Počet zatčení za slovní přečiny roste, zatímco počet odsouzení klesá, což podle lorda Younga znamená, že policie je při sledování sociálních sítí až příliš horlivá.
Otázku, zda se svoboda projevu v Británii skutečně zhoršuje, si dnes kladou nejen komentátoři v britských médiích a poslanci v parlamentu, ale i americký prezident Donald Trump a viceprezident JD Vance.
Ano, odpovídá lord Young, zakladatel organizace Free Speech Union (FSU), která vznikla před pěti lety jako dozorčí orgán svobody projevu.
„Zdá se, že se situace skutečně zhoršuje, a my jsme zaznamenali prudký nárůst členů Free Speech Union,“ řekl Young deníku Epoch Times.
Loni v červenci měla organizace, která poskytuje právní pomoc lidem káraným nebo zatčeným za zákonné vyjádření názoru, 14 000 členů získaných během pěti let, uvedl.
Od té doby počet vzrostl počet až na 38 000 a Young očekává, že do konce roku dosáhne 50 000.
Téma svobody projevu, které bylo kdysi považováno za okrajové, se dnes stalo hlavním námětem rozhlasových debat i televizních pořadů v hlavním vysílacím čase.
Policii se vyčítá, že věnuje víc energie sledování internetových příspěvků než řešení pouliční kriminality.
Výrazným případem byl incident z 2. září, kdy byl Graham Linehan, jeden z nejúspěšnějších britských scenáristů komedií a spolutvůrce seriálu Father Ted, zatčen na letišti Heathrow pro podezření z podněcování násilí kvůli příspěvkům na síti X, v nichž zesměšňoval muže, kteří se označují za transgender osoby.
Linehan uvedl, že se s ním po vystoupení z letadla z Arizony setkalo pět ozbrojených policistů, kteří mu oznámili, že je zatčen „kvůli třem tweetům“.
Ministr zdravotnictví Wes Streeting později řekl stanici BBC, že vláda musí přezkoumat zákony týkající se vyjadřování na internetu.
„Pokaždé, když se na síti X objeví video, jak policie zatýká člověka za tweet nebo příspěvek na Facebooku, a to video se stane virálním, přinese to růst počtu členů,“ říká Young, který se loni stal členem Sněmovny lordů.
Young podotýká, že mnoho lidí se na Free Speech Union obrací proto, že jejich odbory je odmítly hájit, když zpochybnili „některý prvek radikální progresivní ortodoxie“.
„V některých případech je to dokonce ještě horší. V několika případech, do nichž jsme se zapojili, odbory samy nahlásily své členy zaměstnavatelům a vyzvaly je, aby je propustili, protože například řekli ‚trans ženy nejsou ženy‘,“ sdílí.
„Když jste zaplatili tisíce liber za odborové členství, musí to být hodně hořké. Místo aby vás odbory bránily, aktivně se snaží, abyste přišli o práci.“
Dva zákony
Na toto téma se letos v červenci debatovalo ve Sněmovně lordů, kde se řešilo šetření deníku The Times of London z dubna, který zaslal žádosti o informace 37 policejním složkám.
Zjištění ukázala, že policisté v roce 2023 provedli 12 183 zatčení, tedy zhruba 33 denně, což představuje nárůst o 58 procent oproti roku 2019.
Většina těchto zatčení za internetové výroky spadá pod dva zákony – zákon o zlovolné komunikaci (Malicious Communications Act) a § 127 zákona o komunikacích (Communications Act).
Baronka Foxová z Buckley varovala, že „v policii a systému trestního soudnictví se zjevně něco pokazilo“.
„Každá policejní složka v zemi má tým policistů, kteří pročítají příspěvky lidí a snaží se určit, zda nepřekročily nějakou nejasně stanovenou hranici,“ konstatovala.
Poznamenala, že časopis The Economist to popsal ještě přímočařeji: „Je mnohem snazší chytit autory příspěvků na Instagramu než zloděje; důkazy jsou totiž vzdálené jen na (jedno) kliknutí myši.“
Young však tvrdí, že skutečný počet zatčení může být ještě vyšší, protože zákonů, které kriminalizují projevy, je mnohem víc.
„Skutečný počet lidí zatýkaných denně za přečiny související s internetovými výroky bude pravděpodobně výrazně vyšší než třicet, což je mimochodem víc, než kolik lidí bylo zatčeno za verbální přečiny během mccarthyovské éry ve Spojených státech,“ podotkl.
Pro srovnání, podle výzkumného projektu Washingtonské univerzity bylo mezi lety 1941 až 1957 – v období vrcholící „rudé hrozby“ – zatčeno přibližně 140 Američanů podle Smith Act, většinou členů nebo vůdců Komunistické strany.
Mylné priority
Young upozorňuje, že podle pokynů ministerstva vnitra musí policie vyšetřovat každý případ, kdy „takzvaná oběť“ nahlásí, že se podle ní stal trestný čin z nenávisti.
Zatímco počet zatčení v Británii roste, počet odsouzení za trestné činy nenávistných projevů klesá.
Autoři vyšetřování deníku The Times of London uvedli, že jejich analýza dat ministerstva spravedlnosti ukázala dramatický pokles počtu odsouzení a vynesených trestů za příslušné činy během posledního desetiletí.
„To nám říká, že policie je při dohledu nad sociálními sítěmi příliš horlivá,“ říká Young.
Podle něj problém pramení z nesprávného zaměření výcviku.
„Jedním z důvodů, proč policie takto překračuje své pravomoci, je to, že dostává jen velmi málo, pokud vůbec nějaké, školení o různých právních zárukách, které chrání svobodu projevu,“ vysvětluje.
Místo toho podle něj policisté absolvují mnoho školení o nevědomých předsudcích, rasismu a transgenderové inkluzi.
„Jsou doslova zaplaveni takzvanými ‚woke‘ kurzy už při nástupu do policejní služby, ale o svobodě projevu dostanou buď jen minimum informací, nebo vůbec žádné,“ zmiňuje.
Organizace FSU podala policii žádosti o informace (FOI), aby zjistila, jaké vzdělání policisté dostávají k článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech.
„Odpověď zněla: téměř žádné,“ doplňuje Young.
Případ Connollyové
Jedním z nejkontroverznějších případů je stíhání Lucy Connollyové.
Ta 29. července 2024 zveřejnila na síti X příspěvek jen několik hodin po smrtelném pobodání tří dívek v dětském klubu v městě Southport, jehož se dopustil sedmnáctiletý Axel Rudakuban.
Rudakuban, narozený v Cardiffu rwandským rodičům, si nyní odpykává minimálně 52 let vězení.
Během nepokojů, které po útoku vypukly, napsala Connollyová: „Okamžitě deportovat všechny. Ať klidně zapálí všechny ty [nepublikovatelné] hotely plné [nepublikovatelné] – je mi to jedno … jestli to ze mě dělá rasistku, tak budiž.“
Příspěvek měl přes 310 000 zhlédnutí během necelých čtyř hodin, než byl smazán. Connollyová byla zatčena 6. srpna.
Její případ získal podporu FSU, která verdikt označila za „velké zklamání“ a trest 31 měsíců vězení za „zjevně nepřiměřený“.
Byla uvězněna poté, co se přiznala k podněcování rasové nenávisti. Young však uvedl, že kdyby vinu nepřiznala, „měla by rozumnou šanci na osvobození“.
FSU se odvolala proti výši jejího trestu, ale odvolání bylo zamítnuto.
Connollyová byla propuštěna v srpnu po odpykání 40 procent z uloženého trestu.
Young poznamenal, že obžalovaní se často přiznávají vinnou ze strachu před přísnějším trestem po procesu.
„V případě Lucy Connollyové však hrálo roli i to, že jí byla odepřena kauce a měla obavy, že protože její případ potrvá dlouho, stráví ve vazbě víc času, než kdyby se přiznala a šla rovnou do vězení.“
Ve Velké Británii se debata o svobodě projevu často soustředí na levicovou „cancel culture“, spouštěcí varování či mikroagrese nebo nejnovější paroly univerzitní politik.
Podle organizace Index on Censorship však problém svobody projevu nyní překračuje celé politické spektrum.
Uvedla, že na levici byl například komentátor Guardianu Owen Jones vyloučen z konference Labouristické strany poté, co mu byl odebrán vstupní průkaz z „bezpečnostních důvodů“.
Incidenty z nenávisti bez trestného činu
Další oblastí obav o svobodu projevu jsou takzvané „incidenty z nenávisti bez trestného činu“ (NCHI), které policie začala evidovat v roce 2014 na doporučení vyšetřovací komise Macphersona.
Tato komise vznikla po rasistické vraždě Stephena Lawrence v roce 1993 a doporučila zaznamenávat případy vnímané jako rasistické.
Do záznamů se dostává chování, které je vnímáno jako motivované předsudkem, i když nejde o trestný čin.
Lord Lebedev v červenci uvedl před členy Sněmovny lordů, že od roku 2014 bylo zaznamenáno více než 133 000 takových incidentů.
Podle něj se některé záznamy týkají i dětí mladších než je věk trestní odpovědnosti, přičemž jejich slova „se proti nim mohou obrátit na zbytek života“.
„Nevinnost mládí nahradil předpoklad viny,“ podotýká.
Jedním z nejznámějších případů byl Harry Miller, bývalý policista a spoluzakladatel organizace Fair Cop.
V roce 2019 podal žalobu poté, co policie v hrabství Humberside označila báseň (limerick), kterou sdílel, za incident z nenávisti bez trestného činu.
Vyhrál u Nejvyššího soudu proti policii, i když celostátní pokyny byly tehdy ponechány v platnosti.
V prosinci 2021 však Odvolací soud tyto pokyny zrušil s odůvodněním, že taková praxe představuje nezákonné zasahování do svobody projevu podle článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech, a varoval, že vědomí, že se podobné věci evidují, „může mít vážný ochromující účinek na veřejnou diskusi“.
Navzdory tomuto rozhodnutí a politickým slibům, že se s takovými záznamy přestane, britská policie veřejnost stále povzbuzuje, aby incidenty bez trestného činu hlásila na oficiálních stránkách.
Zdá se však, že situace by se mohla začít měnit.
Při tiskovém brífinku s BBC před vydáním zprávy generálního inspektora policie sira Andyho Cookea State of Policing Report se sám Cooke vyjádřil právě k incidentům z nenávisti bez trestného činu a uvedl, že podle něj „už nejsou potřeba“.
„Jsem pevně přesvědčen, že informace lze získávat jinými způsoby, které by veřejnost méně znepokojovaly a zároveň by policii usnadnily evidenci těchto záležitostí,“ sdělil Cooke.
Skotsko
Zatímco Anglie by mohla uvolnit sevření svobody projevu, Skotsko naopak přitvrdilo a kriminalizovalo široké kategorie možných vyjádření.
Zákon o trestných činech z nenávisti a veřejném pořádku (Hate Crime and Public Order Act), který vstoupil v platnost v dubnu 2024, činí trestným „podněcování nenávisti“ vůči širokému spektru charakteristik – od náboženství a zdravotního postižení po transgender identitu či odchylky v pohlavních znacích – bez ohledu na to, zda hrozí újma nebo násilí.
Fraser Hudghton, ředitel FSU pro Skotsko, řekl deníku Epoch Times, že tento zákon může v následujících měsících vyvolat vlnu soudních procesů, které ještě více zatíží soudy již přetížené případy z období pandemických uzávěr.
„V posledních deseti až dvaceti letech byl kladen velmi silný důraz na vnímání situace obětí,“ uvedl.
Upozornil také, že zákon Abortion Services (Safe Access Zones) Act, který začal platit v září 2024, zakazuje demonstrantům přibližovat se na méně než 200 metrů (asi 656 stop) k potratovým klinikám ve Skotsku.
„Je představitelné, že někdo může být obviněn z trestného činu na základě vnímání situace osobou stojící mimo jeho pozemek – a že tato interpretace pak dostane v daných okolnostech zvláštní váhu u skotské policie,“ řekl.
Podle něj se běžná každodenní činnost FSU odehrává především na univerzitách, vysokých školách a pracovištích, kde jsou lidé káráni nebo vyšetřováni kvůli něčemu, co řekli.
Hudghton popsal, že aktivisté často využívají anonymní formuláře stížností na pracovištích a univerzitách, aby umlčeli diskusi.
„Dělají to tak, že podají formální stížnost vůči dotyčnému na jeho pracoviště, univerzitu nebo školu, čímž automaticky poté spustí vyšetřování,“ vysvětluje.
„Ale stejně jako v trestním právu by se člověk mohl spolehnout, že hned od začátku bude hrát roli zdravý rozum a nestrannost – a to se neděje,“ dodává.
Diskriminace
Další případ FSU ve Skotsku se týkal Národního divadla Skotska, které zavedlo povinné školení o rasismu pro všechna představení.
FSU argumentovala, že program byl diskriminační, protože z výuky vyňal černošské účinkující a zaměřoval se pouze na bílé zaměstnance.
„To je velmi sporné. To zjevně působí diskriminačně,“míní Hudghton.
„Tvrdili, že nikoho nenutí, a to bylo jejich hlavní alibi, [… ] ale když jsme si podklady prohlédli, bylo zřejmé, že se zaměřují výhradně na ‚bílá privilegia‘ a podobné věci.“
Podle něj by rozšíření podobných přístupů do policejní praxe a trestního práva „mohlo vést na velmi nebezpečnou půdu“.
Z údajů získaných na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOI), které sdílel s deníkem Epoch Times, vyplývá, že skotská policie věnovala desítky tisíc hodin školením o trestných činech z nenávisti a diverzitě.
Od ledna 2023 do června 2025 absolvovalo více než 18 000 policistů a zaměstnanců moduly o rovnosti, rozmanitosti a inkluzi. Kurz Upholding Our Values („Prosazování našich hodnot“) dokončilo 18 678 lidí a prezenční program Unity Through Learning („Jednota prostřednictvím vzdělávání“), zaměřený především na téma rasismu, více než 1 200 pracovníků.
Policie rovněž vytvořila funkce „šampionů pro trestné činy z nenávisti“, uspořádala desítky seminářů a jen v roce 2024 absolvovalo modul o trestných činech z nenávisti a veřejném pořádku více než 15 000 policistů.
Veřejnosti však není známo, jaké materiály se při výcviku používají ani kdo je školí.
Podle skotské policie proškolila organizace asi 80 poradců pro trestné činy z nenávisti a 450 takzvaných šampionů.
Podle samostatné žádosti FOI tito šampioni pomáhají „s rozpoznáváním a evidováním trestných činů a incidentů z nenávisti a poskytují kolegům průběžné informace o všech aspektech problematiky nenávisti“.
FSU od roku 2020 podpořila více než 2 700 lidí.
Mezi případy, které vzbudily pozornost, patří například případ bankovního manažera, který byl propuštěn poté, co během školení o rasové problematice citoval fiktivní osobu, jež použila rasově urážlivý výraz.
Dalším případem byla žena, které byl zakázán vstup na fotbalové zápasy klubu Newcastle United, protože zastávala názor, že biologické pohlaví je důležité a reálné.
Varování také zaznívá kvůli nejasné definici „islamofobie“, kterou přijalo více než 50 městských rad a kterou nyní zvažuje i vláda. Podle kritiků by mohla vést k disciplinárním postihům zastupitelů nebo zaměstnanců radnic, pokud se vyjádří k případům sexuálních gangů.
Mohl bych se dostat do problémů
Úředník britské státní správy, který je členem FSU a nechtěl být jmenován, aby nebyl identifikován na pracovišti, řekl deníku Epoch Times, že samotná pracovní kultura ve Whitehallu, tedy ve vedení britské státní správy a vládních úřadů, přivádí lidi k tomu, aby do unie vstupovali.
„Ve státní správě vládne poměrně (silné) ‚woke‘ prostředí, takže není neobvyklé, že se tam slaví všelijaké události, které nedávají žádný racionální smysl a zdají se být zaměřené na to, aby provokovaly bílé britské muže nebo se zalíbily nějaké úzce vymezené zájmové skupině, o kterou se veřejnost vůbec nezajímá,“ sdělil.
„A protože jsem poměrně přímočarý člověk, někdy si nedávám pozor na to, co říkám, takže jsem si řekl, že bude lepší, když se k organizaci připojím.“
Během protestů hnutí Black Lives Matter si vybavuje školení o diverzitě, při němž „pár lidí v hovoru“ vyjádřilo nesouhlas.
„A po tom, co se ozvali, za nimi někdo přišel a řekl jim: ‚Tohle nemůžete říkat. Je nepřijatelné, abyste se proti tomu stavěli,‘“ uvedl.
Dotyčný kolega pak musel absolvovat školení o diverzitě.
Řekl, že o takových věcech často čte v novinách. „Ale dokud to nezažijete na vlastní oči, nevěříte, že je to skutečně pravda,“ dodal.
První dodatek ústavy
Administrativa amerického prezidenta Trumpa tlačí na Brusel a Londýn kvůli regulaci svobody projevu.
Britský premiér sir Keir Starmer a Trump uspořádali v září společnou tiskovou konferenci ve Spojeném království, nicméně Trump se k otázce svobody projevu nevyjádřil a přešel rovnou k dalšímu dotazu.
Před svou návštěvou Británie prezident kritizoval tamní zákony o projevech na internetu a uvedl, že se tam „dějí podivné věci“ a že to „není dobré znamení“.
Místopředseda vlády USA JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci letos v únoru vyjádřil obavy nad případem Adama Smithe Connora, válečného veterána odsouzeného za tichou modlitbu v ochranné zóně kolem potratové kliniky ve městě Bournemouth v Anglii.
Odkázal přitom na „ústup od práv svědomí“, který „postavil základní svobody britských věřících přímo do hledáčku“ a dodal, že „v Británii i napříč Evropou mám obavy, že svoboda projevu je na ústupu“.
Young, který byl v roce 2024 povýšen do šlechtického stavu a nyní zasedá ve Sněmovně lordů jako baron Young z Actonu, konstatoval, že neví, zda je s tím spojena i nějaká diplomatická aktivita USA v zákulisí.
„Upřímně doufám, že ano,“ řekl.
Podle něj by však Británie mohla potřebovat něco podobného jako americký První dodatek ústavy.
„Politicky by to před pěti lety bylo zcela nemyslitelné. Ale dnes to začíná být politicky stále reálnější,“ podotýká.
„Pokud by příští vládu tvořili konzervativci, strana Reform nebo jejich kombinace, není vyloučeno, že by se v této zemi objevilo něco jako obdoba Prvního dodatku.“
„Myslím, že Spojené státy mají v jistém smyslu lepší pochopení staré tradice anglické svobody. A pokud se musíme obrátit právě na Spojené státy, abychom pochopili, proč musíme chránit své dávné svobody, pak budiž.“
Mluvčí skotské policie napsala v e-mailu pro Epoch Times: „Náš výcvikový program k zákonu Hate Crime and Public Order (Scotland) Act byl vypracován ve spolupráci s pracovními sdruženími zaměřenými na diverzitu, aby byly všechny charakteristiky chráněné zákonem jasně zastoupeny a formulovány a aby byli policisté co nejlépe připraveni při zásazích.“
Dále informovala, že „v uplynulém roce proběhl rozsáhlý program seminářů, které policistům umožnily lépe porozumět problematice a klást otázky“.
„Skotská policie je organizace založená na principech lidských práv a policisté každý den vyvažují ochranu, kterou lidé mají podle zákonů o lidských právech, s dalšími právními povinnostmi,“ uvedla.
Mluvčí profesního orgánu College of Policing, který zastřešuje policii v Anglii a Walesu, odkázal Epoch Times na dřívější prohlášení zdůrazňující, že pokyny pro policisty kladou důraz na povinnost chránit svobodu projevu podle článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech.
Instituce také připomněla, že londýnský policejní komisař sir Mark Rowley, předseda Národní rady policejních náčelníků (National Police Chiefs’ Council) Gavin Stephens a generální ředitel College of Policing sir Andy Marsh minulý měsíc napsali ministru vnitra a požádali ministerstvo, aby přezkoumalo postupy při vyšetřování a evidenci internetových komentářů.
Dodala, že společně s Národní radou policejních náčelníků nyní provádí přezkum incidentů z nenávisti bez trestného činu, jehož výsledky mají být zveřejněny do konce roku.
Ministerstvo vnitra na žádost Epoch Times o komentář do uzávěrky neodpovědělo.
Na přípravě článku se podílely Evgenia Filimianová a Rachel Robertsová.
–ete–
