Osobnosti odpovídají na otázky o svobodě
U příležitosti blížícího se výročí Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu jsme připravili projekt Otázky ke svobodě. Oslovili jsme osobnosti z oblasti kultury, vzdělávání, vědy, občanské sféry i veřejného života a požádali je o osobní zamyšlení nad tím, co pro ně svoboda znamená, jak vnímají události roku 1989 a jak se podle nich proměnila podoba svobody dnešní doby.
Robert Kotzian je český právník a bývalý brněnský politik. V minulosti pracoval také jako programátor-analytik, později působil jako starosta Brno-Bohunic a od roku 2010 do 2014 jako první náměstek primátora města Brna. Založil spolek Brno Plus a dlouhodobě se věnuje tématům komunální politiky, právním otázkám a kritické analýze vlivu politických neziskových organizací. Je autorem knihy Politické neziskovky.
Robert Kotzian nám poskytl odpovědi na otázky o svobodě, její proměně od roku 1989 a o tom, co ji podle jeho názoru dnes ohrožuje.
Co pro Vás osobně znamená svoboda?
Svoboda je základní podmínkou existence člověka. Chybí-li vnější svoboda, nebo její podstatná část, jako třeba před 17. listopadem 1989, lze žít alespoň z vnitřní svobody ducha. Zdá se mi však, že některé dnešní ideologie se pokoušejí narušit i ji. A to daleko hlouběji než dřívější totalitní ideologie.
Jak vnímáte Vy a Vaše rodina události kolem 17. listopadu? Máte Vy nebo někdo z Vašich blízkých k tomuto datu nějaký osobní příběh?
17. listopad 1989 mě zastihl ve věku 16 let. To mi umožnilo začít dospělý život už ve svobodné společnosti. Současně jsem byl už ve věku, který mně dnes, v kombinaci s vyprávěními rodičů a starších přátel, umožňuje dostatečně intenzivně vnímat historickou zkušenost, která nám po éře komunismu zbyla. Tehdejší nabitá atmosféra mě nasměrovala k zájmu o politiku. Bylo to však spíše postupné zrání než nějaký zásadní příběh.
Jak se podle vás změnilo chápání svobody od roku 1989 a co z té doby přetrvává dodnes?
Tehdy se zdálo, že k dosažení svobody dostačuje absence státního útlaku. Dnes vidím, že to je sice důležitá podmínka, ale v současné realitě nestačí. S příchodem nových komunikačních kanálů přicházejí nové cenzurní postupy. Nová levice se neomezuje na omezování vnější svobody, ale daleko více než ta stará chce ovládnout mysl člověka. Globalizace politického rozhodování a bezprecedentní růst složitosti právního řádu jsou další faktory, které narušují svobodu jednotlivce.
Co podle Vás nejvíc oslabuje naši schopnost myslet svobodně?
Stádnost, zbabělost a politická korektnost. A to na všech stranách politického spektra.
Jaké drobné každodenní rozhodnutí může člověku pomoci zůstat vnitřně svobodný?
Úcta k pravdě, a to i tehdy, když to ukazuje na mou vlastní chybu nebo omyl. Schopnost takto vždy nahlédnout každé své rozhodnutí, každý svůj postoj, a schopnost si vždy položit otázku, zda se nemýlím, zda to nepřeháním a podobně. V tomto bychom k sobě měli být nemilosrdní. Vyžaduje to velkou disciplínu, což je samozřejmě velmi těžké. Proto je to spíše ideál, který bychom měli chtít naplňovat.
