Západní Balkán má strategickou polohu: Chorvatsko jako členská země EU sdílí hranici s Bosnou a Hercegovinou i Srbskem, kterou využívají sítě převaděčů.
Před třiceti lety tento měsíc ukončila daytonská dohoda více než tři roky trvající občanskou válku v bývalé jugoslávské republice Bosna a Hercegovina, která si vyžádala 100 000 obětí.
Dohoda zachovala jednotný stát Bosna a Hercegovina, ale rozdělila ho na Republiku srbskou, obývanou převážně Srby, a na Federaci Bosny a Hercegoviny obývanou převážně muslimy a Chorvaty.
Republika srbská bude 23. listopadu pořádat prezidentské volby, které mají nahradit Milorada Dodika – spojence Kremlu –, jenž byl odvolán po zásahu Kanceláře vysokého představitele (OHR), zvláštní funkce jmenované mezinárodním orgánem ovládaným členy OSN, EU a NATO.
Západní Balkán je strategicky významný, protože Chorvatsko, členská země EU, sdílí hranici s Bosnou a Hercegovinou a Srbskem, kterou využívají sítě pašeráků lidí k přepravě migrantů do EU.
Dne 22. října uvalila vláda Spojeného království sankce na dvě převaděčské skupiny působící v Kosovu a Chorvatsku.
Ministerstvo zahraničí Spojeného království ve svém prohlášení uvedlo, že druhá skupina, vedená Nusretem Seferovićem, „zásobila balkánské gangy falešnými chorvatskými pasy, aby jim usnadnila vstup do evropských zemí“.
Úřad sdělil, že Seferović opatřoval falešné pasy, které byly následně prodávány organizovaným zločineckým skupinám, včetně gangů Skaljari a Kavac se sídlem v Černé Hoře.
V říjnu britská ministryně zahraničí Yvette Cooperová prohlásila: „Víme, že bezpečnost západního Balkánu ovlivňuje bezpečnost celé Evropy.“
Stížnosti bosenských Srbů
Christian Schmidt, vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu a bývalý německý vládní ministr, byl jmenován Evropskou unií v roce 2021, ale opakovaně se dostal do sporu s Dodikem, který chce, aby se Republika srbská odtrhla a připojila k sousednímu Srbsku.
Dodik, jenž byl v listopadu 2022 zvolen prezidentem Republiky srbské, se letos několikrát setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a Moskva na Radě bezpečnosti OSN důsledně hlasovala na podporu bosenskosrbského lídra.
V únoru byl Dodik odsouzen k jednomu roku vězení a na šest let mu byl zakázán výkon politických funkcí poté, co soud Bosny a Hercegoviny rozhodl, že nerespektoval rozhodnutí vysokého představitele.
Tehdy mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov rozsudek odsoudil a uvedl, že by mohl mít „velmi negativní důsledky“ pro Balkán.
„Domníváme se, že toto stíhání Dodika je naprosto politické povahy a je namířeno nejen proti němu osobně, ale ve skutečnosti proti všem vlasteneckým srbským silám. I to je nepřijatelné,“ konstatoval Peskov.
Dne 6. srpna byl Dodik zbaven funkce poté, co odmítl rozhodnutí odvolacího soudu z 1. srpna, který potvrdil rozsudek uložený v únoru. Soud později trest změnil na pokutu, kterou Dodik zaplatil.
Aleksandar Grbić, zakladatel a editor časopisu Indikt, který se věnuje srbské kultuře a současným představitelům Republiky srbské, zmínil, že Dodikovo odvolání bylo „antidemokratické“.
„Žádné rozhodnutí vysokého představitele nemůže být nikdy demokratické, protože samotná tato funkce postrádá jakoukoli demokratickou legitimitu. Ze své definice je nedemokratická,“ řekl Grbić deníku Epoch Times.
Grbić obviňuje jak EU, tak NATO, že v posledních třiceti letech projevují vůči Srbům zaujatost, a uvedl, že rozhodnutí OHR „důsledně přicházejí na úkor Srbů“.
V rozhovoru pro The Sunday Times, zveřejněném 25. října, Schmidt prohlásil: „Mým mandátem je chránit Dayton a brát to velmi, velmi vážně.“
Schmidt také obvinil Dodika z toho, že je „použitým dílkem“ ruského prezidenta Vladimira Putina, a dodal: „Mohl bych říct loutkou.“
Role Ruska a možné zájmy
Náboženská nesnášenlivost stála v jádru konfliktu.
Zatímco bosenští Srbové jsou převážně pravoslavní křesťané, Bosňáci jsou muslimové a bosenští Chorvaté jsou katolíci.
Rusko, jako pravoslavná křesťanská velmoc, se dlouhodobě vnímá jako ochránce Srbů – a to již před rokem 1914, kdy začala první světová válka po atentátu bosenského Srba Gavrila Principa na následníka trůnu Rakouska-Uherska Františka Ferdinanda v Sarajevu.
Denis Dzidić, výkonný ředitel a editor Balkánské investigativní zpravodajské sítě v Bosně a Hercegovině – která získává financování od vlád několika zemí EU –, řekl deníku Epoch Times, že Schmidt byl ve svém hodnocení Dodika „zcela přesný“.
„Je to někdo, kdo je přímo ovlivňován Kremlem, a mnoho jeho kroků, zejména těch destabilizačních, je činěno s jasnou vědomostí, že Rusko je podpoří,“ podotkl Dzidić.
Dne 8. ledna 2025 vydal americký prezident Joe Biden jedno ze svých posledních výkonných nařízení, které mělo zastavit „pokračující pokusy jednotlivců zpochybňovat suverenitu a územní celistvost zemí západního Balkánu“.
O devět dní později uvalilo americké ministerstvo financí sankce na několik Dodikových spojenců, které označilo za destabilizující aktéry a finanční prostředníky v Republice srbské.
Dne 17. října zrušila administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa sankce proti čtyřem z těchto osob – Danijelu Dragićevićovi, Jeleně Pajic Bastinacové, Dijaně Milankovićové a Goranu Rakovićovi – a 29. října zašla ještě dál a odstranila sankce i proti samotnému Dodikovi. Vysvětlení nebylo poskytnuto.
Při setkání v Kremlu 2. října Putin řekl Dodikovi: „Osobně jste významně přispěl k rozvoji vztahů s Ruskem.“
Dne 18. října jmenoval parlament bosenských Srbů dočasnou prezidentkou Anu Trisić Babicovou, která nahradila Dodika do konání nových voleb.
Dodikova strana SNSD postavila jako kandidáta Sinišu Karana, který se utká s Brankem Blanušou z opoziční SDS.
Lídři Srbska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Kosova a Severní Makedonie se 22. října zúčastnili summitu v rámci tzv. Berlínského procesu, jehož cílem je „podporovat regionální spolupráci a zajistit bezpečnost a růst“ na západním Balkáně.
Berlínský proces probíhá třicet let po daytonské dohodě, která byla dosažena v listopadu 1995 na letecké základně Wright–Patterson nedaleko Daytonu v Ohiu a následující měsíc formálně podepsána v Paříži.
Ron Slye, profesor práva na Univerzitě v Seattlu, řekl deníku Epoch Times, že Putin považuje západní Balkán za oblast, kde má Rusko strategické zájmy, a „snaží se vychylovat rovnováhu, destabilizovat Západ nebo Evropu a … bývalá Jugoslávie by byla jednou z těch částí“.
Slye uvedl, že v současnosti ve světě panuje velké napětí mezi ideou „čistšího etnického národního státu“ a vizí více „multikulturní … na přistěhovalce bohaté společnosti“.
„Domnívám se, že mezi bosenskými Srby najdete pravděpodobně různorodé názory – někteří touží po přičlenění k Velkému Srbsku a jiní možná o přičlenění k Velkému Srbsku nestojí,“ řekl.
Dzidić podobně prohlásil, že Kreml vnímá západní Balkán jako „hřiště“ pro destabilizaci.
„Nemyslím si, že Rusko nutně chce konflikt, ale chce destabilizovat Bosnu a Hercegovinu,“ poznamenal.
Mezitím Grbić sdělil, že bosenští Srbové viní z aktuální situace Schmidta.
Daytonská dohoda
Daytonská dohoda byla parafována 21. listopadu 1995 a podepsána 14. prosince 1995 Republikou Bosna a Hercegovina, Republikou Chorvatsko a Svazovou republikou Jugoslávie, která dokument podepsala „jménem Republiky srbské“.
Dohoda byla uzavřena čtyři měsíce po masakru ve Srebrenici, při němž bylo silami bosenských Srbů zabito až 8 000 bosňáckých mužů.
Dohodu stvrdily – ale nezaručily – Spojené státy, Velká Británie, Francie, Německo a Rusko.
Dva roky po daytonské dohodě získal vysoký představitel v Sarajevu takzvané bonské pravomoci, které mu podle jeho uvážení umožňovaly sesadit volené představitele, zavádět legislativu, provádět soudní reformy a dokonce rušit rozhodnutí ústavního soudu.
„Schmidt začal takzvané ‚bonské pravomoci‘ uplatňovat energičtěji, což jen vyostřilo počáteční konflikt mezi ním a Miloradem Dodikem,“ vysvětluje Grbić. „Tváří v tvář politickému tlaku a možnému trestnímu stíhání v tomto střetu Dodik oznámil, že na to odpoví odpovídajícím způsobem.“
Generální tajemník NATO Mark Rutte během návštěvy bosenské metropole Sarajeva v březnu prohlásil: „Tři desetiletí po daytonské mírové dohodě vám mohu říct, že NATO zůstává pevně odhodlané zajistit stabilitu tohoto regionu.“
Ačkoli Rutte nejmenoval Rusko přímo, dodal: „Celý region bude těžit z opravdového úsilí o smíření a trvalý mír. Ten samý apel adresuji všem aktérům v regionu.“
Probíhají přístupová jednání EU s Albánií, Černou Horou a Srbskem, a v prosinci 2023 rozhodla Evropská rada, že zahájí přístupová jednání rovněž s Bosnou a Hercegovinou, „jakmile bude dosaženo potřebné míry souladu s kritérii členství“.
Dzidić uvedl, že „Rusko dalo poměrně jasně najevo, že nyní vnímá EU stejným způsobem jako NATO – jako nepřítele“.
Dodal, že EU si přeje začlenit západní Balkán, ale Moskva chce, aby tato oblast byla „velmi roztříštěná, destabilizovaná, etnicky vyhrocená“ a potenciálně se stala „časovanou bombou uvnitř EU“.
Jugoslávie se v roce 2003 rozdělila na Srbsko a Černou Horu, dva roky poté, co byl Slobodan Milošević, bývalý prezident Srbskem ovládané Jugoslávie, zatčen v Bělehradě a vydán do Haagu, aby stanul před tribunálem pro válečné zločiny.
Dohoda stanovila, že Bosna a Hercegovina se bude skládat ze dvou entit: Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské.
Mezi oběma entitami neexistují hraniční přechody a hlavním městem je Sarajevo.
„Ze srbského pohledu byl Dayton zpočátku přijat s tvrdou kritikou, ale nakonec byl akceptován jako trvalý rámec vztahů mezi třemi konstitutivními národy [Bosny a Hercegoviny],“ komentuje Grbić.
Institucionalizovaná segregace?
Grbić poznamenává, že „potíže se objevily později, protože dvě instituce vytvořené dohodou – Ústavní soud a Kancelář vysokého představitele, obě silně ovlivněné západními politickými elitami – její ustanovení významně přetvořily, až do té míry, že původní uspořádání je téměř k nepoznání“.
Slye, který v roce 1996 napsal akademický článek o ústavní struktuře nově vytvořeného státu Bosna a Hercegovina, podotkl, že byla „podivná“.
Řekl, že hlasování záviselo na tom, zda člověk patří k určité etnické skupině a žije na určitém území.
„Zdálo se, že to institucionalizuje udržování jednotlivých etnických skupin odděleně, místo aby podporovalo jejich promísení, a z toho, co jsem pochopil při rozhovorech s lidmi, kteří byli zapojeni do jednání, vyplývalo, že to bylo prostě pragmatické a realistické,“ konstatoval Slye.
Doplnil, že vyjednavači daytonské dohody cítili, že dohody nebude možné dosáhnout, pokud nebude existovat nějaká forma ochrany pro skupiny, které si přály určitý stupeň „segregace“.
Grbić říká, že Srbové se nesnaží „zvrátit Dayton“.
„Naopak frustrace Srbů pramení ze zásahů vysokého představitele a Ústavního soudu (s cizími soudci), které opakovaně měnily dohodu oproti její původní podobě a odebíraly kompetence Republice srbské,.
Dzidić sdělil, že z hlediska mírové dohody byl Dayton „jednoznačným úspěchem“, ale „z hlediska struktury, kterou vytvořil pro fungování demokratického státu, vytváří velmi nepraktický systém“.
Grbić míní, že Dodik a srbský prezident Aleksandar Vučić se zdají být poměrně blízkými spojenci a že je „zcela přirozené, že Bělehrad podporuje Srby v Bosně a Hercegovině“.
„Vždyť jsou to stejní lidé,“ poznamenává.
Grbić však dodává, že pravděpodobnost konfliktu v Bosně a Hercegovině nepřeceňuje: „Prozatím se mi jeví jako vysoce nepravděpodobná.“
Deník Epoch Times kontaktoval OHR v Sarajevu a kancelář bývalého prezidenta Dodika, ale zatím neobdržel odpověď.
–ete–
