je vzácná a objevuje se především u pacientů s oslabenou imunitou; v těchto případech se podává jiný antivirový lék – foscarnet.
• Lokální antivirové masti: Mezi přípravky patří acyklovir nebo penciklovir. Například nanášení penciklovirového krému každé dvě hodiny během dne po dobu čtyř dnů může urychlit hojení oparů na rtech a zmírnit příznaky. Krémy s dokosanolem, které jsou volně prodejné a nanášejí se pětkrát denně, mohou také přinést úlevu. Lokální přípravky jsou však obecně méně účinné než antivirotika užívaná ústy a je třeba je aplikovat častěji.
• Intravenózní antivirotika: Těžké infekce, jako je herpetická encefalitida nebo infekce novorozenců, se léčí nitrožilním podáváním acykloviru.
• Léky proti bolesti: Pokud genitální herpes způsobuje silnou bolest, mohou ji zmírnit běžná analgetika.
• Lokální anestetika nebo protizánětlivé prostředky: Volně prodejné masti či gely s anestetiky, jako je benzokain, mohou zmírnit bolest puchýřků. U vícečetných lézí v ústech může pomoci výplach s lidokainem. Tyto přípravky se však nesmí polykat a je nutné používat je pouze podle pokynů, aby se předešlo vedlejším účinkům.

Léčba genitálního herpesu antivirotiky může probíhat dvěma způsoby:

• Episodická terapie: Spočívá v užívání antivirotik pouze během výsevu. Je vhodná pro osoby s méně než šesti výsevy ročně. Pokud se začne do 72 hodin od prvních příznaků, pomáhá zkrátit trvání i závažnost příznaků. Nesnižuje však frekvenci výsevů.
• Supresivní terapie: Zahrnuje každodenní užívání antivirotik s cílem zabránit výsevům a snížit jejich četnost i závažnost. Také snižuje riziko přenosu viru na zdravého partnera – až o 50 procent. Doporučuje se pro osoby s více než šesti výsevy ročně, se slabší imunitou nebo v případě, že jeden z partnerů je neinfikovaný. Délka supresivní léčby je individuální a lékař může doporučit přestávky, aby posoudil, zda je nutné pokračovat.

Léky proti herpesu mají obvykle jen málo vedlejších účinků a nejsou spojeny se závažnými komplikacemi. U osob s oslabenou imunitou nebo při dlouhodobém užívání mohou být méně účinné, někdy je třeba zvýšit dávkování.

Není zcela jisté, zda jsou všechna antivirotika proti genitálnímu herpesu bezpečná pro těhotné ženy. Pokud jste těhotná, je důležité informovat svého lékaře o tom, že máte genitální herpes – i když se právě neprojevuje.

Domácí péče a podpůrné metody

• Během výsevu: Rychlejší hojení a omezení přenosu viru lze dosáhnout tím, že budete puchýřky udržovat v čistotě a suchu, nebudete se jich dotýkat, po kontaktu si vždy umyjete ruce a zdržíte se pohlavního styku, dokud se místa zcela nezahojí.
• Vyhněte se slunečnímu záření: U lidí, kterým výsevy orálního oparu vyvolává slunce, pomáhá omezit pobyt na přímém slunci a používat balzámy na rty s UV filtrem.
• Chladivé nápoje: Při orálním oparu mohou ulevit studené nápoje nebo nanuky.
• Teplé koupele: K úlevě od příznaků genitálního herpesu mohou pomoci teplé koupele bez mýdla a volné oblečení, které snižuje tření a hromadění vlhkosti.
• Ledové nebo teplé obklady: Mohou zmírnit bolest, svědění a otok v postižených oblastech.

Přirozené přístupy k léčbě herpesu

Některé přírodní metody mohou pomoci zmírnit projevy herpesu, nelze jimi však nahradit standardní lékařskou léčbu. Před jejich vyzkoušením je vždy vhodné poradit se s lékařem.

Léčivé rostliny

• Tradiční čínská medicína: Laboratorní studie ukazují, že několik čínských léčivých rostlin vykazuje silný protivirový účinek proti HSV-1, zejména v kombinaci s acyklovirem. Patří mezi ně:
  • Geum japonicum: známý jako „asijský krvavec“, používá se k úlevě od závratí a bolestí hlavy.
  • Rhus javanica: Studie na morčatech infikovaných HSV-2 ukázala, že perorální podávání extraktu z Rhus javanica výrazně snížilo výskyt, závažnost a četnost genitálních lézí oproti kontrolní skupině.
  • Hřebíček (Syzygium aromaticum): éterický olej i extrakt mají prokázané antivirové účinky.
  • Terminalia chebula: v Tibetu označovaná jako „král medicíny“, je ceněna v ajurvédské tradici pro své výjimečné regenerační schopnosti.
• Antrodia camphorata: léčivá houba používaná v čínské medicíně při onemocněních jater a rakovině. Studie z roku 2016 ukázala, že dokáže potlačit množení HSV už při velmi nízkých koncentracích. Její účinná látka, antrodin A, také brání šíření viru mezi buňkami.
• Murici (Byrsonima verbascifolia): Brazilská léčivá rostlina užívaná při virových a bakteriálních infekcích, bronchitidě, horečce či kašli. Studie z roku 2001 označila právě tuto rostlinu za nejúčinnější z 13 testovaných extraktů proti HSV už při koncentraci 2,5 mikrogramu na mililitr.
• Sibiřský ženšen (Eleutherococcus senticosus): známý také jako eleuterokok, liší se od amerického a asijského ženšenu. Obsahuje látky zvané eleuterosidy, které mohou stimulovat imunitní systém. Studie se 93 lidmi s infekcí HSV-2 zjistila, že užívání sibiřského ženšenu snížilo počet i závažnost výsevů a urychlilo jejich hojení.

Výživové doplňky

• Lysin (L-lysine): esenciální aminokyselina, která může pomoci omezit výsevy herpesu. V jedné studii účastníci užívali tablety lysinu (1 000 mg) třikrát denně po dobu šesti měsíců, což vedlo ke snížení četnosti, závažnosti i délky trvání opakovaných infekcí.
• Zinek: Studie z roku 2020 prokázala, že nedostatek zinku může prodloužit hojení oparů způsobených HSV. Lokální aplikace nízkých koncentrací zinku (0,025–0,05 %) se ukázala jako účinná při léčbě orálních i genitálních výsevů.

Éterické oleje

Podle přehledu publikovaného v časopise Chemotherapy mohou mnohé éterické oleje a jejich složky přímo ničit oba typy viru HSV nebo bránit jejich množení v buňkách.

• Mátový olej (Mentha piperita): vykazuje silný antivirový účinek v laboratorních podmínkách a je obecně považován za bezpečný při běžném dávkování, ať už vnitřním, nebo vnějším.
• Hřebíčkový olej: jeho hlavní složka eugenol prokázala antivirové účinky proti HSV-1 i HSV-2. Při kombinaci s acyklovirem zvyšovala účinnost léčby, a při lokální aplikaci zpomalila rozvoj herpetické keratitidy u laboratorních myší.
• Tea tree olej (Melaleuca alternifolia): australský tea tree olej byl ve studii z roku 2001 vyhodnocen jako vysoce účinný proti oběma typům HSV. Při bezpečných koncentracích dokázal snížit růst HSV-1 o 98,2 % a HSV-2 o 93 %. Studie naznačuje, že by mohl být slibným antivirovým prostředkem při léčbě opakovaných infekcí, i když přesný mechanismus účinku zatím není objasněn.

Apiterapie

Systematický přehled z roku 2019 zhodnotil tři klinické studie o účincích medu a šest studií o propolisu u infekcí herpesem. Výsledky ukázaly, že oba včelí produkty mohou být účinnou alternativou k acykloviru při léčbě kožních lézí způsobených HSV.

Propolis byl v několika studiích účinnější než acyklovir. Kombinace propolisu a acykloviru navíc vykázala ještě silnější antivirový účinek než samotný acyklovir.

Med se ukazuje jako slibná možnost především při ošetření orálních lézí. Studie z roku 2019 zjistila, že aplikace medu z květů kanuky na pokožku může být stejně účinná jako lokální acyklovir při léčbě HSV-1 i HSV-2.

Strava

Zařazení potravin podporujících imunitní systém může pomoci předcházet výsevům herpesu i urychlit hojení:

Zelenina bohatá na antioxidanty – například špenát, kapusta a rajčata – pomáhá snižovat oxidační stres v těle.

Ovoce a zelenina s vysokým obsahem vitamínu C – zejména bobuloviny, citrusy, červené papriky a brukvovitá zelenina.

Potraviny bohaté na zinek – například maso a mořské plody.

Potraviny s obsahem vitamínu B12 – ten pomáhá regulovat imunitní odpověď a zvyšuje schopnost těla bránit se virovým infekcím.

Jak ovlivňuje psychika průběh herpesu

Zjištění, že člověk trpí herpesem, bývá velmi stresující – zejména v případě genitálního oparu, který je stále provázen stigmatem a může ovlivnit současné i budoucí partnerské vztahy. Přesto má duševní nastavení zásadní vliv na to, jak se infekce projevuje a jak ji člověk zvládá.

• Řízení stresu: Vysoká hladina stresu může vyvolat nebo zhoršit výsev herpesu. Aktivní a pozitivní přístup pomáhá rozvíjet strategie zvládání stresu – například pravidelné cvičení, meditaci, relaxační techniky nebo dostatek spánku. Tyto návyky mohou snížit četnost i závažnost výsevů.
• Emoční pohoda: Lidé s genitálním herpesem často procházejí různými emocionálními fázemi, včetně studu, viny, úzkosti či hněvu. Tyto pocity mohou odrazovat od vyhledání lékařské péče, sdílení informací s partnerem nebo běžné sociální aktivity. Pozitivní přístup k situaci však může otevřít prostor pro přijetí pomoci – například formou psychologického poradenství, terapie nebo podpůrných skupin – a tím zlepšit nejen psychickou pohodu, ale i fyzický průběh onemocnění.
• Dodržování léčby: Pozitivní přístup k léčbě zvyšuje motivaci k pravidelnému užívání předepsaných léků a dodržování pokynů lékaře. Víra v účinnost léčby a zodpovědný přístup k vlastnímu zdraví se promítají do lepších výsledků a menší četnosti výsevů.
• Sebepéče a prevence: Aktivní péče o sebe – zahrnující dobrou hygienu, užívání léků dle doporučení a vyhýbání se známým spouštěčům – snižuje riziko opakovaných výsevů i přenosu viru na ostatní.

Jak předcházet přenosu herpesu

Osoby s herpesem musí dbát zvýšené opatrnosti, aby zabránily šíření viru HSV.

• Při prevenci šíření orálního herpesu se doporučuje vyhýbat se přímému kontaktu s ústy druhých osob a nesdílet předměty, které přicházejí do styku se slinami – například příbory, sklenice, brčka či balzámy na rty.
• Při prevenci genitálního herpesu je třeba vyhnout se pohlavnímu styku (vaginálnímu, análnímu i orálnímu) během výsevu. Virus se však může přenášet i bez viditelných příznaků – tzv. viremii bez výsevu. Riziko nákazy je nejvyšší při prvních známkách výsevu, proto je důležité v tomto období sexuální kontakt zcela omezit.
• O svém zdravotním stavu je nutné informovat sexuálního partnera. Používání kondomů nebo dentálních blan snižuje riziko přenosu, i když ne zcela, protože puchýřky se mohou objevit mimo oblast, kterou kondom zakrývá. Antikoncepce, jako pilulky nebo implantáty, před pohlavně přenosnými chorobami nechrání.
• Léčba infekce a užívání antivirotik v potlačovací (supresivní) formě může snížit riziko přenosu na zdravého partnera o více než 90 procent.
• V případě těhotenství se doporučuje, aby ženy s genitálním herpesem rodily císařským řezem, čímž se minimalizuje riziko přenosu na novorozence. Během porodu by se také mělo vyhnout používání elektrod na monitorování plodu na temeni hlavy.

Další doporučení, jak snížit riziko nákazy orálním či genitálním herpesem:

• Nesdílejte příbory, sklenice, brčka ani kosmetiku s osobami, které mají opar.
• Zůstávejte v dlouhodobém monogamním vztahu s partnerem, který není nakažen.
• Praktikujte bezpečný sex – kondom snižuje riziko přenosu, i když neposkytuje stoprocentní ochranu.
• Omezte počet sexuálních partnerů.
• Vyhýbejte se výplachům pochvy, které narušují přirozené prostředí a ochranné bakterie.
• Zjistěte zdravotní stav potenciálního partnera, zejména v oblasti pohlavně přenosných infekcí.
• Omezte konzumaci alkoholu a drog, které mohou vést k rizikovému chování.

Matky s genitálním herpesem mohou kojit, pokud nemají puchýřky na prsou. Pokud se opar vyskytne na jednom nebo obou prsech, neměly by z postiženého prsu kojit přímo. Mohou však mléko odstříkat nebo odsát a podávat dítěti, přičemž je nutné zajistit, aby mléko ani pomůcky nepřišly do kontaktu s puchýřky.

–ete–