Osobnosti odpovídají na otázky o svobodě
U příležitosti blížícího se výročí Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu jsme připravili projekt Otázky ke svobodě. Oslovili jsme osobnosti z oblasti kultury, vzdělávání, vědy, občanské sféry i veřejného života a požádali je o osobní zamyšlení nad tím, co pro ně svoboda znamená, jak vnímají události roku 1989 a jak se podle nich proměnila podoba svobody dnešní doby.
Vadim Petrov je publicista, pedagog a manažer se širokým profesním záběrem. Původním povoláním je hudebník – vystudoval hru na klasickou kytaru na konzervatoři, poté pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě a bakalářský titul dokončil na Univerzitě Jana Amose Komenského. Profesně působí v médiích, vzdělávání, managementu a v oblasti bezpečnosti, je autorem dvou knih a v roce 2020 se vrátil také k hudbě.
Vadim Petrov s námi v rozhovoru sdílel svůj vlastní pohled na svobodu a připomněl souvislosti, které považuje za klíčové.
Co pro Vás osobně znamená svoboda?*
Respekt k právu druhých, respekt druhých k právu mému.
Jak vnímáte Vy a Vaše rodina události kolem 17. listopadu? Máte Vy nebo někdo z Vašich blízkých k tomuto datu nějaký osobní příběh?
Osobní příběhy jsme tak nějak vyprávěli v době euforie, v devadesátých letech. Teď spíš zůstává reflexe, co jsme chtěli a kam jsem se dostali. Otázka je, jestli jsme to takhle chtěli, respektive, co jsem tehdy všechno netušili.
Jak se podle Vás změnilo chápání svobody od roku 1989 a co z té doby přetrvává dodnes?
Dodnes přetrvává pocit, že svoboda je něco absolutního. Neumíme najít hranici, kde končí svoboda moje a začíná svoboda toho druhého.
Myslíte, že dnešní lidé umějí se svobodou zacházet?
Myslím, že ne. Myslím si, že hodně lidí svobodu zaměňuje za nárok na něco. Nárok mít se dobře, nárok na to, že se o mě někdo postará, nárok na štěstí…
Co Vás v životě naučilo nejvíc o odvaze být svobodný?
Když jsem se po 17. listopadu 1989 vydal na zkušenou do Ameriky, abych zjistil co to je – ta svoboda. Neměl jsem tam zázemí, neměl jsem peníze, neuměl jsem pořádně anglicky, coural jsem se po Americe a uvědomoval jsem si, že můžu dělat úplně co chci, ale jestli budu úspěšný, záleží hlavně na mně. Že mi ostatní pomohou, ale jen když uvidí, že se především snažím sám.
Dá se svoboda „naučit“, nebo ji musí člověk zažít?
Především se musí pochopit. Svoboda je příležitost, ale také odpovědnost.
Co podle Vás nejvíc oslabuje naši schopnost myslet svobodně?
Málo očekáváme od sebe a hodně očekáváme od druhých.
Co byste poradil mladé generaci, která svobodu nezažila jinak než jako samozřejmost?
Svoboda není samozřejmost. Je to stav mysli a samozřejmě i systém – společnost, ve které žijeme. Ta vždy svobodu omezuje, totalitní systém totálně, demokratický částečně. Musíme o svobodu se systémem bojovat, ale také se jí musíme naučit vnitřně žít.
Náš dřívejší rozhovor s Vadimem Petrovem o „kauze“ s evidencí tvůrců obsahu, možném zrušení RRTV a cenzuře můžete shlédnout zde:
