Dnes probíhalo další soudní jednání týkající se Vodáren a kanalizací Prostějov. Jedná se o jeden ze série soudních procesů vedených v České republice kvůli převedení prodeje vody na korporaci Veolia. Soud má určit zda je rozhodnutí valné hromady z roku 2006 neplatné. Soudce nyní požaduje dodat originály poštovní dodejky, aby mohl určit, zda bylo podání odesláno včas.
Žalobce uvádí, že došlo k vyvedení zisků z prodeje vody na koncern Veolia, přičemž samotné vodárny dnes nemají podle něho dostatečné finance na investice do infrastruktury. Kvůli převedení prodeje vody na soukromou společnost měly vodárny také ztratit možnost čerpat „stamilionové dotace z EU“.
Peníze na provoz a zisky z prodeje financují spotřebitelé vody a uživatelé kanalizací platbami za vodné-stočné. Podle žaloby byl převod realizován protiprávní cestou a finančně poškodil města a občany, kteří odebírají vodu a využívají kanalizace.
Razítko
Soudní jednání, které trvá již devatenáct let, se „zaseklo“ na argumentu žalované strany (Vodáren a kanalizací Prostějov), která nyní prohlašuje, že podání nebylo učiněno v zákonem stanovené lhůtě, a proto požaduje zrušení žaloby pro nedodržení procesně právní lhůty.
Soudce nyní prošetřuje razítka a datumy podání. Soudní poštovní kniha však již byla podle soudce „skartována“ a posledním důkazem tedy zůstávají originály poštovní dodejky, které soudce požaduje předložit.
Žalující strana soudu předložila pouze úředně ověřené kopie dodejky s tím, že (jak soudce zaprotokoloval) „má obavy o to, aby se tato listina ze spisu neztratila“. Soudce však měl výhrady k ověřené kopii a způsobu jak úřednice ověření popsala. Žalující strana souhlasila, že je zápis úřednice provedený nesprávně.
Po dohodě se zastupující advokátkou soudce určil, že advokátka předá originály dodejky osobně na soudní podatelnu a zaměstnanci soudu by měli originál uložit do trezoru, ke kterému je přístup umožněn ve zvláštním režimu. O nahlédnutí na originály má zájem jak žalovaná strana tak i Krajské státní zastupitelství, které případ sleduje.

Soudce jednání odročil na únor 2026. „Možná se vám to může zdát jako přílišný formalismus, ale je to skutečně velmi důležitá věc,“ řekl soudce. „Pokud bude prokázáno, že 7. dubna 2006 byl podán poštovní přepravě návrh na zahájení řízení, potom navrhovatel splnil tu lhůtu a doplnil fax ze 7. dubna 2006.“
Protože podle šetření soudce byla kniha došlé pošty soudem skartována v roce 2022, jsou poštovní dodejky jediným důkazem, který může zabránit tomu, aby byla věc po 19 letech soudních sporů zamítnuta jako opožděně podaná – kvůli razítku, které dal na dodanou listinu pracovník soudu. Pokud by soud rozhodoval pouze na základě datumu z tohoto razítka, nebyla by dodržena zákonem stanovená doba.
Advokátka zastupující žalovanou stranu namítla, že v soudním spisu jsou listiny vyjmuty z obálek a všechny obálky sesvorkovány a uloženy společně na jedné stránce spisu, namísto toho, aby byly obálky přiřazené k jednotlivým dokumentům, tak, aby bylo možné přezkoumat i poštovní razítka na obálkách, ve kterých byly dokumenty soudu doručeny. Tuto skutečnost potvrdil i soudce.
Projekt Pravda o vodě, který všechny soudní procesy ve věci převodů vodáren a prodeje vody na zahraniční koncerny monitoruje, uvádí konkrétní jména politiků z představenstva a dozorčí rady Vak Prostějov, které se měli na převedení prodeje vody podílet a odvolávají se proti rozhodnutí soudu o protiprávnosti rozhodnutí valné hromady.
Podle projektu se jedná o politiky ze stran ODS, ČSSD, KSČM i ANO, kteří podle něho stojí za vytvořením takzvaného „provozního modelu“, který má podle žaloby za účel „vyvádět zisky z prodeje vody na soukromý koncern“.
„Evropská unie již v roce 2004 prokoukla pochybný princip tzv. provozních modelů/tunelů, kterými by došlo k zneužití dotací a k obohacení se koncernů. Odmítla dotovat pochybné ‚privatizace zisků a zestátnění nákladů‘,“ uvádí projekt Pravda o vodě s tím, že to je důvod proč po převodu vodárny již o žádné dotace nemohly požádat.
Podle něho koncern Veolia usiloval o získání prodeje vody, zatímco správu vodovodních a kanalizačních sítí nechal na Vodárnách. Tento princip nazývá „privatizace zisků a zestátnění nákladů“.
„V letech 2006 přitom představenstvo Vodáren a kanalizací Prostějov lživě informovalo a přesvědčovalo zastupitele měst a obcí na Prostějovsku, kteří jsou akcionáři Vak Prostějov, že smlouvy s koncernem Veolia neohrožují dotace z EU pro Vak Prostějov. Soud tuto lež a řadu dalších odhalil a doložil,“ uvádí nevládní organizace Pravda o vodě s odvoláním na výsledky devatenáct let dlouhých soudních procesů.
Zástupce Vak Prostějov a koncern Veolia jsme požádali o komentář.
