Tento film spojující životopis a koncertní dokument představuje jednoho z nejpopulárnějších tenorů posledních desetiletí.
Bez věkového omezení | 1 h 47 min | dokument, životopis, hudba | 2025
S výjimkou zesnulého Luciana Pavarottiho se žádný jiný klasický zpěvák nedokázal prosadit v mainstreamu tak výrazně jako jeho krajan Andrea Bocelli.
Za uplynulé tři desetiletí vydal Bocelli 35 alb, kterých se prodalo více než 90 milionů kopií, což z něj činí druhého nejprodávanějšího klasického pěvce v historii – hned po Pavarottim.
V tuto chvíli se tak nabízí ideální čas pro vznik komplexního životopisného dokumentu, protože Bocelli jako by už naplnil všechny myslitelné profesní cíle.
Pro mě a další, kdo Bocelliho sledují od začátku, není v Andrea Bocelli: Because I Believe („Andrea Bocelli: Protože věřím“, dále Believe) mnoho nového, ale zvědavým divákům však film dobře ukazuje, proč kolem něj panuje takový rozruch.
Jako „Pavarotti“? Ano.
Ve stylu i zpracování se Believe výrazně podobá výtečnému dokumentu Pavarotti z roku 2019 v režii Rona Howarda. Howard v něm zachytil život a kariéru slavného tenora nelineárně, ale přesto srozumitelně.
Kariéry těchto dvou mimořádných pěvců se vyvíjely téměř totožně. Oba vyrostli z prostých poměrů v Itálii, prošli špatně placenými začátky a vypracovali se ke světové slávě i ke spolupracím s popovými a rockovými hvězdami.
Bocelliho rodina prodávala zemědělské stroje a žila v malé vesnici poblíž Lajatica v Toskánsku. Bocelli se narodil se slabým zrakem a ve 12 letech o něj definitivně přišel poté, co ho při fotbale zasáhl míč do hlavy.
V důsledku jeho zdravotního stavu ho rodiče poslali do specializované internátní školy. Ne proto, aby se zbavili náročné péče o dítě s postižením, ale aby byl obklopen lidmi v podobné situaci. Z filmu rozhodně nevyplývá, že by Bocelli někdy rodičům tento obtížný krok zazlíval.
Obrovský úkol
Režisérka Cosima Spenderová stála před obrovským úkolem – a ve většině ohledů odvádí skvělou práci. Natočit životopisný film o zesnulém umělci, jako byl Pavarotti, je snazší, přičemž to nijak nesnižuje Pavarottiho ani Howarda. U takové postavy existuje začátek, střed a konec. Vytvořit film o člověku, jehož cesta stále pokračuje, je mnohem náročnější.
Spenderová se moudře rozhodla držet Howardova přístupu – ať už vědomě, či nevědomě. Skvěle pracuje s archivními fotografiemi i domácími záběry. Další materiál ukazuje Bocelliho v počátcích kariéry, kdy zpíval šest večerů týdně hity z žebříčku Top 40 v barech a klubech.
Z toho, co film ukazuje, je zřejmé, že by se snadno uživil i jako interpret popových coverů. Ale jeho láskou – jeho nejhlubší vášní – byla od začátku opera.
Bocelliho prvním velkým vzorem byl tenor Franco Corelli, jehož kariéra vrcholila mezi 60. a polovinou 70. let v Metropolitní opeře v New Yorku. Ze záběrů Corelliho je patrné, že se Bocelli v raných letech stylem inspiroval, což však nelze zaměňovat s pouhým napodobováním.
Přátelé a rodina
Dalším silným momentem filmu je čas věnovaný Bocellimu v soukromí – s rodinou a přáteli. Jeho druhá manželka, Veronica Bertiová, je zároveň jeho manažerkou a dohlíží na všechny aspekty jeho kariéry. Jejich mimořádně talentovaná dcera Virginia, dnes třináctiletá, již s otcem mnohokrát vystoupila a zdá se, že kráčí v jeho stopách.
Pro mě osobně je vrcholem filmu část věnovaná amfiteátru Teatro del Silenzio („Divadlo ticha“) poblíž Bocelliho domova, postavenému v roce 2006. Místo financované Bocellim a místní samosprávou ožívá jen jediný den v roce, kdy zde Bocelli a jím vybraní interpreti vystupují.
Mezi dosavadními hosty figurují Sarah Brightmanová, Plácido Domingo, José Carreras či rocker Zucchero.
Znovu: film nepřináší mnoho nového pro ty, kdo Bocelliho znají. Ale ani pro ně primárně určen není. Míří na ty, kteří si myslí, že nemají rádi klasickou hudbu a potřebují jemné popostrčení. Mnozí Bocelliho znají jen díky písni „Con te partirò“ (Time to Say Goodbye), výrazně použité v seriálu Rodina Sopránů.
Celine Dionová kdysi prohlásila: „Kdyby Bůh měl zpěvný hlas, zněl by určitě jako Andrea Bocelli.“ Tak daleko bych nešel, ale zcela rozumím jejímu upřímnému, dobře míněnému vyjádření. Bocelli je dar shůry.
Film je uváděn v italštině a angličtině s českými titulky a má v ČR přístupnost bez věkového omezení. V českých kinech byl promítán exkluzivně od 21. do 24. září 2025. Další uvedení ani dostupnost na streamu zatím nejsou potvrzeny.
Andrea Bocelli: Because I Believe
Režie: Cosima Spenderová
Hrají: Andrea Bocelli, Veronica Bertiová, Virginia Bocelliová
Délka: 1 hodina 47 minut
Přístupnost: bez věkového omezení
Datum uvedení (ČR): 21.–24. září 2025 (speciální projekce)
Hodnocení:
★★★
☆☆
(3,5 z 5)
Jaká témata z oblasti kultury byste uvítali? Napište své tipy či ohlasy na adresu features@epochtimes.nyc.
–ete–
