Umělá inteligence se rozšiřuje daleko za hranice produktivity – chatboti se dnes vydávají za přátele, partnery i terapeuty, čímž skutečné mezilidské vztahy činí ještě náročnějšími.
V srpnu 2025 žena vystupující pod jménem Wika oznámila zásnuby s Kasperem, chatbotem založeným na umělé inteligenci (AI) a svým „přítelem“.
Dne 4. srpna bývalý reportér CNN Jim Acosta zveřejnil rozhovor s avatarem vytvořeným umělou inteligencí, který představoval Joaquina Olivera, jenž zemřel při střelbě na škole v Parklandu v roce 2018. Oliverovi rodiče vytvořili digitální „duchovní obraz“ svého syna, aby s ním mohli i nadále „mluvit“.
Průzkum, který v roce 2025 provedla organizace Common Sense Media, zjistil, že 72 procent dospívajících alespoň jednou použilo AI společníka. Z těchto teenagerů se 52 procent setkává s chatboty několikrát měsíčně, 13 procent s nimi komunikuje denně a 17 procent je s nimi v přátelském nebo romantickém vztahu.
Společnost Joi AI, která vyvíjí chatboty, provedla průzkum mezi 2 000 příslušníky generace Z a uvedla, že 83 procent z nich věří, že mohou navázat hluboké emocionální pouto s AI. Z této skupiny ve věku 13 až 28 let je 75 procent přesvědčeno, že jejich AI společníci mohou zcela nahradit lidské bytosti.
Výběrový průzkum mezi dospělými ve Spojených státech ukázal, že 19 procent respondentů vyhledávalo AI kvůli „romantickým vztahům“. Z nich 21 procent přiznalo, že dávají přednost těmto digitálním partnerům před skutečnými lidmi.
Každý den přicházejí nové zprávy o narůstajících vztazích mezi AI společníky a lidmi. Budoucnost je tu – a rychle se proměňuje v přítomnost.
Odevzdáváme své srdce a mysl strojům
Mandy McLeanová, matka dvou dětí a zakladatelka společnosti, která využívá umělou inteligenci ke zlepšení interakcí a diskusí ve třídách, v článku „Nejprve jsme AI svěřili své úkoly. Nyní jí svěřujeme i svá srdce“ určeném rodičům rozlišila mezi AI zaměřenou na produktivitu a AI osobní. První kategorie zahrnuje „kognitivní delegování“ na AI v oblastech, jako je medicína, strojírenství či věda. Druhá, kterou nazývá „emocionálním delegováním“, zahrnuje výše uvedené příklady a další.
McLeanová napsala: „Už nesvěřujeme umělé inteligenci jen úkoly spojené s produktivitou. S příchodem AI společníků jí začínáme předávat i své emocionální životy. A pokud naučíme budoucí generace obracet se nejprve ke strojům místo k sobě navzájem, riskujeme, že ztratí schopnost vytvářet to, na čem skutečně záleží – lidská pouta a vztahy.“
McLeanová také upozornila, že obrazovky a digitální vztahy už nyní vzdalují mnoho mladých lidí – a koneckonců i dospělých – od lidského kontaktu, který vede k dospělosti, růstu a emočnímu zdraví. Připomněla veřejné varování bývalého hlavního lékaře USA Viveka Murthyho z roku 2023, že se nacházíme „uprostřed národní krize duševního zdraví mládeže“, pravděpodobně způsobené sociálními sítěmi.
Lepkavá síť AI společenství nabízí ještě více takového zapojení – nikoli méně – a snaží se vtáhnout své uživatele do vztahů.
„Buďme upřímní,“ napsala McLeanová. „Když se někdo svěřuje AI společníkovi, nevede chráněný rozhovor a systém není navržen s ohledem na jeho pohodu. Komunikuje s produktem, který je vytvořen tak, aby ho udržel v hovoru, učil se z toho, co sdílí, a vydělával na tomto vztahu peníze.“
„To je prostředí, v němž se dnes miliony mladých lidí obracejí na tyto nástroje pro útěchu, přátelství a rady.“
Ano, miliony mladých lidí – ale i miliony dospělých.
Níže jsou čtyři doporučení, která vám pomohou chránit lidskost v čím dál digitalizovanější době.
Odpojte se
Jen málokdo si může dovolit úplně se zříci obrazovek a zařízení. Můžeme však sledovat čas, který na nich trávíme. Záměrně si můžeme vyhradit chvíle, kdy telefon vypneme – nejen během jídla, ale i v určitých okamžicích dne.
Místo abychom po probuzení sahali po telefonu a bezmyšlenkovitě procházeli obrazovku u ranní kávy, můžeme se pomodlit, číst knihu nebo napsat dopis příteli. A pokud dopis opravdu napíšete a chcete zůstat „po staru“, sáhněte po dopisním papíru a peru místo e-mailu.
Pokud potřebujete inspiraci, sáhněte po knize Hannah Brencherové Odpojené hodiny: Pěstování přítomnosti v digitálně propojeném světě.
Záměrně pěstujte aktivity mimo obrazovku
Možností je téměř nekonečno. Každodenní ranní procházka bez telefonu, rybaření, tanec, hra na hudební nástroj, výroba vlastních přání – to jsou činnosti, které nám pomáhají zůstat lidmi, nikoli součástmi stroje.
Pokud jde konkrétně o AI společníky, dělejte vše pro to, abyste pokušení odolali – zapojujte se do vztahů s reálnými lidmi. Použijte telefon k rozhovoru s členem rodiny nebo přítelem místo konverzace s chatbotem. Sejděte se s přáteli na kávu. Pořádejte doma setkání. I obyčejné podání ruky či objetí nám připomíná naši lidskost.
Pokud máte málo přátel, nabídněte pomoc v domově pro seniory, knihovně nebo potravinové bance. Tam se jistě setkáte s lidmi tváří v tvář – i když ano, někdy s námi lidmi není snadné vyjít – na rozdíl od digitalizovaného ideálu.
Čtěte slova, která se vás dotknou
Tvůrci AI společníků se nás snaží získat jazykem stejně jako obrazem. Protilátku lze najít ve verších básníků, jako jsou Emily Dickinsonová nebo Robert Frost, v hrách autorů, jako William Shakespeare či Thornton Wilder, a v románech spisovatelů, jako Jane Austenová, Charles Dickens a Mark Helprin. Čtěte životopisy historických osobností, jako Winston Churchill či John Adams, a dějiny od autorů, jako David McCullough nebo Barbara Tuchmanová.
Tyto knihy, hry a básně psali lidé pro lidi. Tištěná stránka vás tak nejen vzdálí od obrazovek, ale připomene vám, co znamená být plně člověkem – se všemi klady i slabostmi.
Řekněte ne AI společníkům
Na počátku 80. let vedla Nancy Reaganová, manželka prezidenta Ronalda Reagana, protidrogovou kampaň se sloganem „Just say no“ („Prostě řekni ne“). Přestože reakce byly smíšené, užívání nelegálních drog ve Spojených státech skutečně pokleslo.
Můžeme postupovat podobně – říkat ne návykovým AI společníkům a povzbuzovat ostatní, zejména mladé, aby dělali totéž. Společnosti jako Replika, Character AI či Nomi nabízejí lákavé aplikace společníků určené ke konverzaci, které – podobně jako drogy – udržují uživatele závislé. Ačkoli jsou AI společníci relativně noví, někteří psychologové už léčí stav volně označovaný jako „AI psychóza“. Muži i ženy závislí na AI už zakládají podpůrné skupiny po vzoru programů pro léčbu závislostí, aby znovu získali duševní a emoční rovnováhu.
Ironií je, že někteří tvůrci chtějí z AI udělat terapeuty. Andrew Gondy v článku AI by neměla být vaším terapeutem píše, že „některé společnosti, například Abby a Earkick, byly navrženy přímo za účelem poskytování terapie“.
McLeanová doplňuje Gondyho varování o AI terapii nedávným výrokem Sama Altmana, generálního ředitele společnosti OpenAI: „Lidé ji používají – zejména mladí – jako terapeuta, kouče, obracejí se na ni s problémy ve vztazích a ptají se ‚co mám dělat?‘ A v tuto chvíli, když mluvíte s terapeutem, právníkem nebo lékařem o těchto problémech, platí právní ochrana.
„Existuje lékařské a právní tajemství a podobně. Ale ještě jsme nepřišli na to, jak to funguje, když mluvíte s ChatGPT.“
Předem varován, předem vyzbrojen
Nacházíme se v klíčovém okamžiku lidských dějin – době, kdy se naše digitalizovaná zařízení propojují s lidmi na všech frontách. Osobní AI aplikace a sociální sítě jsou navrženy tak, aby pohlcovaly naši pozornost, získávaly od nás informace a odsunuly skutečný svět na vedlejší kolej.
Možná bychom proto měli – alespoň prozatím – pohlížet na AI boty nikoli jako na společníky, ale jako na predátory. A pamatovat si, že se nemusíme stát jejich kořistí. Tomuto osudu se vyhneme tím, že plně přijmeme svou lidskost a odmítneme náhražku přátel a blízkých v podobě AI společníků.
Slovo „společník“ pochází z latiny. „Com“ je odvozeno od „cum“ („s“) a „panion“ z „panis“ („chléb“). Společník tedy doslova znamená „ten, s kým se láme chléb“ nebo s kým se sdílí jídlo. Dnes obvykle označuje přítele.
Je moudré mít na paměti, že s počítačem chléb lámat nemůžeme.
–ete–
