Rozsáhlá výzkumná zpráva poskytuje přehled o státním vlivu na digitální média. V posledních pěti letech výdaje na boj proti dezinformacím vzrostly o přibližně 450 procent. Redaktorka Epoch Times byla přítomna při představení této zprávy.
V zasedací místnosti v centru Berlína, jednom z mála míst, kde se mohou konat akce jako tato tisková konference bez omezení, je teplo a dusno. Řady židlí jsou zaplněny až do posledního místa. Na pódiu sedí lidé, jejichž jména a tváře jsou známé: politoložka Ulrike Guérotová, investigativní novinářka Aya Velázquezová, politička BSW Sevim Dağdelenová a jako moderátor novinář Florian Warweg.
Nejdůležitějším hostem tohoto večera byl však Andrew Lowenthal, australský výzkumník a aktivista za svobodu projevu a zakladatel neziskové iniciativy pro digitální svobodu liber-net. Lowenthal v minulosti již publikoval výzkumy o cenzurních snahách během pandemie, o Atlantic Council a o australském cenzurním režimu. Nyní následovalo rozsáhlé vyšetřování o „německé cenzurní síti“.
Výzkum poskytuje pozadí k vnímanému omezení svobody projevu v Německu. Podle srpnového průzkumu INSA uvádí 84 procent respondentů, že věří, že existuje mnoho lidí, kteří se bojí vyjádřit svůj názor kvůli obavě z následků.
Berlín jako „centrum digitální cenzury“
To, co Lowenthal minulý pátek večer představil, bylo překvapivé v mnoha ohledech. Zejména pokud jde o rozsah propojení. A začíná být jasné: místo konání této tiskové konference bylo zvoleno záměrně, protože podle Lowenthala je německá metropole evropským centrem digitální cenzury a Německo je nejaktivnějším hráčem v rámci EU v oblasti mediální manipulace veřejného mínění.
Podle představené studie je více než 330 státních úřadů, nevládních organizací, nadací, vědeckých institucí, mediálních domů a firem volně nebo úzce propojeno v síti, která je v mnoha případech financována státem a jedná v jeho zájmu.
Ne všichni účastníci jsou aktivními cenzory, jak výslovně zdůrazňují autoři studie, ale – a to patří k překvapením studie – dokonce i soukromé komunikační firmy spolupracují s vládou financovanými tvůrci veřejného mínění a umožňují, aby jejich zákazníci byli cíleně ovlivňováni narativy blízkými vládním zájmům.
Mezi klíčové aktéry digitální cenzurní sítě podle liber-net patří tzv. „trusted flaggers“ (ověření nahlašovači), údajně soukromé organizace, které na státní zakázku a s pověřením Spolkového úřadu pro síť (Bundesnetzagentur) prohledávají internet s cílem vyhledávat nenávist a podněcování.
Nenávist a podněcování nepopiratelně existují, ale definice je vágní, a liber-net kritizuje, že tito státem pověření aktivisté se spíše zaměřují na politické názory než na trestné činy.
To, co je prezentováno jako digitální hygiena, se podle liber-net ukazuje jako mnohovrstevné filtrační zařízení pro politicky nežádoucí obsah. Příklady zahrnují trestní oznámení a domovní prohlídky, jako v proslulé kauze „Schwachkopf“ nebo nedávno v případě renomovaného mediálního vědce prof. Norberta Bolze.
Více než „hate speech“ je však v centru zdejší cenzurní sítě tzv. „dezinformace“. Lowenthal vysvětluje, že samotná definice tohoto velmi vágního termínu je německou zvláštností. Všechny ostatní evropské země se řídí směrnicí EU, podle které jde o „nepravdivé“ nebo „zavádějící“ informace, které jsou šířeny s cíleným manipulativním záměrem.
Naopak Německo zdůrazňuje „hybridní hrozbu“, tedy dezinformace šířené jinými státy, čímž je automaticky staví do blízkosti špionáže až vlastizrady.
Pokud je někdo obviněn z „dezinformace“, může to v krajním případě vést k mnohaletému trestu odnětí svobody.
Média s velkým dosahem
Zajímavou otázkou v tomto kontextu je, zda by spolupráce velkých německých médií s americkým investigativním sdružením OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) byla považována za hybridní hrozbu. Tento soukromý subjekt přitom získává více než 50 procent financí přímo od amerického ministerstva zahraničí.
V Německu vláda zvýšila státem financované dotace na boj proti dezinformacím z téměř 5 milionů eur v roce 2020 na více než 27 milionů v loňském roce – což představuje nárůst o téměř 450 procent. Tato čísla byla odhalena na žádost AfD, přičemž výdaje Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti ještě nejsou zahrnuty.
Výzkum liber-net poskytuje dosud ojedinělý přehled o celé řadě aktérů. Grafické zpracování především ilustruje, jak rozmanití jsou aktéři této sítě a jaké prostředky kam směřují. Kromě této mapy je možné jedním kliknutím otevřít také řadu infografik. Podrobná zpráva a dvě databáze s profily jednotlivých zapojených organizací a různými druhy dotací a podpůrných prostředků ukazují hlubokou detailní práci výzkumu.
Otázka původu
Lowenthal a jeho kolegové činí svůj postup transparentní a podrobně vysvětlují metodiku a postupy. Přesto prezentace z minulého pátku vzbudila otázku: Jak k této zničující a demokracii ohrožující změně v Německu, Evropě a dokonce i na celém světě mohlo dojít?
Ulrike Guérotová vidí příčinu v boji USA proti globální „dedolarizaci“ a tím pádem proti dalšímu ekonomickému a geopolitickému úpadku. Evropa totiž podle ní stále jedná výhradně v tomto transatlantickém zájmu, což je patrné nejen na „atlantizaci“ všech relevantních stran, a to nejen v Německu. Zajímavé je, že mezi „obrácené“ strany počítá i AfD, stejně jako Fratelli d’Italia Georgie Meloniové nebo Rassemblement National Marine Le Penové.
Objevuje se pojem „demokratoři“ jako symbol splynuvších pravicově-levicových hnutí. Jiní vidí skutečné vládce v technokratech, kteří nezávisle na jakékoli ideologické orientaci nakonec vždy znovu uspějí.
Na konečnou odpověď nepřišli ani bystří diskutéři na pódiu, ani publikum. Nicméně přemýšlení a diskuse o těchto a dalších otázkách byla důležitá a musí určitě pokračovat – jak ukázal tento zajímavý večer.
–etg–
