104letá řeholnice a 98letá žena odhalují tajemství dlouhověkosti, která potvrzuje i věda.
Sestra Pacis Bao strávila 31 let touhou po pomstě vůči komunistům, kteří zavraždili její rodinu – až se v 79 letech rozhodla pro krok, který jí mohl přidat dalších 25 let života. Obrátila se od nenávisti k odpuštění, což přineslo klid jejímu tělu i duši.
Dnes se jí daří výjimečně dobře a patří do nejrychleji rostoucí demografické skupiny na světě: stoletých lidí – těch, kteří se dožívají více než 100 let.
Průměrná délka života celosvětově roste. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je dnes každý šestý člověk na světě starší 60 let – a do roku 2050 se tento podíl očekává dvojnásobný. Mezi seniory se těm, kteří překročí 80 let a jejichž tělesné i duševní schopnosti převyšují běžný věkový úbytek, říká superageři.
Takovou superagerkou je i Sue Wrightová, 98letá žena z amerického Středozápadu, která má s Bao jen málo společného, přesto také prospívá a těší se dobrému zdraví.
Obě ženy – každá svým způsobem – naplňují poznání, které se vědci po celém světě snaží rozluštit: co pomáhá lidem nejen dožít se sta let, ale také skutečně vzkvétat.
1. Síla odpuštění
Během modlitební bohoslužby v roce 2000 za lidi, kteří ve svém životě zažili pronásledování, sestra Pacis Bao uvedla, že ji tehdy Duch svatý vedl k odpuštění komunistům, kteří zabili všechny kromě jednoho z jejích šesti sourozenců, oba rodiče a zničili její dosavadní život.
Navzdory svým dlouholetým řeholním slibům označuje tuto událost za skutečné obrácení – vnitřní návrat k Bohu, doprovázený pokáním a rozhodnutím žít podle katolického učení. Tento krok ji podle jejích slov zbavil duchovní, emocionální i tělesné zátěže.
„Odpuštění je to nejdůležitější,“ říká sestra Bao.
Odpuštění se přitom v žebříčcích a studiích o dlouhověkosti často přehlíží, přesto hraje klíčovou roli nejen ve zdraví, ale i v délce života. Studie zveřejněná v Journal of Behavioral Medicine prokázala silnou souvislost mezi opravdovým odpuštěním a nižším rizikem úmrtí.
Autoři uvedli, že odpuštění přináší naději tím, že snižuje depresi, stres a beznaděj. Vyváženější vztah mezi tělem a myslí pak může lidem pomáhat rozvíjet odolnost a žít déle.
Zároveň zjistili, že tzv. podmíněné odpuštění – tedy takové, které závisí na omluvě nebo slibu provinilce, že chyby nebude opakovat – neposkytuje stejné ochranné účinky jako odpuštění bezpodmínečné.
2. Žijte s účelem
Samotné odpuštění však Baoinu dlouhověkost nevysvětluje. Zůstala totiž pevně zakotvena ve vděčnosti – i tehdy, když se život nevyvíjel podle jejích představ. Pro ni je vděčnost součástí duchovní praxe, která jí pomáhá nacházet a znovu objevovat smysl života i v měnících se okolnostech.
Se svým otcem kdysi snila, že se stane lékařkou, ale osud ji zavedl jinam. Když její bratr rozpoznal nebezpečí, které hrozilo katolické rodině vlastnící půdu během komunistického převratu v Číně, převedl ji z internátu do kláštera.
Když sestry františkánky evakuovaly ji i další čínské řeholnice do Spojených států, stala se zdravotní sestrou. V důchodu tráví denně hodiny modlitbou v kapli svého kláštera a svou dlouhověkost přičítá víře, vděčnosti a smyslu života – podle ní třem nejmocnějším tajemstvím dlouhého věku.
Mít důvod, proč se každé ráno probudit – tzv. ikigai u obyvatel japonské Okinawy a plan de vida u Kostaričanů z oblastí Nicoya – se objevuje ve všech „modrých zónách“, tedy v pěti regionech světa, kde se lidé běžně dožívají více než 100 let. Tento jev byl zkoumán v rámci expedice National Geographic v roce 2004.
Výzkumy nadále potvrzují spojitost mezi smyslem života a dlouhověkostí. Studie publikovaná v JAMA Network Open zjistila výraznou souvislost mezi životním posláním a nižší úmrtností na onemocnění srdce, cév a trávicího ústrojí.
3. Spěte „tak akorát“
Obě ženy dodržují pravidelný spánkový režim. Sestra Bao chodí spát každý večer v osm hodin, vstává v pět ráno a odpoledne si dopřává krátký odpočinek – rytmus, který odpovídá nejen jejím potřebám, ale i poznatkům z výzkumů o zdravém spánku. Podobný režim má i Wrightová.
Jejich denní rytmus odpovídá tomu, co odborníci nazývají Goldilocks spánek – tedy „tak akorát“: ani příliš, ani málo, a hlavně kvalitní.
Podle metaanalýzy zveřejněné v časopise GeroScience je spánek kratší než sedm hodin denně spojen se 14% zvýšením rizika úmrtnosti ze všech příčin. Biologické dopady jsou přitom značné: chronický zánět nízkého stupně, oslabená imunita, hormonální nerovnováha, zvýšený krevní tlak a snížená schopnost mozku odstraňovat proteiny spojené s Alzheimerovou chorobou.
„Ačkoli se studie zaměřila na délku spánku, kvalita spánku je dalším klíčovým faktorem ovlivňujícím riziko úmrtí,“ napsali autoři. Dodali, že nekvalitní spánek – časté probouzení a neklidné noci – souvisí s vyšším výskytem srdečních onemocnění, zhoršením paměti a dalšími poruchami mozku.
4. Udržujte si zdravou hmotnost
Sestra Bao nikdy netrpěla nadváhou, i když si občas dopřeje knedlíčky potstickers, jarní závitky a pár lžiček zmrzliny po večeři. Wrightová, která nyní váží přibližně 54 kilogramů, nikdy nepřekročila 59 kilogramů – kromě období svých dvou těhotenství.
Podle rozsáhlé studie téměř čtyř milionů lidí ze čtyř kontinentů, publikované v časopise The Lancet, je nadváha i obezita spojena s vyšší úmrtností bez ohledu na to, zda člověk kouřil nebo trpěl chronickým onemocněním. Další výzkum, zveřejněný v JAMA, ukázal, že lidé, kteří mezi ranou a střední dospělostí přibrali více než 30 kilogramů, měli vyšší výskyt srdečních chorob, diabetu 2. typu a nádorů souvisejících s obezitou.
Autoři upozornili, že přibírání na váze ve středním věku bývá často bagatelizováno, přesto má zásadní dopad na dlouhověkost.
Metaanalýza 15 studií zveřejněná v časopise Medicine potvrdila, že kolísání hmotnosti zvyšuje riziko úmrtnosti ze všech příčin, což zvyšuje význam pravidelného sledování váhy jako nástroje pro udržení zdravé tělesné hmotnosti.
5. Trénujte mozek
Stejně jako může nadváha zvyšovat rizika ještě před seniorským věkem, i problémy s pamětí, pozorností a vnímáním se často objevují už v období středního věku.
„Dlouhodobé studie ukazují, že právě střední věk je klíčovým obdobím, kdy se mohou začít rozvíjet patologické procesy vedoucí k poruchám kognitivních funkcí,“ uvádějí autoři přehledové studie o úspěšném stárnutí, publikované v časopise Acta Biomedica. Dodávají, že časté zapojování paměti, pozornosti a dalších mentálních schopností může vysvětlovat, proč si někteří starší lidé uchovávají vyšší úroveň kognitivních funkcí.
Lidé, kteří se celý život věnují činnostem stimulujícím mozek – čtení, psaní, hraní her či luštění – mohou podle výzkumu zveřejněného v JAMA Neurology snížit riziko rozvoje Alzheimerovy choroby, jedné z nejčastějších příčin úmrtí na světě.
Sestra Bao i Wrightová zůstávají aktivní i po ukončení pracovního života – čtou, hrají hry a pomáhají druhým.
Obě se navíc obklopují pozitivním okruhem přátel – dalším faktorem, který může mozek chránit. Studie publikovaná v Alzheimer’s Dementia zjistila, že lidé s pevnými vztahy ve středním věku mají nižší riziko rozvoje demence než ti, jejichž vztahy jsou slabé nebo konfliktní.
6. Posilujte i své svaly
Století lidé nemusí zvedat činky, přesto si díky zachování svalové hmoty udržují lepší funkci srdce, pohyblivost a rovnováhu a snižují riziko diabetu 2. typu.
Článek o „modrých zónách“ – oblastech s nejdelší průměrnou délkou života – poznamenal, že tito lidé se obvykle hýbou přirozeně, z nutnosti nebo pro radost. Obdělávají zahrady, spoléhají se na vlastní sílu místo na technické pomůcky a denně ujdou tisíce kroků, aniž by k tomu potřebovali plán či aplikaci.
Wrightová vyrůstala v dětství se svými bratry při basketbalu a baseballu, v dospělosti pravidelně hrála golf a nedávno ji personál domova pro seniory – kam se přestěhovala před rokem poté, co po nákaze covidem-19 zeslábly její nohy – zahlédl tančit bez chodítka.
„Dřív jsme chodívali tančit pořád – každý víkend,“ říká s úsměvem při vzpomínce.
7. Mějte plný kalendář
Tanec Wrightové byl spojen i s bohatým společenským životem – dalším typickým znakem dlouhověkosti. Podle průzkumu, jehož výsledky zveřejnil časopis The Gerontologist, se aktivní sociální život umístil hned za dobrým zdravím mezi faktory, které lidé spojují s úspěšným stárnutím.
Dospělí účastníci průzkumu uvedli, že za klíčové považují přátelství a rodinu, pocit podpory, absenci osamělosti, společenské aktivity a kontakt s mladšími generacemi.
I když jí chybí sousedé z dřívější čtvrti, nyní se těší z pravidelné společnosti a aktivního života v domově s pečovatelskou službou. „Mám tu všechny ráda. Je hezké být mezi lidmi, se kterými si můžete popovídat,“ říká. „A ráda pomáhám, když někdo potřebuje pomoc.“
Brzy se chystá přestěhovat do jiného státu, aby byla blízko svému synovi a zbytku rodiny. Její neteře už plánují oslavu jejích stých narozenin.
8. Neulpívejte na svém věku
Stáří není jen důvodem k oslavě. Wrightová přežila oba své manžele, všechny přátele i bolestnou ztrátu syna, který zemřel ve třech letech.
„Často o tom přemýšlíte a ptáte se proč, ale musíte se naučit přijímat ztráty a jít dál,“ říká. „Člověk se s tím musí vyrovnat a moc se v tom nepitvat – protože všichni jednou musíme odejít.“
Podle zhruba čtvrtiny účastníků výzkumu o úspěšném stárnutí je právě přijetí stáří a smrti důležitou součástí naplněného života. Mnozí uvedli, že dosáhnout osmdesátky a více je obdivuhodný cíl, ale zároveň je důležité netoužit po mládí ani nevnímat stárnutí jako trest.
9. Berte život s lehkostí
Přehnané přemýšlení o stáří – nebo o čemkoli jiném – zvyšuje stres, a ten je spojen s mnoha nemocemi. Řešení? Pravidelně si dopřávat chvíle odpočinku pro tělo i duši.
Ačkoli stres zažívá každý, lidé s nejdelším životem mají ve zvyku ho ze sebe každý den setřást. Jak píší autoři článku o modrých zónách Dan Buettner a Sam Skemp: „Okinawané si denně připomínají své předky, adventisté se modlí, Ikariané si po obědě zdřímnou a Sardiňané si dopřejí šťastnou hodinku.“
Sestra Bao se kromě modlitby věnuje kreslení a malování kolibříků a květin. Ruka už není tak pevná jako dřív, ale to jí nevadí. Tvoření ji naplňuje radostí – a ještě větší radost jí dělá, když může své obrázky darovat.
„Někdy lidé potřebují potěšit,“ říká a dodává, že ráda obdarovává zaměstnance kláštera. „Starájí se o nás opravdu dobře, a my jsme za to velmi vděčné.“
Nemoci se nelze vždy vyhnout
Rostoucí zájem o stoletce přinesl i nové poznatky – tito lidé bývají považováni za vzory zdravého stárnutí, protože dokázali oddálit nástup nemocí. Ne všichni se jim však vyhnuli: někteří s nimi žijí dlouhodobě, zatímco jiní se jim zcela vyhnuli.
Vědci proto dělí stoletce do tří skupin:
- „Útěkáři“ (Escapers) – asi 15 % z nich nevykazuje žádné známky onemocnění ani ve věku 100 let.
- „Přeživší“ (Survivors) – přibližně 42 % trpělo nemocí už před osmdesátkou.
- „Zdrželiví“ (Delayers) – asi 43 % nemělo žádná věkově podmíněná onemocnění až do věku 80 let nebo déle.
Wrightová trpí onemocněním ledvin a obtížně dodržuje dostatečný pitný režim. Zhubla a říká, že i když by si přála dožít se stovky, nepodstoupí dialýzu, pokud se její stav zhorší.
Sestra Bao se před dvěma lety přestěhovala z části kláštera pro samostatné sestry blíž k ošetřovně – ne kvůli nemoci, ale proto, že jí to vzhledem k věku připadalo rozumné. Podle správců je však stále nejzdravější obyvatelkou kláštera.
Navzdory prudkému nárůstu počtu stoletců zůstává dosažení tohoto věku vzácné. Ve Spojených státech připadá asi 2,6 stoleté osoby na 10 000 obyvatel, oproti 2,1 v roce 2020 a 1,42 v roce 1980.
„Den po dni je pro mě Ježíš stále stejný – vždy mi dává sílu navíc,“ říká sestra Bao.
„Každé ráno, když vstávám, si říkám: ‚Jsem vděčná a dnešní den bude dobrý.‘“
–ete–
