V příštích amerických prezidentských volbách by měli příslušníci generace Z a mileniálové poprvé tvořit většinu voličů.
Jenže voliči z generace Z nečekají na nějakém politickém okraji na svou chvíli v roce 2028. Už jsou tu – nejen že pochodují, zveřejňují příspěvky nebo se objevují v povolebních průzkumech, ale také pracují na radnicích, vedou kampaně v terénu, kandidují do Kongresu a tlačí na strany, aby přehodnotily sdělení, která fungovala u starších voličů, ale u nich už ne.
Otevřenou otázkou podle analytiků je, zda k nim politické strany začnou přistupovat jako k jádru elektorátu, kterým se brzy stanou, nebo k nim budou dál mluvit jen jako k okrajové skupině.
Generace Z dospívala v době následků velké recese – v letech poznamenaných nácviky na školní střelbu, nástupem sociálních sítí, pandemií covidu-19 a prudkým růstem cen bydlení a studia, uvedl demokratický stratég Adin Lenchner, zakladatel společnosti Carroll Street Campaigns v newyorské čtvrti Brooklyn.
Podle Lenchnera mnoho dnešních politických lídrů „vůbec nechápe“, jaké to je chodit do školy přes Zoom, žít pod neustálou online pozorností nebo vyrůstat s virálními videi násilí a varováními před klimatickou katastrofou.
„Mezi naléhavostí jejich zkušenosti a starší generací, která je liknavá, pokud jde o změnu vlastního pohledu a politických priorit tak, aby odpovídaly této chvíli, existuje propast,“ řekl deníku Epoch Times.
Podle něj je reakce generace Z jednoduchá.
„Berou budoucnost do vlastních rukou,“ uvedl.
Do roku 2028 by měli mileniálové a příslušníci generace Z tvořit většinu potenciálních voličů ve Spojených státech. Podle analýzy údajů ze sčítání lidu, kterou provedl institut Brookings Institution, mají do roku 2036 přesáhnout 60 procent.
Mladší skupina, generace Z, se obvykle definuje jako lidé narození mezi lety 1997 až zhruba 2012. Předchází jí generace mileniálů, narozená mezi lety 1981 až 1996.
Téměř polovina Američanů ve věku 18 až 29 let odevzdala v roce 2024 hlas v prezidentských volbách, což je mírný pokles oproti rekordní účasti v roce 2020, zjistilo výzkumné centrum CIRCLE při Tuftsově univerzitě.
Počet lidí generace Z tedy už politiku přetváří.
Lenchner však uvedl, že je chybou zacházet s generací Z, jako by teprve nyní „vystupovala“. Její přítomnost popsal spíše jako součást „přirozeného cyklu politického života“ – jenže starší elity si jí podle něj začaly všímat teprve teď, kvůli povaze generačního pohledu.
„Každá generace dospěje do věku, kdy kandiduje, organizuje a vede,“ řekl. Pro „politické elity“ či zavedená mediální uskupení, která tento příběh vyprávějí, to může vypadat jako vlna, řekl, ale „pro generaci Z je to jen dospívání“.
Velká, netrpělivá a pestrá skupina
Ačkoli v roce 2024 hlasovalo o něco méně Američanů ve věku 18 až 29 let, než v rekordním roce 2020, v některých klíčových volebních státech byla účast mladých podle odhadů CIRCLE naopak vyšší.
Nový celostátní průzkum Institutu pro občany a učence zjistil, že devět z deseti mladých lidí uvádí, že jim záleží na jejich komunitě a cítí za ni odpovědnost. Mnozí říkají, že jednají především tehdy, když vidí sociální nespravedlnost, ekonomický tlak nebo zneužívání moci ze strany vůdců.
Tentýž průzkum zjistil, že většina zapojení a angažovanosti probíhá offline – 77 procent respondentů uvedlo, že osobně je pravděpodobnější, že povedou obtížné rozhovory naživo než online. Důvodem je mimo jiné to, že se obávají protiútoků nebo toho, že na sociálních sítích „řeknou něco špatně“.
Průzkumy projektu GenForward při Chicagské univerzitě a dalších výzkumníků ukázaly, že mladí Američané vyjadřují pesimismus ohledně nerovnosti a klimatických otázek, nedůvěřují hlavním institucím a chtějí, aby vláda více dělala pro ekonomickou bezpečnost – zároveň však často pochybují, že to lídři skutečně splní.
Generace Z ale není homogenní ideologický blok. Přezkum voleb napříč Severní Amerikou, Evropou a Asií, který provedla agentura Reuters, odhalil rostoucí genderový rozdíl mezi mladými voliči: mnoho mladých žen podporuje levicově orientované strany, zatímco mnoho mladých mužů se posouvá vpravo.
Demokratický stratég Max Weisman, který pracuje v městské správě ve Filadelfii, řekl deníku Epoch Times: „Až příliš často vidím, online i osobně, že s mladými lidmi mluvíme o ‚problémech mladých lidí‘.“
Voliči a pracovníci generace Z ale chtějí mluvit o ekonomice, zahraniční politice, klimatu a demokracii. Nejen o školném nebo studentských dluzích, uvedl.
„Některé konzervativní názory“
Pro demokratku Ashleigh Ewaldovou (23) byla tématem, které ji přivedlo do politiky, pěstounská a adopční péče, kterou jako dítě sama zažila.
Ewaldová je studentkou postgraduálního programu veřejné politiky na Georgia Institute of Technology a bývalou státní ředitelkou georgijské pobočky organizace Voters of Tomorrow (Voliči zítřka). Deníku Epoch Times řekla, že „propadla trhlinami systémů, které vás mají chránit“, a už na druhém stupni základní školy se rozhodla, že chce pracovat v oblasti tvorby politik, aby se co nejméně lidí muselo potýkat se stejnou nestabilitou.
Přezkum voleb, který provedla agentura Reuters, odhalil rostoucí genderový rozdíl mezi mladými voliči: mnoho mladých žen podporuje levicově orientované strany, zatímco mnoho mladých mužů se posouvá vpravo.
V dospělosti Ewaldová vytvářela obsah pro kampaň tehdejší viceprezidentky Kamaly Harrisové v Georgii během voleb v roce 2024. Objevila se ve videích s Harrisovou a dalšími demokratickými představiteli, v nichž propagovali opatření zákona Affordable Care Act, které mladým dospělým umožňuje zůstat do 26 let na zdravotním pojištění svých rodičů.
Řekla, že si je jistá, že „mnoho – ne-li většina“ voličů generace Z zastává některé konzervativní názory, a poznamenala, že se dříve bála, že bude „zrušena“, pokud by o těchto názorech mluvila otevřeně. Dodala, že ji znepokojuje, že mnoho mladých lidí si vytváří názory na základě „rage baitu“ na sociálních sítích, aniž by si ověřovali zdroje. (rage bait znamená obsah záměrně vytvořený tak, aby vyvolal negativní reakce, pozn.)
Weisman uvedl, že mladí voliči jsou zároveň otevřenější, pokud jde o duševní zdraví a traumata, a také cyničtější vůči institucím než předchozí generace.
„Byly jim skutečně rozdány velmi těžké karty,“ řekl. Podle něj z toho vyšli „nesmírně odolní, velmi upřímní a velmi tvořiví“ – způsoby, které mnoho starších lídrů nedoceňuje.
Strany je stále opomíjejí
Obě hlavní americké politické strany tvrdí, že si uvědomují, o co jde. Demokraté akreditovali stovky digitálních tvůrců pro svůj sjezd v roce 2024 a ve velké míře se opírali o tvůrce z TikToku, Instagramu a YouTube, aby oslovili mladší voliče, kromě tradičního kampusového oslovování.
Republikáni vedení prezidentem Donaldem Trumpem se zaměřili na podcasty a livestreamy oblíbené u mladých mužů. Trump vystoupil v pořadech, které moderují internetové osobnosti jako Adin Ross, a spolupracoval se svým synem Barronem Trumpem, voličem z generace Z, aby oslovili influencery schopné přitáhnout mladší publikum.
Mluvčí Republikánského národního výboru Kiersten Pelsová uvedla pro deník Epoch Times, že strana vidí příležitost oslovit voliče generace Z. Demokratická strana generaci Z „opustila“, řekla Pelsová.
„Demokraté se více soustředí na okrajové kulturní bitvy a na péči o nelegální přistěhovalce než na zlepšení života mladých Američanů,“ uvedla. „A když si mladí lidé dovolí myslet samostatně, nálepkují je demokraté jako extremisty.“
Podle Pelsové Republikánský národní výbor zkoumá nové platformy, včetně TikToku. Obrací se také na externí skupiny, jako je Turning Point USA, aby posílil cílené oslovení mladých.
Demokratický národní výbor na žádost Epoch Times o komentář ke své strategii vůči generaci Z nereagoval.
Weisman, demokratický stratég, uvedl, že obě strany stále zacházejí s mladými voliči „transakčně“ – během volebního období přilétají do klíčových států s influencery, ale mimo kampaň nedokážou udržet vztahy.
„Během voleb odvádíme skvělou práci při zapojování lidí,“ řekl. „Nevidím ale soustavnou snahu získat příští generaci pro demokraty dlouhodobě.“
Naváznost na dřívější hnutí
Lenchner uvedl, že politická angažovanost generace Z v rámci Demokratické strany stojí na desetiletí mládežnických hnutí, která začala v době, kdy mnozí nynější aktivisté generace Z chodili teprve na první stupeň: hnutí Dreamers prosazující ochranu mladých nelegálních přistěhovalců, protesty Black Lives Matter, Occupy Wall Street a také March for Our Lives vedené přeživšími střelby na škole v Parklandu na Floridě.
Použil příklady z New Yorku – poslankyni Alexandrii Ocasio-Cortezovou (D–N.Y.) a zvoleného starostu Zohrana Mamdaniho – jako ukázku mladých lídrů; Ocasio-Cortezové je 36 let a Mamdanimu 34. Oba zvítězili v primárkách nad dlouholetými úřadujícími politiky.
Prohry v těchto primárkách podle něj přinutily některé starší demokraty věnovat pozornost změnám.
Jako příklady politiků, kteří „nedokázali číst znamení doby“ a prohráli s mladšími vyzyvateli, uvedl bývalého guvernéra státu New York Andrew Cuoma, bývalého kongresmana Joea Crowleyho (D–N.Y.) a bývalého státního senátora Jeffa Kleina.
Navzdory těmto progresivním vítězstvím podle něj neplatí, že „progresivisté mají celou generaci v hrsti“.
Poznamenal, že dva lidé mohou zažít stejný „spouštěcí okamžik“ a reagovat úplně odlišně. Zkušenost se studentskými dluhy nebo lockdowny během pandemie covidu-19 může některé mladé lidi posunout směrem k silnějším sociálním programům, řekl, zatímco jiné může přivést ke skepsi vůči vládě a tradičnímu vysokoškolskému vzdělávání.
Tiché posuny, globální dopady
Mimo Spojené státy je vidět stejný generační podtón. Tlaky na životní náklady, kulturní války a online influenceři formují mladé voliče a komplikují představu, že mladší generace budou jednotně podporovat progresivní strany.
V Chile se protesty vyvolané zvýšením jízdného v santiagském metru v roce 2019 rychle rozšířily do celonárodních demonstrací proti nerovnosti a politickému establishmentu – s požadavky na novou ústavu a zásadní sociální reformy. Toto napětí pomohlo otevřít cestu k vítězství Gabriela Borice, tehdy 35letého bývalého studentského lídra protestů, který v roce 2021 vyhrál prezidentské volby s programem zaměřeným na omezení nerovností a přestavbu chilského ekonomického modelu.
V Nigérii se hnutí #EndSARS změnilo v mládeží vedenou vlnu protestů proti policejnímu násilí. Donutilo vládu zrušit zvláštní jednotku Special Anti-Robbery Squad (Speciální jednotka proti krádežím) a dostalo otázky odpovědnosti a správy země do centra celonárodní debaty. Mladí organizátoři využívali sociální sítě, crowdfunding a decentralizované protestní taktiky, aby kampaň udrželi i přes tvrdé zásahy.
Analýza voleb od Reuters poukázala na tlaky na životní náklady, kulturní války a online influencery jako na faktory, podle kterých se mladí voliči sami posuzují.
Jedním z trendů, který se objevuje ve volbách v Severní Americe, Evropě i Asii, je rostoucí „genderová propast“ v rámci generace Z – mnoho mladých žen podporuje levicové strany, zatímco více mladých mužů se posouvá vpravo.
V analýze agentury Reuters, která hodnotila volby po celém světě, spojovali analytici a političtí ekonomové tento genderový rozdíl v generaci Z s tlaky na zaměstnání a bydlení, odporem vůči feminismu a programům rozmanitosti. A také s rolí sociálních sítí při zesilování frustrace mezi mladými muži.
Analýza popisovala „naštvané, frustrované muže ve dvaceti letech“, kteří se přiklánějí doprava, zatímco mnoho mladých žen tíhne doleva – což narušuje předpoklad, že mladší voliči se budou posouvat jedním ideologickým směrem.
Jiný druh politických kampaní
Ve Spojených státech podle Weismana i Lenchnera patří k největším nepochopením starších politiků to, jak si příslušníci generace Z volí svůj způsob „boje“.
Weisman upozornil na mladé tvůrce, kteří kombinují tutoriály líčení nebo videa ze svého běžného dne s otevřeným, přímočarým komentářem k aktuálním zprávám a politice.
Uvedl, že přestože je generace Z v televizi a skečích často zesměšňována jako neinformovaná nebo přecitlivělá, mladí voliči, s nimiž se setkává, jsou „velmi dobře informovaní“ a dokážou mnohem lépe nastavovat hranice než mnoho starších dospělých.
Adin Lenchner uvedl, že politické strany se mohou přizpůsobit, pokud dokážou sladit naléhavost mladších voličů a nabídnout konkrétní plány.
Pro stratégy není hlavní otázkou to, zda voliči z generace Z ovlivní politiku, ale jak na to politické strany zareagují.
Pro Pelsovou z Republikánského národního výboru je cílem přetavit frustraci generace Z v podporu strany, která jim říká, že je demokraté „opustili“. Pro Weismana a Lenchnera je naopak klíčové, zda demokraté dokážou jasně vysvětlit, „co vám hlas pro jejich stranu přinese jako Američanovi“ – konkrétněji než pouhou opozicí vůči Trumpovi.
Lenchner uvedl, že politické strany se mohou přizpůsobit, pokud dokážou sladit naléhavost mladších voličů a nabídnout konkrétní plány.
Zároveň však očekává, že bude přibývat případů, kdy příslušníci generace Z a mladší mileniálové přestanou čekat na starší lídry a začnou sami kandidovat do veřejných funkcí.
„Čas ukáže, zda reakce bude působit dostatečně,“ řekl. „Ale odpověď na to, zda jsou ochotni převzít opratě do vlastních rukou, už známe.“
–ete–
