Roztroušená skleróza: příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

Při roztroušené skleróze dochází k tomu, že imunitní systém omylem útočí na ochranný tukový obal nervových vláken, tzv. myelin. Ten zajišťuje správné vedení elektrických signálů mezi mozkem a tělem. Poškození myelinu narušuje přenos nervových vzruchů, což může vést k problémům s pohybovou koordinací, zrakem, rovnováhou, citlivostí či myšlením – a v některých případech i k výraznému postižení.

Onemocnění se nejčastěji objevuje mezi 20. a 40. rokem života a představuje nejběžnější neurologickou příčinu invalidity u mladých dospělých. V současnosti žije s touto diagnózou ve Spojených státech téměř milion pacientů.

Typy roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza se může rozvíjet různými způsoby. Určení konkrétní formy onemocnění pomáhá lékařům předpovědět jeho průběh a zvolit vhodnou léčbu. Rozlišují se čtyři hlavní typy roztroušené sklerózy:

1. Relap-remitentní roztroušená skleróza (RRRS, Relapsing-Remitting Multiple Sclerosis – RRMS)

Tento typ je nejčastější a představuje přibližně 85 procent všech případů při stanovení diagnózy. Charakterizují ho období vzplanutí nemoci (tzv. relapsy či ataky), kdy se příznaky náhle zhorší, a následná období ústupu či zlepšení (remise).

Relaps je období náhlého, výrazného zhoršení příznaků trvající alespoň 24 hodin, které není způsobeno infekcí, horečkou ani stresem. Vzniká v důsledku nových ložisek zánětu a demyelinizace – tedy poškození nebo zničení myelinového obalu nervových vláken.

Příznaky obvykle s časem a odpočinkem ustoupí, často s pomocí léčby, ale ne vždy dochází k úplnému zotavení. Část pacientů po relapsu pociťuje trvalé obtíže. Relapsy trvají většinou několik dní až týdnů. U neléčených pacientů se obvykle objevují jeden až tři relapsy ročně, i když u některých může být interval mezi nimi výrazně delší.

V období remise se onemocnění zdánlivě zastaví. Příznaky se mohou zcela ztratit nebo zůstat beze změny (stabilní průběh), případně se zčásti zhoršit a stát se trvalými.

Infekce, horečka nebo stres mohou vyvolat tzv. pseudorelaps – stav, který připomíná skutečné vzplanutí nemoci, ale bez nového zánětu či demyelinizace. Magnetická rezonance (MRI) pomáhá rozlišit, zda jde o pravý relaps. Léčba základní příčiny (např. infekce nebo stresu) obvykle vede k ústupu potíží.

2. Primárně progresivní roztroušená skleróza (PPRS, Primary Progressive Multiple Sclerosis – PPMS)

Přibližně 10 až 15 procent pacientů má tuto formu onemocnění, pro kterou je typický trvalý, postupný nárůst postižení od samého počátku. Nedochází zde k výrazným relapsům ani obdobím remise. Průběh může být rychlý a u některých pacientů se střídají období stability s fázemi zhoršení.

3. Sekundárně progresivní roztroušená skleróza (SPRS, Secondary Progressive Multiple Sclerosis – SPMS)

Tato forma navazuje na relaps-remitentní fázi. Po určité době, která se může lišit – od několika let až po desetiletí – se onemocnění začne vyvíjet trvale „progresivně“, tedy bez návratu k původnímu stavu.

Během sekundárně progresivní fáze mohou stále nastávat ataky i částečná zlepšení, ale celkově se stav postupně zhoršuje. Ne u všech pacientů s RRRS k tomuto přechodu dojde.

4. Relabující-progresivní roztroušená skleróza (PRRS, Progressive Relapsing Multiple Sclerosis – PRMS)

Vzácná forma onemocnění, která se od počátku projevuje nepřetržitým poškozováním nervů a postupným zhoršováním stavu. I když mohou nastat relapsy s částečným nebo úplným zotavením, nervové poškození pokračuje a symptomy se dlouhodobě zhoršují.

Klinicky izolovaný syndrom (CIS, Clinically Isolated Syndrome)

Nejde o samostatný typ roztroušené sklerózy, ale o první epizodu neurologických potíží podobných roztroušené skleróze u člověka, který dosud neměl stanovenou diagnózu. Syndrom obvykle trvá několik dní až týdnů a může být předzvěstí rozvoje skutečné roztroušené sklerózy. K potvrzení diagnózy RS je obvykle zapotřebí alespoň dvou takových epizod.

Lidé s tímto syndromem mají zvýšené riziko rozvoje RS, ale ne u všech k němu skutečně dojde.

Příznaky a rané projevy roztroušené sklerózy

Příznaky roztroušené sklerózy (RS) se mohou velmi lišit člověk od člověka – záleží na tom, které nervové dráhy jsou postiženy. Neexistuje jednotný vzorec průběhu, a proto je důležité nevyvozovat závěry předčasně. Mnohé příznaky RS se totiž mohou překrývat s projevy jiných onemocnění.

Zrakové obtíže – často první varovný signál

Problémy se zrakem patří mezi nejčastější první příznaky. Obvykle se objevují tyto poruchy:

Internukleární oftalmoplegie: Poškození nervových vláken zajišťujících koordinovaný pohyb očí způsobuje, že jedno oko se nemůže otočit směrem dovnitř. Výsledkem je dvojité vidění v opačném směru. Nepostižené oko může navíc vykazovat mimovolní rychlé pohyby (nystagmus).

Parestézie (abnormální pocity): Brnění, znecitlivění, bolest, pálení nebo svědění v končetinách, trupu či obličeji. Tyto pocity mohou být doprovázeny sníženou citlivostí na dotek.

Ztráta síly nebo obratnosti v ruce či noze: Projevuje se ztuhlostí nebo zhoršenou koordinací postižené končetiny.

Svalové potíže: Slabost, ztuhlost a pocit těžkých končetin jsou velmi časté. Mohou vést k „tahání“ nohy při chůzi, svalovým křečím či odporu při pohybu.

Poruchy rovnováhy: Pacienti často pociťují závratě, točení hlavy nebo stav podobný vertigu.

Poruchy močového měchýře: Velmi časté jsou potíže s močením – časté nutkání, samovolný únik moči, zadržování moči či noční močení.

Únava: Typickým příznakem RS je výrazná únava, která se zhoršuje ke konci dne, při vyšších teplotách, po fyzické aktivitě nebo během nemoci.

Ochrnutí: RS může vést k částečnému nebo úplnému ochrnutí.

Třes: Někteří pacienti trpí mimovolným třesem končetin.

Střevní potíže: Zácpa je nejčastější trávicí obtíží spojenou s RS. Následkem zadržení stolice může dojít k podráždění střevní stěny a úniku hlenu či tekutiny z konečníku.

Kognitivní poruchy: Přibližně polovina pacientů má problémy s pamětí, soustředěním a zpracováním informací. Projevy zahrnují „mozkovou mlhu“, potíže s učením nových informací, zpomalené myšlení, neschopnost vykonávat více činností současně, zkrácenou pozornost, horší úsudek, potíže s prostorovou orientací (např. čtení map) a problémy s plánováním či řešením úkolů.

Postižení nervů a invalidita: Časté relapsy mohou vést k postupnému a trvalému zhoršování schopností a invaliditě.

Neuropatická bolest: Bolest vznikající v důsledku poškození nervového systému se projevuje bodavou bolestí v obličeji, trupu či končetinách, pálením, brněním nebo pocitem tlaku – někdy popisovaným jako „pocit objetí“ či sevření hrudníku.

Dysfagie (porucha polykání): Obtíže při polykání, od problémů s určitými potravinami nebo tekutinami až po úplnou neschopnost polykat.

Dysartrie (porucha řeči): Narušení řeči způsobené slabostí svalů úst a jazyka. Výsledkem může být nezřetelná, pomalá nebo „rozmazaná“ výslovnost.

Pseudobulbární afekt (PBA): Neurologická porucha charakterizovaná nekontrolovatelnými epizodami smíchu nebo pláče, které neodpovídají aktuálnímu emočnímu stavu.

Sexuální dysfunkce: U mužů se může projevit erektilní dysfunkcí, u žen snížením lubrikace nebo potížemi s dosažením orgasmu. Obě pohlaví mohou ztrácet sexuální touhu.

Co způsobuje roztroušenou sklerózu

Roztroušená skleróza (RS) nemá jedinou známou příčinu. Vznik onemocnění je pravděpodobně ovlivněn souhrou genetických a environmentálních faktorů, jako je míra slunečního záření, hladina vitaminu D, životní návyky a strava.

Vědci zkoumají, proč imunitní systém napadá myelin – zda jde o reakci na infekční agens (např. virus), snahu odstranit poškozené mozkové buňky, nebo omyl, při němž tělo zaměňuje zdravé nervové buňky za cizorodé látky.

Podle současných poznatků jsou hlavními aktéry v rozvoji RS T-lymfocyty a B-lymfocyty, tedy bílé krvinky, které hrají klíčovou roli v imunitní odpovědi. U pacientů s RS se aktivované T-lymfocyty dostávají z lymfatického systému do centrálního nervového systému skrze krevní cévy. Zde uvolňují zánětlivé látky, které poškozují myelin, nervová vlákna i buňky produkující myelin. Zároveň aktivují B-lymfocyty a další imunitní buňky, které útok dále zesilují.

B-lymfocyty následně vytvářejí protilátky a další proteiny, které přispívají k poškození nervové tkáně.

Roztroušená skleróza je charakterizována ztrátou myelinu a různým stupněm poškození nervových vláken. Během ataky (demyelinizace) se myelin rozpadá, nervová vlákna se odhalují a vznikají jizvy (plaky), které narušují přenos nervových vzruchů a vystavují nervy dalšímu poškození.

Pokud je ochranný myelinový obal nervových buněk poškozen, může se někdy částečně obnovit, což umožní nervům opět správně fungovat. V případech, kdy je však myelin zničen rozsáhle, dochází i k poškození samotného nervu, který se již nedokáže regenerovat a postupně odumírá. Výsledkem je narušení komunikace mozku s tělem, což vede k rozvoji příznaků a dalšímu zhoršování neurologických funkcí.

Kdo je ohrožen roztroušenou sklerózou

Roztroušená skleróza (RS) se nejčastěji objevuje u lidí ve věku 15 až 50 let, ale může postihnout jedince jakéhokoli věku. Na rozvoj onemocnění má vliv řada faktorů, a to genetických i vnějších.

Genetika: Riziko, že onemocní sourozenec nebo dítě člověka s RS, se odhaduje na 2–3 procenta. U jednovaječných dvojčat je genetické riziko 25–30 procent, zatímco u dvojvaječných dvojčat pouze 3–5 procent, což naznačuje významný vliv i jiných faktorů než dědičnosti. Genetické výzkumy odhalily více než stovku genetických variant, které mohou s onemocněním souviset, ale jejich přítomnost sama o sobě neznamená, že se nemoc rozvine. Vyšší riziko se pojí s určitými buněčnými povrchovými znaky – tzv. antigeny HLA (human leukocyte antigens), které imunitnímu systému pomáhají rozlišovat mezi „vlastním“ a „cizím“.

Pohlaví: Ženy jsou k rozvoji RS náchylnější než muži. U relabujících forem RS se onemocnění vyskytuje přibližně třikrát častěji u žen, zatímco u primárně progresivní formy je poměr mezi pohlavími vyrovnanější.

Rasa: Vyšší výskyt RS je zaznamenán u bělošské populace než u osob afrického původu. Studie navíc ukazují, že u latinoamerické populace bývá onemocnění diagnostikováno v mladším věku než u bělochů či černochů. Rozdíly se projevují i v konkrétních symptomech a jejich intenzitě. V genetickém kontextu je RS velmi vzácná v Japonsku, Číně, mezi africkými černochy a u některých původních obyvatel. Nebyla nikdy zaznamenána u etnik, jako jsou Inuité, severo- a jihoameričtí indiáni, australští domorodci, Maorové nebo obyvatelé tichomořských ostrovů. Nejvyšší výskyt onemocnění je dlouhodobě pozorován u žen severského a severoevropského původu.

Zeměpisná poloha a vitamin D: RS se častěji vyskytuje v zemích vzdálenějších od rovníku – jev známý jako „zeměpisný (latitudinální) gradient“. Výrazně se projevuje zejména na severní polokouli. Naopak v tropických a subtropických oblastech je výskyt nízký. Přesný mechanismus tohoto vztahu není znám, ale hlavním faktorem se zdá být nedostatek slunečního záření a nízká hladina vitaminu D, který má ochranný vliv na nervový systém. Přesto zatím není jisté, zda samotné doplňky vitaminu D mohou rozvoji RS zabránit. Výzkumy také ukazují, že lidé, kteří se přestěhují před 15. rokem života, přebírají rizikovou úroveň oblasti, do níž se přemístili.

Kouření: Aktivní i pasivní kouření významně zvyšuje riziko rozvoje RS. Kuřáci mají zhruba dvojnásobné riziko oproti nekuřákům a silní kuřáci (více než čtyři krabičky denně) až pětinásobné. U osob s relaps-remitující formou RS je kouření více než 10 cigaret denně spojeno s vyšší pravděpodobností přechodu do sekundárně progresivní fáze. U žen-kuřaček je riziko vzniku RS o 60 % vyšší než u nekuřaček. Dobrou zprávou je, že odvykání kouření – i po propuknutí nemoci – zpomaluje progresi postižení.

Prodělané virové infekce: Některé viry, zejména virus Epstein-Barrové (EBV) způsobující infekční mononukleózu, byly spojovány s vyšším rizikem RS.

Strava: Konzumace nevyvážené stravy s vysokým obsahem soli a nezdravých tuků podporuje zánět v organismu a může tím přispívat ke vzniku onemocnění.

Obezita v dětství a dospívání: Děti a dospívající, zejména dívky, které trpěly obezitou, mají zvýšené riziko rozvoje RS v dospělosti.

Poranění hlavy v adolescenci: Studie z roku 2017 zjistila souvislost mezi úrazem hlavy v mládí a pozdějším vznikem RS. Mladí lidé, kteří utrpěli otřes mozku mezi 10. a 20. rokem, měli o 22 procent vyšší riziko rozvoje RS – a pokud prodělali otřesy vícekrát, riziko se více než zdvojnásobilo.

Mohou vakcíny vyvolat roztroušenou sklerózu?

Objevují se otázky, zda by některé vakcíny – včetně vakcín proti covidu-19 – mohly souviset se vznikem roztroušené sklerózy (RS). Už v 90. letech byly popsány první možné souvislosti mezi očkováním proti hepatitidě B (HBV) a rozvojem RS, nicméně následné studie tento vztah zpochybnily a přímá příčinná souvislost dosud nebyla prokázána.

Od roku 2021, kdy se začalo plošně očkovat proti covidu-19, byly hlášeny případy vzniku RS, relapsů i zhoršení průběhu onemocnění po vakcinaci. Jednotlivé případové studie však nedokazují příčinný vztah – pouze upozorňují na možnou souvislost, kterou je třeba dále zkoumat.

V roce 2022 byla ve světové databázi WHO pro výzkum covidu-19 zveřejněna kazuistika dvou pacientů, u nichž autoři vyslovili domněnku, že vakcína proti covidu-19 by mohla spustit RS aktivací T-lymfocytů CD4+, které rozpoznávají spike protein viru SARS-CoV-2 a současně i myelinové peptidy. Jiné studie ale naopak upozorňují, že rizikovým faktorem může být samotná infekce virem SARS-CoV-2, nikoli očkování.

Velká retrospektivní případová studie, která sledovala pacienty očkované v průběhu pěti let před stanovením diagnózy RS, nezjistila žádnou souvislost mezi očkováním a vznikem onemocnění. Stejně jako jiné zmíněné práce má ale observační charakter – tedy pouze sleduje možné korelace, nikoli příčinu a následek.

Existuje několik hlášených případů, kdy byla RS diagnostikována po očkování proti covidu-19, avšak současné důkazy neprokazují příčinnou souvislost. Odborníci se shodují, že je nutný další cílený výzkum, který by pomohl tyto nálezy lépe objasnit.

Jak se roztroušená skleróza diagnostikuje

Včasná diagnóza RS významně zlepšuje dlouhodobé výsledky léčby. Přesto neexistuje jediný test, který by dokázal nemoc jednoznačně potvrdit. Diagnóza se stanovuje až po vyloučení jiných možných příčin příznaků, což bývá zdlouhavý proces.

Lékař vychází z anamnézy a neurologického vyšetření, které mohou naznačit postižení centrálního nervového systému. Pokud tyto kroky neposkytnou dostatek důkazů, přistupuje se k dalším testům.

Aby mohla být RS potvrzena, musí být splněny dvě základní podmínky:

• Došlo alespoň ke dvěma atakám, mezi nimiž uplynul minimálně jeden měsíc. Ataka znamená náhlý vznik nových příznaků nebo zhoršení stávajících potíží trvající alespoň 24 hodin.
• Poškození myelinu musí být prokázáno ve více oblastech centrálního nervového systému a musí nastat v různých časových obdobích, přičemž jej nelze vysvětlit jiným onemocněním.

Vyšetření používaná k diagnostice RS zahrnují:

Neurologické vyšetření: Lékař posuzuje funkci hlavových nervů, reflexy, svalovou sílu, citlivost a zrak, aby zjistil možné oblasti poškození. Hodnotí také chůzi a stabilitu.

MRI mozku a míchy: Magnetická rezonance pomáhá zobrazit aktivní i starší ložiska demyelinizace. Podání kontrastní látky umožňuje rozlišit aktuálně aktivní zánětlivá ložiska od starších jizev.

Lumbální punkce: Odběr mozkomíšního moku (cerebrospinální tekutiny) umožňuje zjistit přítomnost typických zánětlivých změn, které se u většiny pacientů s RS nacházejí.

Vyšetření evokovaných potenciálů: Měří reakční dobu a intenzitu nervových odpovědí na různé podněty. Pomáhá odhalit poškození mozku, míchy i očních nervů, které nemusí být patrné jinými metodami.

Krevní testy: Slouží k vyloučení jiných onemocnění s podobnými příznaky.

Oční vyšetření a testy zorného pole: Hodnotí stav očního nervu a případné poruchy zraku.

Vyšetření vnitřního ucha: Pomáhá posoudit rovnováhu a vestibulární funkce.

Vyšetření moči: Slouží k vyloučení infekcí či jiných onemocnění močových cest.

EKG (elektrokardiogram): Neinvazivní test, který hodnotí srdeční rytmus i elektrickou aktivitu srdce a pomáhá vyloučit srdeční příčiny některých obtíží.

Komplikace roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza (RS) může vést k řadě komplikací. Některé z nich vznikají přímo v důsledku příznaků onemocnění (tzv. sekundární komplikace), jiné se rozvíjejí v důsledku dlouhodobého života s RS a souvisejí se sociálními, pracovními či psychickými dopady (tzv. terciární komplikace).

Snížená schopnost sebeobsluhy: Postupné zhoršování hybnosti, koordinace a jemné motoriky může omezit každodenní činnosti, jako je oblékání, osobní hygiena či příprava jídla.

Nutnost zavedení močového katétru: Při poruchách vyprazdňování může být nezbytné dlouhodobé zavedení katétru, které s sebou nese zvýšené riziko infekcí.

Nežádoucí účinky léků: Léčba roztroušené sklerózy i symptomatická terapie mohou vyvolávat vedlejší účinky, jako jsou poruchy jaterních funkcí, nespavost, únavnost nebo změny nálady.

Proleženiny (dekubity): U pacientů s omezenou pohyblivostí nebo ochrnutím se mohou vytvářet bolestivé rány v místech dlouhodobého tlaku, zejména na zádech, hýždích a patách.

Opakované infekce močových cest: Kvůli poruchám funkce močového měchýře, zejména při zadržování moči, jsou infekce časté a mohou vést k dalším komplikacím, např. zánětům ledvin.

Úbytek kostní hmoty: Nedostatek pohybu vede ke snížení hustoty kostí, což zvyšuje riziko osteoporózy a zlomenin.

Zápal plic: Oslabení polykacích svalů může způsobit vdechnutí částeček potravy (aspiraci), což vede k aspirační pneumonii. Riziko zvyšuje i omezená pohyblivost a mělčí dýchání.

Pohybové potíže: Svalová slabost, spasticita (zvýšená svalová ztuhlost a napětí) a poruchy rovnováhy mohou vést k nejisté chůzi, neobratnosti a častým pádům.

Bolesti pohybového aparátu: V důsledku nesprávného držení těla a přetížení určitých svalů se často objevují bolesti zad, šíje nebo kloubů, zejména při snížené pohyblivosti.

Deprese: Mnoho pacientů s RS prožívá depresivní epizody. Může jít o přímý důsledek změn v mozku, o reakci na stres a ztrátu soběstačnosti, nebo o kombinaci obojího.

Úzkost: Vzniká vlivem samotného onemocnění, ale také z nejistoty ohledně budoucnosti, pracovního života či závislosti na pomoci okolí.

Ztráta zaměstnání: Progrese onemocnění může vést k částečné nebo úplné pracovní neschopnosti.

Výkyvy nálad: Změny v chemii mozku i dlouhodobý stres mohou způsobovat náhlé přechody mezi podrážděností, smutkem a euforií.

Poruchy spánku: Obtíže s usínáním, časté buzení či denní únava jsou běžné a mohou dále zhoršovat kognitivní funkce i náladu.

Kognitivní poruchy: Deprese, úzkost i užívané léky mohou ovlivnit pozornost, paměť a schopnost rozhodování.

Léčba roztroušené sklerózy

Ačkoli dosud neexistuje lék, který by roztroušenou sklerózu (RS) zcela vyléčil, většina pacientů může díky moderní léčbě vést plnohodnotný a aktivní život.
Cílem léčby je snížit četnost relapsů, zpomalit průběh onemocnění, zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života.

Léčebný plán se vždy přizpůsobuje závažnosti příznaků a aktivitě onemocnění.

1. Léky modifikující průběh onemocnění (DMT – Disease-Modifying Therapies)

Tyto léky pomáhají omezit poškození a jizvení myelinového obalu, které doprovází relapsy RS.

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil více než 16 přípravků DMT. Tyto léky dokážou snížit počet relapsů a zpomalit neurologické zhoršování, ale neobnovují již ztracené funkce a neléčí chronické symptomy.

Nejsou vhodné pro všechny pacienty – nejčastěji se předepisují lidem s relaps-remitující, sekundárně progresivní nebo primárně progresivní formou RS, pokud splňují určitá kritéria. U pacientů bez relapsů bývá účinnost těchto léčiv nižší.

Časné nasazení DMT je klíčové pro prevenci dlouhodobého postižení. Léčba obvykle pokračuje, dokud přináší efekt, nežádoucí účinky jsou snesitelné nebo dokud není k dispozici účinnější možnost. Stejně jako jiné léky, i DMT mohou mít vedlejší účinky.

Injekční léčba

Interferony beta: Patří k nejčastěji používaným lékům na RS. Pomáhají regulovat aktivitu imunitních buněk. Jejich účinnost se však může po 18–24 měsících snižovat, což někdy vyžaduje změnu terapie.

Glatiramer acetát: Ovlivňuje rovnováhu imunitních buněk, i když přesný mechanismus účinku není zcela znám. Nežádoucí účinky bývají mírné – nejčastěji zarudnutí či bolest v místě vpichu.

Infuzní léčba

Natalizumab: Monoklonální protilátka, která brání průniku imunitních buněk do mozku a míchy. Je účinná, ale může zvýšit riziko vzácné, potenciálně smrtelné virové infekce mozku (PML). Používá se u pacientů s odolným průběhem RS nebo u těch, kteří netolerují jinou terapii první linie.

Ocrelizumab: Jediný lék schválený FDA pro primárně progresivní RS. Cílí na imunitní buňky produkující protilátky spojené s tvorbou ložisek v mozku. Vedlejší účinky zahrnují reakce při infuzi, vyšší riziko infekcí a možný nárůst rizika nádorů.

Alemtuzumab: Působí na povrchové proteiny imunitních buněk a snižuje jejich počet. Zvyšuje však riziko autoimunitních poruch, a proto se doporučuje pouze u pacientů, u nichž dvě předchozí léčby nebyly účinné.

Mitoxantron: Cytotoxický lék původně vyvinutý jako chemoterapie, určený pro těžké formy relaps-remitující a sekundárně progresivní RS. Je spojen s rizikem srdečního poškození a vzácných krevních nádorů, a proto se používá jen výjimečně, pokud ostatní možnosti selžou.

Perorální léčba (léky užívané ústy)

Fingolimod: První lék na RS schválený i pro dospívající a děti od 10 let. Snižuje počet relapsů tím, že zabraňuje lymfocytům opustit lymfatické uzliny a pronikat do krve, mozku a míchy. Může způsobit zpomalení srdeční frekvence, poruchy zraku a zvýšené riziko infekcí, včetně infekcí herpes viry.

Dimethylfumarát: Určený pro relabující formy RS. Nežádoucí účinky zahrnují zrudnutí kůže, průjem, nevolnost a pokles počtu bílých krvinek.

Teriflunomid: Imunomodulační přípravek, který omezuje množení aktivovaných imunitních buněk. Může způsobit nevolnost, průjem, poškození jater a vypadávání vlasů.

Kladibrin: Cílí na specifické imunitní buňky podílející se na útocích RS. Je spojen s vyšším rizikem nádorových onemocnění a používá se u pacientů, kteří nereagují na jinou terapii.

Siponimod: Mechanismem účinku se podobá fingolimodu a používá se především při sekundárně progresivní formě RS.

2. Léčba relapsů roztroušené sklerózy

Infekce, stres nebo zvýšená teplota mohou někdy zhoršit dříve prodělané příznaky a vyvolat tzv. pseudorelaps, tedy přechodné zhoršení bez nové aktivity onemocnění.

Při skutečném relapsu se obvykle nasazuje krátkodobá léčba kortikosteroidy, nejčastěji v pětidenním cyklu podávaném doma. Steroidy mohou urychlit zotavení z relapsu, ale nepředcházejí budoucím atakám ani nezastavují progresi RS.

Časté nebo dlouhodobé užívání kortikosteroidů může vést k nežádoucím účinkům, jako jsou infekce, změny nálady, žaludeční vředy, osteoporóza nebo cukrovka. Aby se tato rizika omezila, doporučuje se nepřekračovat tři léčebné cykly ročně.

3. Léčba jednotlivých příznaků

Roztroušená skleróza se může projevovat širokou škálou obtíží a pro většinu z nich existují cílené léčebné možnosti nebo podpůrné postupy.

Únava: Pomáhá kognitivně-behaviorální terapie, pravidelný pohybový program, pracovní terapie, léky stimulující centrální nervový systém (např. amantadin, methylfenidát nebo modafinil) a techniky zvládání stresu.

Zrakové problémy: Zrakové potíže u RS jen výjimečně vedou k trvalé slepotě a často se během několika týdnů zlepší i bez léčby. V těžších případech se podávají kortikosteroidy nitrožilně, doporučují se také odpočinkové pauzy a speciální brýle.

Svalové potíže: Křeče a ztuhlost svalů lze zmírnit fyzioterapií, vodoléčbou, jógou a léky na uvolnění svalstva, např. baklofenem.

Pohybové potíže: Pomáhá individuální cvičební plán, vestibulární rehabilitace, používání kompenzačních pomůcek (např. hůl, chodítko, invalidní vozík) nebo úprava domácnosti – např. instalace schodolezu. V některých případech se používá lék dalfampridin, který zlepšuje schopnost chůze, či fyzioterapie.

Bolest: Možnosti zahrnují TENS terapii (transkutánní elektrickou stimulaci nervů), analgetika, myorelaxancia, protizánětlivé léky, masáže, tepelné procedury a fyzioterapii.

Kognitivní poruchy: U některých pacientů mohou pomoci léky jako donepezil nebo jiné prostředky na podporu paměti a koncentrace.

Deprese: Doporučuje se psychoterapie (zejména kognitivně-behaviorální), antidepresiva včetně tricyklických (např. amitriptylin) a inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI, např. citalopram).

Poruchy močového měchýře: Možnosti zahrnují intermitentní autokatetrizaci (ISC), dlouhodobé katetry, stimulátory svalstva pánevního dna, léky proti křečím močového měchýře (např. flavoxát) a další farmakologické postupy.

Poruchy vyprazdňování: Pomáhá strava s vysokým obsahem vlákniny, projímadla, čípky, klystýr, léky proti průjmu, cvičení pánevního dna a změkčovače stolice.

Poruchy řeči a polykání: Doporučuje se logopedie, cvičení na posílení svalů úst a jazyka a v některých případech léky ze skupiny anticholinergik.

Třes: Může se zlepšit pomocí závaží připevněných na příbory či pomůcky, antikonvulzivy (např. gabapentin), hlubokou mozkovou stimulací nebo léky jako klonazepam.

Pseudobulbární afekt: Léčbou může být kombinace dextrometorfanu a chinidinu, případně antidepresiva jako amitriptylin nebo citalopram.

Závratě (vertigo): Pomáhají antiemetika – léky proti nevolnosti, např. dimenhydrinát.

Jak ovlivňuje psychika průběh roztroušené sklerózy

Pozitivní přístup a duševní pohoda mohou u lidí s RS pomoci snížit riziko relapsů a celkově zlepšit kvalitu života.
Studie, které se zúčastnilo 243 pacientů s RS, ukázala, že lidé v remisi měli k onemocnění pozitivnější postoj než ti s chronicky progresivní formou. Zda je pozitivní přístup příčinou nebo následkem lepšího průběhu, zatím není jasné.

Metaanalýza 22 studií zahrnující více než 5 700 pacientů s RS zjistila, že po zavedení psychologické terapie došlo k celkovému zlepšení psychické i fyzické kondice.
Zlepšily se příznaky, jako je únava, poruchy spánku, bolest a tělesná vitalita. Tyto výsledky naznačují, že psychologická podpora a práce s myslí mohou pozitivně ovlivnit i fyzické projevy RS.

Lidé s RS si mohou udržovat pozitivní přístup tím, že se obklopují optimistickými lidmi, vedou zdravý životní styl a praktikují pozitivní sebehodnocení a vnitřní dialog.

Přirozené přístupy k léčbě roztroušené sklerózy

K přirozeným metodám, které mohou napomoci zvládat příznaky RS, patří zejména bylinné doplňky a podpůrné přístupy zaměřené na zánět, únavu a regeneraci nervové tkáně. Výzkum v této oblasti stále probíhá a účinnost mnoha látek zatím nebyla definitivně potvrzena.

1. Bylinná terapie

Černucha setá (Nigella sativa): V experimentálních studiích na zvířatech pomáhala černucha opravovat myelin v centrálním nervovém systému, snižovat zánět a omezovat aktivitu molekul spojených s RS.

Pupalka dvouletá (Oenothera biennis): Olej z pupalky, bohatý na omega-6 mastné kyseliny, má protizánětlivé a imunomodulační účinky. Patří k nejčastěji užívaným bylinným doplňkům u pacientů s RS. Studie ukázaly zlepšení jemné motoriky rukou a možné zkrácení relapsů, i když starší výzkumy mají metodologická omezení a je třeba nových studií.

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba): Extrakt EGB761 působí protizánětlivě a blokuje tzv. faktor aktivace destiček (PAF), který se podílí na zánětlivých procesech. Díky látkám zvaným ginkgolidy může ginkgo pomáhat při únavě a zlepšovat mikrocirkulaci. Je považováno za bezpečné a dobře snášené.

Kozlík lékařský (Valeriana officinalis): Pomáhá při potížích se spánkem a únavou, což jsou časté problémy pacientů s RS.

Zázvor (Zingiber officinale): Má výrazné protizánětlivé a antioxidační účinky. Aktivní látky (např. 6-shogaol a 10-gingerol) v experimentech na zvířatech prokázaly neuroprotektivní působení a potlačení zánětu.

Šafrán setý (Crocus sativus): Díky svým antidepresivním účinkům může pomáhat při léčbě depresí u pacientů s RS.

Ženšen pravý (Panax ginseng): Tradiční adaptogen, který může snižovat zánět a únavu, zlepšovat vitalitu a podporovat imunitní rovnováhu.

Kadidlovník papírovitý (Boswellia papyrifera): Strom produkující pryskyřici kadidlo. Působí protizánětlivě a neuroprotektivně, a podle klinické studie zlepšoval paměťové funkce u pacientů s RS.

Réva vinná (Vitis vinifera): Obsahuje resveratrol, látku s prokázanými neuroprotektivními a protizánětlivými účinky. Dokáže pronikat hematoencefalickou bariérou a potenciálně chránit mozek před zánětlivými a degenerativními procesy.

Tchien-ma (Gastrodia elata): Tradiční čínská bylina s neuroprotektivními a antioxidačními účinky, která v experimentech pomáhala snižovat oxidační stres a chránit neurony. Klinické studie na lidech však zatím chybí.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum): Může být vhodná pro pacienty s RS díky antidepresivním, antioxidačním a protizánětlivým vlastnostem.

2. Doplňky stravy

Některé doplňky mohou pacientům s roztroušenou sklerózou přinést podpůrný efekt, zejména pokud pomáhají snižovat zánět a chránit nervové buňky před poškozením.

Antioxidační vitaminy: Vitaminy A, C a E pomáhají neutralizovat volné radikály, které poškozují myelin. Jejich dostatečný příjem tak může přispět k ochraně nervových vláken před degenerací.

Vitamin D: Nízká hladina vitaminu D je spojována s vyšším výskytem RS a rychlejším průběhem onemocnění. Doplňování vitaminu D je proto u většiny pacientů doporučováno, zejména v zimních měsících a oblastech s nižším slunečním svitem.

Vitamin B12: Nedostatek vitaminu B12 může poškodit míchu a zrakový nerv. U pacientů s RS se jeho hladiny často sledují a v případě deficitu se doporučuje suplementace.

Antioxidanty: Snížená hladina antioxidantů a aktivita antioxidačních enzymů u pacientů s RS přispívají k oxidačnímu stresu, který poškozuje buňky a urychluje zánětlivé procesy. Doplňování antioxidantů může pomoci tento stav vyrovnávat.

Polynenasycené mastné kyseliny (omega-3): Vysoký příjem nasycených tuků je spojen s vyšším rizikem rozvoje RS, zatímco omega-3 mastné kyseliny pomáhají tlumit zánětlivé cytokiny a regulovat imunitní odpověď. Jsou obsaženy především v rybím oleji, lněném semínku či vlašských ořeších.

Kyselina linolová: Podle výzkumů může kyselina linolová podporovat imunitní rovnováhu a napomáhat zvládání příznaků RS, zejména u relabujících forem onemocnění.

3. Speciální diety

Úprava jídelníčku může u pacientů s RS významně ovlivnit průběh nemoci, míru zánětu i celkovou vitalitu. Některé výživové směry mají podle výzkumů protizánětlivý nebo neuroprotektivní účinek.

Nízkotučná dieta: Omezení příjmu nasycených tuků (pod 20 g denně) může snížit závažnost onemocnění i četnost relapsů. Studie ukazují, že lidé s nízkým příjmem nasycených tuků mají nižší úmrtnost a menší riziko závažného postižení.

Upravená středomořská dieta: Pilotní studie prokázala, že středomořská strava s vyšším podílem zeleniny, ryb, olivového oleje a celozrnných potravin, upravená s ohledem na zánětlivé mechanismy RS, pomáhá snižovat únavu, dopady symptomů i míru postižení.

Ketogenní dieta: Strava s nízkým obsahem sacharidů a mírným omezením bílkovin, která navozuje stav ketózy, může u pacientů s RS podpořit úbytek hmotnosti, snížit únavu a depresi a zlepšit kvalitu života. Dlouhodobá bezpečnost ketogenní diety však zatím nebyla jednoznačně potvrzena.

Swankova dieta: Nízkotučná dieta, která omezuje příjem nasycených tuků na méně než 15 g a nenasycených na méně než 40 g denně. Podle výzkumů může snižovat riziko předčasného úmrtí a dlouhodobého postižení u pacientů s RS.

4. Homeopatie

Homeopatie je léčebný systém založený na dvou principech – „podobné se léčí podobným“ a „zákon minimální dávky“. Podle této filozofie může látka, která u zdravého člověka vyvolá určité příznaky, v extrémně zředěné formě tyto příznaky léčit. Homeopatické přípravky se proto podávají v velmi malých koncentracích, aby byly netoxické.

Některé homeopatické prostředky se používají ke zmírnění příznaků RS, přesto vědecké důkazy o jejich účinnosti zatím chybí.

Causticum: Používá se při potížích s močovým měchýřem a zadržováním moči.
Opium, Alumina, Nux vomica a Sulphur: Mohou pomáhat při poruchách vyprazdňování, zejména při zácpě.
Phosphorus (v kombinaci s Hypericum): Uvádí se jako možná podpora při zánětu očního nervu (optická neuritida).
Gelsemium: Doporučuje se při dvojitém vidění.
Cuprum metallicum, Cuprum arsenicum, Nux vomica, Ignatia a Secale: Používají se u pacientů s křečemi, spasticitou a poruchami čití.

5. Akupunktura a reflexní terapie

Akupunktura může pomoci zmírnit řadu příznaků spojených s RS, jako jsou bolest, ztuhlost, brnění, poruchy močového měchýře nebo deprese.

Reflexní terapie, která spočívá v tlaku na specifické body na chodidlech spojené s jednotlivými orgány, může zlepšovat citlivost, svalovou sílu, spasticitu a bolest.
V klinické studii se 71 pacienty reflexní terapie po 11 týdnech vedla ke zlepšení pocitů v končetinách, svalové síly a snížení křečí. U části pacientů se také zlepšila funkce močového měchýře, střev a celková kvalita života.

6. Techniky propojení těla a mysli (mind-body) a doplňkové přístupy

Doplňková a alternativní medicína (CAM) zahrnuje metody mimo rámec konvenční medicíny, zatímco integrační přístup kombinuje obojí – tradiční léčbu i alternativní postupy.
Patří sem doplňky stravy, změny životního stylu (např. snižování stresu), meditace, cvičení (jóga, rehabilitace, chiropraxe) a techniky řízení bolesti.

Jóga: Zlepšuje pohyblivost, sílu svalů, duševní funkce a rovnováhu. Pomáhá také snižovat únavu a spasticitu.

Fyzická aktivita: Pravidelný pohyb pomáhá udržovat kardiovaskulární kondici, svalovou sílu, funkci močového měchýře a střev, náladu, kognitivní výkonnost, hustotu kostí i ohebnost.

Meditace: Může pomoci snižovat bolest a zlepšovat celkovou kvalitu života u lidí s RS.

Jak předcházet roztroušené skleróze

Protože přesná příčina RS není známa, neexistuje účinný způsob, jak jejímu vzniku zcela zabránit. U osob s relaps-remitující a sekundárně progresivní formou lze však snížit četnost relapsů a oddálit rozvoj postižení pomocí léčby a zdravého životního stylu.

Léky modifikující průběh nemoci (DMT): Dokážou významně omezit počet relapsů a zpomalit progresi onemocnění.

Zdravý životní styl:

• Vyvážená strava: Jídelníček by měl být bohatý na ovoce, zeleninu, celozrnné produkty, zdravé tuky a libové bílkoviny. Omezit je třeba přidané cukry, nezdravé tuky, sůl a průmyslově zpracované potraviny.
• Pravidelný pohyb: Pomáhá udržovat sílu svalů, pružnost a fyzickou výkonnost.
• Zvládání stresu: Relaxační techniky, meditace nebo jóga mohou snížit riziko relapsů, zlepšit duševní zdraví a kvalitu života.
• Vyhýbání se kouření: Odstranění aktivního i pasivního kouření snižuje riziko vzniku RS i zpomaluje její průběh.

–ete–