V jedné ze soudních kauz, které řeší otázku převedení prodeje vody na zahraniční koncern, došlo k zajímavé situaci. Jednání soudu bylo odročeno na příští rok, kdy uplyne doba, na kterou byla žalovaná smlouva mezi Vodovody a kanalizace Prostějov, a. s. (VaK Prostějov) a koncernem Veolia před dvaceti lety uzavřena. Smlouva byla podle žaloby uzavřena protiprávně.
Poslední jednání soudu se mělo přerušit kvůli tomu, že ze soudního spisu zmizela dodejka s datumem podání žaloby a soudní poštovní kniha již byla podle soudce „skartována“.
Zakladatel projektu Pravda o vodě Radek Novotný v telefonickém rozhovoru s deníkem Epoch Times zmínil podezření, že obálka mohla ze spisu „zmizet“ při nahlížení spisu protistranou, která nyní (po 19 letech) požaduje zamítnutí žaloby s tím, že údajně nebyla podána v zákonem stanovené lhůtě.
Požádali jsme zástupce vodárny o komentář.
Soudu v žádném případě originály potvrzení pošty nedávejte. Už jednou potvrzení zmizelo. Je možné ho soudu pouze ukázat a zase si ho odnést.
— Radek Novotný, zakladatel Pravda o vodě
Důkaz o datumu podání by mohla dokládat právě zmizelá dodejka nebo zápis v soudní poštovní knize, a také potvrzení od pošty, které by si musel uschovat odesilatel, po celou dobu dodnes. Podle Novotného sází protistrana na to, že žalobci si neuschovali potvrzení od pošty.
Při posledním jednání předložil žalobce soudu úředně ověřenou kopii potvrzení od pošty. Soudce však požadoval originály, proto odročil jednání na únor 2026. „Možná se vám to může zdát jako přílišný formalismus, ale je to skutečně velmi důležitá věc,“ řekl soudce. „Pokud bude prokázáno, že 7. dubna 2006 byl podán poštovní přepravě návrh na zahájení řízení, potom navrhovatel splnil tu lhůtu a doplnil fax ze 7. dubna 2006.“
Podle Novotného, který vystupuje jako poradní strana žalobce, je velice pravděpodobné, že protistrana při dalším jednání začne namítat, že již uplynula doba, na kterou byla smlouva uzavřena, a že již soudní jednání pozbývá smysl.
Valná hromada
Podle Novotného je zásadní, aby soud konstatoval protiprávnost rozhodnutí valné hromady VaK Prostějov, na základě kterého bude možné se domáhat „uhrazení škody“, která měla v důsledku jejího rozhodnutí občanům města vzniknout.
Nedůvěru v justiční systém podle Novotného stupňuje fakt, že soudy spor neukončily ani po téměř dvaceti letech, a na skutečnost, že dokonce i státní zástupce ve svém projevu popsal trestnou činnost, ale policie podle něho případ dosud nezačala vyšetřovat.
Škoda měla vzniknout podle Novotného tím, že město ztratilo možnost čerpat dotace od Evropské unie ve chvíli, kdy byl prodej vody převeden na zahraničního vlastníka. Na valné hromadě mělo být podle žalující strany prezentováno, že převod čerpání dotací z EU neovlivní. To mělo být podle žalobců zavádějící, protože již v té době existovala směrnice Ministerstva životního prostředí, že pokud „potečou zisky do zahraničí“ dotace nebude možné čerpat, protože přijdou o „postavení oprávněného žadatele“.
Reakce města
Náměstek primátora města Prostějov a zástupce města v městské akciové společnosti se k probíhajícímu soudnímu řízení nechtěl vyjadřovat. „Každá ze stran má své argumenty a svou taktiku, a vše v tomto ohledu se má odehrát u soudu, a nikoliv skrze média,“ sdělil pro Epoch Times
Město Prostějov je hlavním akcionářem VaK Prostějov, která podle náměstka „čerpala a čerpá dotace z institucí České republiky“.
Smlouva byla na základě rozhodnutí Valné hromady města sepsána mezi VaK Prostějov a MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s. (MoVo), která patří koncernu Veolia. Za dobu trvání u soudu kritizovaného smluvního vztahu obdržel podle náměstka VaK Prostějov od MoVo „celkem 1,4 miliardy korun určených na opravy vodárenské infrastruktury ve vlastnictví společnosti“.
MoVo dále každoročně hradí desítky milionů korun na opravy tohoto majetku. Od roku 2010 vyčerpal VaK Prostějov 212 milionů korun z dotačních prostředků poskytnutých českými institucemi.
— Miloš Sklenka, náměstek primátora Prostějova
„MoVo dále každoročně hradí desítky milionů korun na opravy tohoto majetku. Od roku 2010 vyčerpal VaK Prostějov 212 milionů korun z dotačních prostředků poskytnutých českými institucemi,“ dodává náměstek, z čehož vyplývá, že diskutované dotace z EU ve zprávě skutečně nehrály žádnou roli.
Podle Novotného jsou veškeré peníze, které MoVo dává na opravy, peníze vybrané od obyvatel za vodné stočné. Tyto peníze by mohla za vodné stočné vybírat i vodárna a nepotřebuje k tomu MoVo. Důležitou otázkou je podle Novotného, jaký generuje MoVo zisk.
„Je třeba zdůraznit, že cena za dodávky vody je věcně usměrňovanou cenou, která je po celou dobu kontrolována Ministerstvem financí. Právě stát hraje v této oblasti hlavní roli. Každý provozovatel vodovodů a kanalizací odvádí státu poplatky za odběr surové vody, za vypouštění odpadních vod, DPH a další přímé i nepřímé daně a poplatky, které mohou tvořit až 41 % z celkové ceny vody. Je tedy na místě otázka, zda má stát skutečný zájem na zlevnění dodávek vody pro občany České republiky,“ dodává k cenám vody náměstek primátora Miloš Sklenka.
Podle náměstka je diskuse o ceně dodávek vody „často zkreslená“.
„Je třeba připomenout, že voda jako přírodní surovina je v České republice bezplatná – platí se za její zachycení, úpravu, distribuci a odvádění odpadních vod. Jako zajímavost lze uvést, že cena za 1 m³ (tj. 1 000 litrů) pitné vody se v ČR pohybuje mezi 70 a 190 Kč, zatímco 0,75 litru balené vody v restauraci stojí běžně od 50 do 150 Kč,“ sdělil Epoch Times náměstek v e-mailu.
Stejně tak podle Sklenky „není vhodné“ porovnávat ceny mezi jednotlivými městy. „Každé má odlišné podmínky, zdroj vody (povrchový, podzemní apod.), délku přivaděčů i kvalitu zdroje.“
Jak skončí soudní proces?
Pokud soud prohlásí nezákonnost valné hromady, bude se žalující strana snažit o vymožení „škody“, která měla vzniknout vyvedením zisků na soukromou společnost a údajném znemožněním žádostí o dotace na infrastrukturu vodovodů a kanalizací z EU.
„Evropská unie již v roce 2004 prokoukla pochybný princip tzv. provozních modelů/tunelů, kterými by došlo k zneužití dotací a k obohacení se koncernů. Odmítla dotovat pochybné ‚privatizace zisků a zestátnění nákladů‘,“ uvádí projekt Pravda o vodě s tím, že to je důvod, proč po převodu vodárny již o žádné dotace nemohli požádat.
Pokud soud prohlásí nezákonnost valné hromady, bude se žalující strana snažit o vymožení „škody“, která měla vzniknout vyvedením zisků na soukromou společnost a znemožněním žádostí o dotace z EU.
Podle Novotného koncern Veolia usiloval o získání prodeje vody, zatímco správu vodovodních a kanalizačních sítí nechal na Vodárnách. Tento princip nazývá „privatizace zisků a zestátnění nákladů“.
Uvádí také příklad, že Vak Vsetín dokázal z fondů EU čerpat dvě miliardy na rozvoj své infrastruktury, což Prostějov nemohl a o takové možnosti angažováním MoVo přišel. Náměstek Sklenka deníku Epoch Times odpověděl neurčitě, že zastupitelům města „není známo“, zda část investovaných prostředků „pocházela z fondů Evropské unie“. Respektive o žádných investicích z EU nemá povědomí a systém EU ani za takových okolností neumožňuje o ně žádat.
Na diskutované valné hromadě podle Novotného vedení vodárny tvrdilo starostům, že odsouhlasení jejich návrhu dotace z EU neohrožuje, ale „nebyla to pravda“ a tím je měl „uvést v omyl“.
