Komentář
Představte si, že byste se filmového kritika zeptali, zda viděl nejnovější kasovní trhák, který hodnotil ve své recenzi. „Ne,“ odpoví, „ale viděl jsem dvouminutový trailer, takže je to stejně dobré, jako vidět celý film.“ Dále vysvětlí, že nemá čas sledovat celé filmy, ale bohatě si to vynahrazuje tím, že sleduje širokou škálu trailerů.
Důvěřovali byste takovému kritikovi, že dokáže přesně hodnotit nové filmy? Pravděpodobně ne. Proč tedy dovolujeme našim školám, aby snižovaly důraz na důležitost čtení knih?
Podle nedávného článku v Education Week je čím dál vzácnější, aby žáci základních a středních škol četli ve škole celé knihy. Místo toho učitelé zadávají jednotlivé kapitoly a články. Koneckonců, někdo by mohl argumentovat, že nemá velký smysl číst celou Shakespearovu hru Romeo a Julie, když přelouskání desetistránkového shrnutí přinese totéž.
Jenže nepřinese. Tím, že studentům nejsou zadávány celé knihy, učitelé ochuzují žáky o vzdělávací přínosy toho, když delší dobu pracují s jedním textem. Pokud chceme, aby si studenti rozvíjeli schopnost kriticky myslet, potřebujeme, aby četli celé knihy, ne jen krátké úryvky. Kritické myšlení totiž vyžaduje čas. Ne všechny koncepty, které stojí za to se naučit, lze pochopit za méně než hodinu.
Ačkoli se článek v Education Week zaměřoval na školy ve Spojených státech, podobný problém existuje například i na kanadských školách – zvláště v Britské Kolumbii. V roce 2016 vláda Britské Kolumbie představila nový provinční vzdělávací program, který kladl „větší důraz na hlubší porozumění konceptům a aplikaci procesů než na zapamatování izolovaných faktů a informací“.
Jinými slovy, Britská Kolumbie se odklonila od znalostně bohatého kurikula a přijala přístup zaměřený na takzvané klíčové kompetence. Namísto toho, aby bylo zajištěno, že všichni studenti dokončí školu s rozsáhlým společným základem znalostí, jsou učitelé v Britské Kolumbii povzbuzováni, aby sami vybírali konkrétní obsah, který se jejich žáci naučí.
Zničující dopad tohoto přístupu je možné pozorovat například na nekvalitních učebních osnovách dějepisu, protože ty obsahují jen minimum faktického obsahu kanadských dějin. Ještě problematičtější jsou však učební osnovy pro předmět anglický jazyk a literatura (ELA). Ty jsou natolik vágní, že neobsahují jedinou konkrétní knihu nebo autora, které by museli studovat všichni studenti.
To ale neznamená, že žádný student v Britské Kolumbii během hodin ELA nepřečte celou knihu. Vzhledem k tomu, že učitelé mají značnou volnost, může některý učitel zvolit tradiční přístup a zadat studentům každý rok několik kompletních románů. Tato volnost však zároveň znamená, že k tomu nejsou povinni. Učitel, který studentům zadá směs úryvků z knih, povídek a komiksů, může bez problémů splnit provinční kurikulum. Upřímně řečeno, učitel by dokonce mohl splnit většinu výstupů ELA tím, že bude během semestru dělat řadu loutkových představení.
Je problém, že učební osnovy jsou natolik vágní, že učitelé mohou učit prakticky cokoli. Namísto poskytování vágních cílů, které lze splnit pomocí téměř jakéhokoli obsahu, potřebují učitelé osnovy, které stanoví jasné akademické standardy a konkrétní obsah, který se musí naučit všichni studenti.
Ani soukromé školy nejsou této situace ušetřeny, protože soukromé školy v Britské Kolumbii dostávají státní financování pouze tehdy, pokud souhlasí s dodržováním provinčních učebních osnov. Uložení podřadného kurikula soukromým školám je spolehlivým způsobem, jak ještě více snížit kvalitu vzdělávacího systému Britské Kolumbie. Celkové výsledky studentů Britské Kolumbie v oblasti čtení, vědy a matematiky, měřené v rámci Programu pro mezinárodní hodnocení žáků (PISA), bohužel více než deset let strmě klesají.
Je zřejmé, že by byla chyba pokračovat ve školách Britské Kolumbie ve stejném neúspěšném přístupu. Stejně jako je nesmysl dívat se pouze na trailer filmu předtím, než ho zrecenzujete, je absurdní povzbuzovat učitele, aby si vystačili s románovými úryvky a povídkami ve výuce anglického jazyka a literatury. Je načase, aby studenti Britské Kolumbie opět začali číst celé knihy. Slabá náhražka, kterou dosud dostávali, zkrátka nestačí.
Michael Zwaagstra je vedoucí analytik v think tanku Fraser Institute.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
