Osobnosti odpovídají na otázky o svobodě
U příležitosti blížícího se výročí Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu jsme připravili projekt Otázky ke svobodě. Oslovili jsme osobnosti z oblasti kultury, vzdělávání, vědy, občanské sféry i veřejného života a požádali je o osobní zamyšlení nad tím, co pro ně svoboda znamená, jak vnímají události roku 1989 a jak se podle nich proměnila podoba svobody dnešní doby.
PhDr. Milan Smutný, MBA, je mluvčí think-tanku Realistická energetika a ekologie. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a postgraduální program MBA v ekonomice a managementu. Působil jako zahraniční zpravodaj, šéfredaktor a ředitel ČTK, tiskový mluvčí Škoda Auto a AAA AUTO, následně jako šéf komunikace Středočeského kraje a ředitel odboru komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu. Zkušenosti má také z vrcholového vedení automobilky Avtovaz/Lada.
Pan Smutný se s námi podělil o svůj pohled na svobodu, její hodnotu i výzvy současnosti.
Co pro Vás osobně znamená svoboda?
Základní podmínka mé existence, něco jako dýchat. Svoboda je těsně spojena se svobodným trhem a jeho současné omezování a nahrazování dotační politikou státu je synonymem latentního omezování svobody pod záminkou prý nutných oprav kapitalismu.
Jak vnímáte Vy a Vaše rodina události kolem 17. listopadu? Máte Vy nebo někdo z Vašich blízkých k tomuto datu nějaký osobní příběh?
Byl to konec dosavadního života ve lži k sobě, svým blízkým i celé společnosti. Byl jsem 17. 11. 1989 jako zahraniční zpravodaj ČTK v Hanoji. Když Hlas Ameriky přinesl zprávu o smrti studenta Martina Šmída, vzbudil jsem svou ženu a prohlásil s oznámením, že režim si právě zatloukl poslední hřebíček do své rakve.
Jak se podle Vás změnilo chápání svobody od roku 1989 a co z té doby přetrvává dodnes?
Politické elity po roce 1989 zapomněly všem občanům sdělit, že svobodná tržní ekonomika je zejména o šanci na podnikání a lepší život za podmínky co nejlepšího i trvalého vzdělávání, kvalifikace a loajality. Rovnostářství, principy tzv. stejných žaludků a hluboká víra ve všemocnost pečovatelského státu spojená s údajně nárokovými dávkami zděděná ze 40 let centrálně byrokratického režimu devastuje život společnosti dodnes. Pro mnoho Čechů skončil kapitalismus v okamžik, kdy si soused koupil lepší auto. On na něj přece nemohl poctivě vydělat, musel krást, zaznívá v Česku. Je v tom sice část pravdy z divoce nastavené privatizace v 90. letech s vypnutím dohledu orgánů činných v trestním řízení, ale mnozí u nás kritizují korupci jen proto, že nejsou její součástí… A politici tomu rádi vycházejí vstříc svou snahou o postátňování všemožných aktivit daleko lépe spravovaných svobodným trhem. To vše se děje na úkor stále rostoucího zadlužování a inflace, která sice devastuje příjmy, důchody a úspory občanů, ale současně nominálně snižuje hodnotu státního dluhu. Lepší politika samozřejmě vyžaduje nastavit solidárnější daňovou politiku bohatých s chudými, nikoli jako trest za úspěch, ale v zájmu sociálního smíru.
Kdy jste si naposledy uvědomil, že svoboda není samozřejmost?
Když vidím opakované selhání médií veřejné služby ve prospěch prosazované ideologie světlých zelených zítřků, kultury woke, prosazování agresivních zájmů LGBT+ komunity, a to vše spojené se snahou cenzurovat jiné než mainstreamové názory. Aktuální selhání BBC ve snaze hanobit prezidenta USA a také podporovat palestinský terorismus mají nepochybně paralelu i u nás. Úsilí ministra vnitra o ustavení politické policie jsou varováním stejně jako snahy Evropské komise instalovat celounijní obdobu CIA.
Jakou roli hraje podle Vás pravda ve svobodné společnosti?
Pravda je nezastupitelná a objektivní skutečnost. Názorová svoboda není slučitelná se šířením lží, jež nemají nárok na komunikaci. Bohužel, internet a sociální sítě se staly bezbřehým tokem názorů, v nichž jakoby na roveň je postaven vyargumentovaný postoj univerzitního profesora a nevzdělaného zapšklého prosťáčka, který se snaží svůj osobní neúspěch v životě svalovat na všechny ostatní, jenom ne na sebe. Naprostá atomizace společnosti s aplikací sociálních sítí a virtuální život podstatné části populace ve své zóně ozvěny (nazvané nesprávně „bublina”) je obrovskou překážkou pro sjednocení společnosti pod co nejširším společným jmenovatelem legitimních zájmů, plánů i dlouhodobých vizí.
Vidíte v naší společnosti něco, co svobodu ohrožuje?
Politické elity si vzaly občany jako rukojmí a po stále ještě svobodných volbách se odcházející vláda snaží zanechat té nové minové pole problémů, od nichž se záměrně ztratily plány. Sobecké zájmy politických stran nemohou nadále dominovat ve společnosti, která navzdory vývoji nových technologií, IT a AI ztrácí technokratickou schopnost co nejlépe spravovat zájmy drtivé většiny společnosti. To vede občany k názoru, že problémy společnosti opraví v budoucnu nejlépe zase silná ruka, což vždy skončilo diktaturou.
Co byste vzkázal lidem, kteří si 17. listopad připomínají jen jako volný den?
Kdo se nepoučí z minulosti, bude odsouzen její problémy prožít znovu.
Jak se podle Vás liší svoboda vnější a vnitřní?
Musí jít o co nejvyšší soulad svobody vnitřní a vnější při vší snaze dosáhnout svůj vnitřní mír. Nemůžeme přece požadovat, aby lidé znovu jako před Listopadem 1989 žili ve vnitřní emigraci.
Myslíte, že dnešní lidé umějí se svobodou zacházet?
Nejméně třetina lidí v Česku nechápe svobodu, protože její klíčové atributy neumí nebo nechce čerpat: svoboda podnikání, svoboda pohybu, svoboda médií, názorová svoboda za podmínky dodržení zásad pravdy a maximální objektivity.
Jaké hodnoty musí společnost chránit, aby si svobodu udržela?
Svobodná média, vyargumentované svobodné názory, maximalizace svobodného trhu bez přívlastků.
Co Vás v životě naučilo nejvíc o odvaze být svobodný?
Vážit si sebe sama, svých schopností a morálních hodnot. Jednoduše řečeno, být schopen se každý den podívat sám na sebe do zrcadla, aby mi nebylo ze mne samotného špatně.
Kdy se podle Vás svoboda mění v nezodpovědnost?
Když si od ostatních i společnosti nárokuji více, než jsem schopen sám aktivně přispět.
Jakou roli hraje víra nebo duchovní přesvědčení ve vnímání svobody?
Víra je dar, který je třeba podporovat, aspoň jako základ naší křesťansko-židovské civilizace. Když lidem dojde víra v jejich „chrámy svobody” v podobě konzumu v nákupních centrech, pak se stanou velmi dobrým střelivem do kanónů všemožných populistů a pozdějších diktátorů. Bez růstu vzdělanosti a osvěty se duchovní hodnoty jen špatně šíří, zde média obecně tuto úlohu zanedbávájí v podbízení se bulvarizaci a infotainmentu.
Dá se svoboda „naučit“, nebo ji musí člověk zažít?
Napřed je třeba hlavně děti o principech svobody vzdělávat, pak je třeba tuto osvětu neustále šířit do celé společnosti (viz k lidem, kteří svobodu neumí ocenit, protože její hlavní atributy nečerpají, nežijí). Svoboda není pojem an sich, musí se aktivně žít!
Co podle Vás nejvíc oslabuje naši schopnost myslet svobodně?
Nevzdělanost, malost, závist a nenávist k úspěšným, sociální sítě a jejich bubliny.
Může být společnost skutečně svobodná, pokud nectí pravdu?
Ne, to je nemožné.
Kdo nebo co vás v životě nejvíce inspirovalo ke svobodnému postoji?
Příklady Čechoslováků, jako byli hrdinové protinacistického odboje Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří jako zahraniční vojáci zabili katana českého lidu Heydricha.
Jaké drobné každodenní rozhodnutí může člověku pomoci zůstat vnitřně svobodný?
To, že své činy poměřuji morálkou a svým svědomím.
Jak se podle Vás projevuje ztráta svobody – dřív, než si ji lidé uvědomí?
V omezení svobody médií, v omezení názorové plurality založené ovšem na objektivitě a pravdě. A zejména ve spojení se snahou o deep state v neprospěch svobodného trhu.
Co byste poradil mladé generaci, která svobodu nezažila jinak než jako samozřejmost?
Aby se neustále vzdělávala a poučila se z historie, která se jinak hrozí opakovat v ještě rychlejší spirále.
Náš dřívejší rozhovor s „energetickým realistou“ Milanem Smutným můžete shlédnout zde:
