Chloe Coleová vyrůstala jako „tomboy“, chlapecký typ dívky, a v sedmi letech jí diagnostikovali poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). V sedmnácti ji poslali na vyšetření autismu.
V období dospívání se začala identifikovat jako chlapec a hledala způsoby, jak tomu přizpůsobit své tělo.
Lékaři bez váhání souhlasili s medicínským zásahem. Ve 13 letech jí předepsali blokátory puberty a testosteron. A v 15 letech jí poté chirurgové provedli dvojitou mastektomii, uvedla pro Epoch Times.
Jenže lékaři se nejprve nezabývali jejími neurologickými potížemi. Ta samá specialistka na genderovou problematiku, která ji odeslala na operaci prsou, ji později poslala i na screening autismu. Coleová o sobě říká, že je na spektru autismu, ale formální diagnózu nikdy nedostala.
Dnes patří mezi přední aktivistky proti medicínským intervencím u dětí s genderovou dysforií.
Podle jejích slov mnoho lidí, které osobně poznala v transgenderové komunitě, ale i řada detranzitionerů, které zná, „se buď nějak nacházejí na spektru autismu, nebo jim byly diagnostikovány podobné poruchy, například ADHD“.
Její pozorování stále více potvrzuje výzkum. Už nejméně deset let studie poukazují na souvislosti mezi transgenderovou identitou, autismem a dalšími neurologickými stavy. Těmto vazbám se v poslední době také dostává větší míry veřejné pozornosti.
Rostoucí důkazy o propojení autismu a transgenderismu už některé země vedou k doporučení provádět před zásahem neurologický screening. Ve Spojených státech se model péče nemění a převažující „afirmační“ přístup znesnadňuje tuto souvislost vůbec zkoumat.
Autismus a genderová dysforie
Zpráva britského think tanku Centre for Social Justice zveřejněná v listopadu ukazuje, že autismus a ADHD jsou mezi mladými lidmi s genderovou dysforií „nadměrně zastoupeny“, tedy vyskytují se u nich v nepoměrně vysoké míře.
Podle údajů britské Národní zdravotní služby, na něž se zpráva odvolává, mělo 32,4 procenta osob odeslaných na vyšetření genderové dysforie diagnostikovaný autismus a 11,7 procenta diagnostikované ADHD.
To je šestnáctkrát více než celostátní průměr u autismu a více než dvojnásobek u ADHD. Celopopulační podíl autismu a ADHD ve Spojeném království se odhaduje na 2, respektive 5 procent.
„Jedinci s poruchou autistického spektra mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že se budou identifikovat jako transgender,“ uvedl v e-mailu pro deník Epoch Times Joseph Nicolosi ml., licencovaný klinický psycholog a výzkumník z Kalifornie.
Čtení sociálních signálů bývá u lidí s autismem obtížné, a tak mohou vnímat, že se jejich vrstevníci stejného pohlaví mezi sebou snáze dorozumí, než dokážou oni.
Dvojice studií provedených v roce 2016 a 2019 ukazuje, že autistické děti mají čtyř- až sedminásobně vyšší pravděpodobnost výskytu genderové dysforie nebo genderové variability, řekl. Studie z roku 2019 vznikla na Uniformed Services University of the Health Sciences a studie z roku 2016 na Newyorské univerzitě.
Nicolosi uvedl, že za touto souvislostí stojí několik faktorů, mimo jiné „rigidní způsob uvažování“.
Například pokud chlapec s autismem nemá stereotypní zájmy, které se pojí s mužskou rolí, může začít pochybovat, zda je skutečně chlapec, a vyvozovat, že musí být dívka. Čtení sociálních signálů bývá u lidí s autismem obtížné, a tak mohou vnímat, že se jejich vrstevníci stejného pohlaví mezi sebou snáze dorozumí, než dokážou oni.
„To umocňuje jejich pocit odcizení od vrstevníků,“ řekl Nicolosi.
Coleová uvedla, že se zhruba ve čtvrté třídě začala obtížně vyrovnávat s tím, že její tělo dospívá, tedy dříve než většina jejích vrstevníků.
„Čím starší jsem byla, tím méně jsem se ztotožňovala se ženskostí a opravdu jsem neměla pocit, že někam zapadám—zejména mezi své vrstevnice, ale vlastně mezi vrstevníky obecně,“ řekla.
„Je to běžný pocit u lidí, kteří mají buď ADHD, nebo autismus.“
Erin Fridayová, která získala celostátní pozornost poté, co dokázala svou dceru s ADHD odklonit od identifikace jako transgenderového muže, řekla, že zná mnoho detranzicionistů, kteří jsou na spektru autismu.
Detranzicionista je člověk, který v minulosti podnikl kroky k tranzici na opačné pohlaví.
Podle Fridayové však většina lékařské komunity nepovažuje transgenderovou identitu za maladaptivní mechanismus zvládání.
Nedávná zpráva ukázala, že autismus a ADHD byly mezi mladými lidmi s genderovou dysforií „nadměrně zastoupeny“, tedy vyskytovaly se v nepoměrně vysoké míře.
Lékaři podle ní vnímají autismus a transgenderovou identitu jako doplňující se a přirozené, místo aby se zabývali příčinnými souvislostmi.
„Toto je průnik autismu a transgenderismu—jako hrášek a mrkev, jde to dohromady,“ řekla Fridayová. „Ani se nezabývají tím, jaká je příčina.“
Upozornila také, že některé nemocnice poskytující transgenderovou péči dětem už integrovaly služby pro autismus a genderovou dysforii.
„Je to takový zdroj,“ řekla. „Zajišťuje to nekonečný přísun pacientů.“
Children’s National Hospital ve Washingtonu provozuje program pro pohlaví a autismus, který léčí autistické pacienty s genderovou dysforií, což podle ní ukazuje, že tato souvislost je v praxi uznávaná.
Na webových stránkách programu se uvádí: „Nechápeme, proč se autismus a genderová rozmanitost často vyskytují společně, ale víme, že tato souběžnost může být pro mladé lidi a jejich rodiny složitá.“
Nemocnice na žádost o komentář nereagovala.
Neurologický screening
Ve Spojeném království doporučuje loňská průlomová zpráva, která se soustředí na to, jak tato země dosud přistupovala k léčbě dětí s genderovou dysforií, aby děti podstupovaly screening neurovývojových poruch, včetně autismu a problémů duševního zdraví.
Tato revize, vedená pediatričkou Dr. Hilary Cassovou, podnítila vlnu reforem a britská Národní zdravotní služba prakticky zastavila předepisování blokátorů puberty, protože neexistovaly důkazy, že by tato léčba byla přínosná.
Cassová ve své zprávě zjistila, že mladí lidé, kteří prožívají distres kvůli svému pohlaví, mívají často komplexní potíže, které k tomuto distresu přispívají — včetně duševních onemocnění, neurodiverzních rysů a řady sociálních problémů.
Organizace Autistic Self-Advocacy Network v červnu uvedla, že vláda nemá zasahovat do rozhodnutí autistické osoby o tranzici.
Švédsko a Finsko doporučují, aby se neurovývojové poruchy, jako je autismus a ADHD, řešily jako součást hodnoticího procesu při léčbě dětské genderové dysforie.
Ve Spojených státech však psychologické organizace upřednostňují „genderově afirmativní péči“, aniž by doporučovaly neurologický screening.
Většina se řídí standardy péče Světové profesionální asociace pro transgenderové zdraví (WPATH), které požadují individualizovanou, věku přiměřenou péči s cílem „zlepšit zdraví a pohodu“ mladých lidí, kteří se identifikují jako transgender.
Organizace uvedla, že pomoc pacientům s genderovou dysforií „může zahrnovat gynekologickou a urologickou péči, péči o reprodukční zdraví, hlasovou a komunikační terapii, služby duševního zdraví (např. poradenství, psychoterapii) a/nebo hormonální či chirurgické zákroky a další.“
WPATH se nedomnívá, že by diagnóza autismu měla bránit „genderově afirmativní péči“.
„Neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly přínos v omezování (genderově afirmativních medicínských a chirurgických postupů) u (transgenderových) osob s nesouladem pohlaví pouze na základě toho, že mají duševní onemocnění nebo neurovývojovou poruchu,“ uvedla organizace.
Podobně komentář, zveřejněný v roce 2023 v časopise Americké akademie pediatrů, uvádí, že autističtí mladí lidé si zaslouží „genderově afirmativní péči a diagnóza (poruchy autistického spektra) by neměla bránit tomu, aby mladí lidé a jejich rodiny mohli poskytovat informovaný souhlas s genderově afirmativní péčí“.
Organizace Autistic Self-Advocacy Network ve svém červnovém newsletteru uvedla, že vláda nemá zasahovat do rozhodnutí autistické osoby o tranzici.
„Myslí si, že autisté nemohou skutečně vědět, zda jsme transgender. Říkají, že jsme oklamáni nebo zmatení. Myslí si, že bychom neměli mít povoleno získat genderově afirmativní péči,“ stojí ve zpravodaji.
Republikánští zákonodárci v mnoha státech přijali zákazy lékařských zákroků souvisejících s tranzicí u nezletilých a odpovídající kroky na federální úrovni mají omezit financování takové praxe.
Krátce po nástupu do úřadu letos v roce podepsal americký prezident Donald Trump exekutivní nařízení, že federální vláda nebude financovat ani podporovat péči související s tranzicí u dětí, které se identifikují jako jiné pohlaví.
Na jaře letošního roku vydalo ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb (HHS) revizi lékařských postupů používaných u dětí s genderovou dysforií o 409 stranách. Zpráva doporučuje psychoterapii jako „neinvazivní alternativu k endokrinním a chirurgickým zákrokům“, protože přínosy hormonů či operací nejsou prokázány.
„Mnoho těchto dětí a dospívajících má současně psychiatrickou či neurovývojovou poruchu, což je činí obzvlášť zranitelnými,“ uvádí výkonný souhrn zprávy.
Řešení hlubších problémů
C. Alan Hopewell, dlouholetý neuropsycholog z Fort Worthu v Texasu, který se setkával s pacienty zmatenými ohledně svého pohlaví už v 70. letech, uvedl, že vazby mezi autismem a genderovou dysforií je ve Spojených státech zkoumat obtížné.
Podle Hopewella se z medicínské tranzice stal v lékařském prostředí výnosný „domácí“ průmysl a většina amerických profesních organizací podporuje afirmační model.
Výzkumníci a akademici, kteří se věnují transgenderovým studiím, získávají granty „v hodnotě milionů dolarů“, což často vede k profesnímu uznání, povýšení či k udělení definitivy, řekl pro Epoch Times.
U autistických dětí jsou známy senzorické potíže, které mohou ovlivňovat sexuální funkce, identitu, zmatek ve vnímání sebe sama a mohou způsobovat i narušení sociálního fungování, uvedl Hopewell.
Jejich gender, jejich pohlaví, jejich tělo nikdy nejsou ten problém. Je to psychiatrické, je to emoční — a na to je potřeba se zaměřit.
Chloe Coleová,
detranzicionistka
Pokud jsou přítomné neurologické problémy, mozek má větší potíže zpracovávat informace, a lidé tak mohou být náchylnější ke zmatení při vystavení určitým ideologiím, dodal.
Podle Hopewella jsou také pacienti trpící duševními onemocněními — například hraniční poruchou osobnosti, schizofrenií nebo bipolární poruchou — vystaveni zvýšenému riziku, že se u nich rozvine zmatek ohledně sexuality.
V dřívějším rozhovoru pro deník Epoch Times Coleová popsala, jak očekávala, že se bude cítit lépe, až její tělo bude více maskulinní. To se však nestalo — a nakonec svého rozhodnutí podstoupit dvojitou mastektomii litovala a začala s detranzicí.
„(Genderový zmatek) je vždy spojen s nějakým druhem obtíží nebo zápasu v životě těchto dětí,“ řekla.
„Jejich gender, jejich pohlaví, jejich tělo nikdy nejsou ten problém. Je to psychiatrické, je to emoční — a na to je potřeba se zaměřit.“
–ete–
