Případ nevěry, která zamotala životy manželů i narozeného dítěte, se nedávno dostal před Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Chlapec se narodil v okrese Hradec králové z mimomanželského vztahu. Žena, která byla tehdy vdaná, otěhotněla a z důvodu zákonné domněnky se právním otcem dítěte stal její manžel.
Právní ustanovení počítá při určování otcovství s tím, že když se dítě narodí v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo, má se za to, že otcem je manžel matky.
Právo tedy předpokládá, že žena bude muži věrná a naopak také, že ostatní muži a ženy budou respektovat manželský svazek jako nedotknutelný.
V případu, který skončil až před ESLP, viděl biologický otec dítě asi v pěti měsících a potom se s ním nesetkával. Není jasné, zda měl ženin manžel ponětí o tom, že narozené dítě není jeho, a kdy se dozvěděl pravdu. Každopádně má nyní dítě dva zákonné rodiče, s nimiž se podle soudu cítí dobře, a biologického otce, který usiluje o vstup do jeho života.
V soudní při o dítě, která začala v okrese Hradec Králové a putovala přes Ústavní soud až do Bruselu, figuruje paleta problémů na straně biologického otce. Při prozkoumání soudních výroků je patrné, že se jedná o vysoce problémové vztahy. Důsledkem toho došlo podle zprávy Ministerstva spravedlnosti k postupnému omezování styku biologického otce s dítětem.
„Jak se rodinná situace vyvíjela, soudy postupně vyzkoušely různé nástroje – pravidelný neasistovaný styk, asistovaný styk, období bez kontaktu za účelem stabilizace psychického stavu dítěte, opakované výzvy stěžovateli i právním rodičům ke spolupráci s odborníky a vyřešení jejich vzájemného vztahu,“ uvádí ministerstvo.
„V roce 2020 rozhodly, že styk nebude dále upraven, protože konflikt mezi právními rodiči a stěžovatelem se vyhrotil natolik, že zatěžoval dítě a vedl k jeho negativnímu postoji vůči stěžovateli,“ dodává ministerstvo ve zprávě o případu.
Evropský soud pro lidská práva nakonec konstatoval, že české soudy důsledně zohlednily psychický stav dítěte a jeho citové zázemí u právních rodičů, a že rozhodnutí byla v souladu s nejlepším zájmem dítěte. K porušení práva stěžovatele proto podle soudu nedošlo.
Biologický otec má pozastavenu „rodičovskou odpovědnost“, kterou mu soud může vrátit poté, co se rodinné vztahy narovnají, nebo například poté, co dítě dosáhne plnoletosti, apod.
