Komentář
Napoleon Bonaparte byl mužem bezbřehé ctižádosti a neomezeného ega. Evropa nepoznala nikoho podobného od časů římských císařů – vojáka nejasného původu, který se z ničeho vypracoval až na vládce kontinentu. Z korzického vojenského kadeta se stal revolučním dělostřelcem, poté dobyvatelem, prvním konzulem a nakonec císařem Francouzů. Vytvářel i rušil království a nové státy, vydával zákoníky, na bitevním poli byl neporazitelný. Jeho strmý vzestup ohromil celý svět.
V roce 1798, po dobytí Egypta, plánoval sjednotit arabský svět pod svou vlajkou a vyrazit na britskou Indii, aby králi Jiřímu III. vyrval nejcennější klenot koruny. Jen nutnost rychle se vrátit do Francie, aby tam uchopil moc, mu zabránila vytvořit asijské impérium. V roce 1812 však měl v hledáčku jinou císařskou korunu – ruskou.
V tom roce Napoleon ovládal téměř celý evropský kontinent; pouze Británie a její námořnictvo vzdorovaly jeho moci. Svým podřízeným národům a váhavým spojencům přikázal, aby přerušili obchod s Brity a tak ochromili jejich hospodářství. Takzvaný kontinentální systém však vyvolával nespokojenost mezi spojenci Francie: proč by měli poctiví Nizozemci, Němci či Dánové přicházet o zisk jen proto, aby vyhověli Francouzům? Ze všech nejvíce se zlobil ruský car Alexandr I., který byl kdysi Napoleonovým obdivovatelem, ale nyní ho unavovalo jeho zastrašování. V roce 1811 prohlásil, že se nehodlá vzdát obchodních vztahů s Velkou Británií. To Napoleona rozlítilo – a o rok později se obě strany připravovaly na válku.
Dne 24. června 1812 vyrazil Napoleon s Grande Armée proti Rusku. Jeho vojsko čítalo přes 600 000 mužů – Francouzů, Italů, Švýcarů, Poláků i Španělů – a také vojsk z řad rakouských a pruských spojenců. Rusové mohli postavit podobný počet vojáků, ale jejich největšími spojenci byly rozlehlost Ruska a blížící se zima.
Napoleon rozdělil své síly do tří proudů a sám vedl střední úderné křídlo. První měsíc se nesetkal s vážným odporem, ale horko a nemoci už si vybíraly daň. Boční kolony na jihu a severu měly zabránit nepříteli, aby své síly spojil. Napoleonovým plánem bylo přinutit Rusy k rychlé bitvě, zničit jejich armádu a obsadit Moskvu – čímž by cara Alexandra donutil uzavřít mír.
Na cestě z Varšavy do Moskvy Napoleon v srpnu porazil ruské vojsko u Smolenska a město spálil do základů. To přimělo Alexandra I., aby jmenoval nového vrchního velitele: starého, obézního a jednookého Michaila Kutuzova. Tento mazaný stratég svedl Napoleona k remíze v bitvě u Borodina 7. září, ale věděl, že nemá dost sil, aby ubránil Moskvu. Musel si vybrat – zachrání město, nebo armádu. O týden později Napoleon do Moskvy vstoupil.
Napoleon se právem domníval, že dobytím duchovního a vlasteneckého srdce Ruska (přestože oficiálním hlavním městem byl Petrohrad) vyhrál válku. Očekával, že se brzy dostaví ruští úředníci a podepíší kapitulaci. Nikdo však nepřišel. Místo toho Rusové Moskvu zapálili. Francouzská armáda, závislá na nedostatečných zásobovacích trasách a neustále napadaná, musela ustoupit.
Když udeřily zimní mrazy – teploty dosahovaly až minus 35 °C – Napoleon se vydal na ústup přes vypleněnou a vypálenou krajinu. Francouzská vojska byla pověstná tím, že se špatně zásobují a živí z toho, co najdou, ale tentokrát země nenabízela nic. Jeho obrovská armáda se den ode dne zmenšovala, pronásledována kozáky i partyzány; vojáci mrzli, hladověli a umírali na nemoci, zatímco Kutuzov jim byl neustále v patách. 40 000 vozů s kořistí a děly museli postupně opouštět, protože koně i muly, bez krmiva, hynuli v mrazu. Ti, kteří nemohli pokračovat pěšky, byli zanecháni napospas smrti.
Stejně jako kdysi v Egyptě, i tentokrát Napoleon své vojáky opustil. Když se dozvěděl o spiknutí, které ho mělo doma sesadit, 5. prosince nasedl na sáně, doprovázen jezdeckou eskortou, a uprchl směrem k Paříži. Říká se, že když dorazil k řece Němen, zeptal se převozníka, který ho měl převézt: „Prošli tudy nějací zběhové?“ Muž odpověděl: „Ne, vy jste první.“ Napoleon za sebou zanechal dvacet tisíc ještě žijících vojáků, kteří se marně snažili dosáhnout hranic.
Napoleonovo ruské dobrodružství stálo život přibližně milion mužů, žen i dětí.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanovisko Epoch Times.
–ete–
