Česko se může chlubit jedním z nejbohatších pokladů vůbec. Jak vznikal nejdéle budovaný církevní soubor v českých zemích a co z něj zůstalo dodnes?
Svatovítský poklad patří k nejstarším a nejucelenějším kolekcím v Evropě. Jeho dnešní podoba vznikala přes tisíc let za pomoci všech panovnických rodů, které se na českém trůně vystřídaly. Jen málo evropských katedrál uchovává tak dlouhodobě budovaný soubor předmětů jako Svatovítský chrám. Poklad zde vznikal od 10. století a jeho jednotlivé části odrážejí fáze vývoje českého státu i samotné pražské kapituly.
Původ pokladu?
Vznik Svatovítského pokladu je úzce propojen s vládou svatého Václava, knížete z rodu Přemyslovců. Kdysi vedle českého knížectví stála mocná východofranská říše, ve které vládl Jindřich Ptáčník, který se roku 929 vypravil na válečnou stezku do českého knížectví. Dle Widukinda, saského kronikáře, přivedl Václava do vztahu poddanství a vynutil si na něm poplatek za mír (tzv. tribut pacis). Syn Jindřicha, Oto I. Veliký, později založil Svatou říší římskou.
Pravděpodobně díky tomuto ústupku se Jindřich Ptáčník rozhodl darovat Václavovi jednu z nejdůležitějších relikvií vůbec – paži svatého Víta. Tak vznikl první artefakt tvořící se sbírky. Později se v desátém století do sbírky dostala ještě svatováclavská přilba a svatováclavský meč.
Do konce vlády Přemyslovců se poklad rozrostl o několik dalších předmětů; prsteny svatého Vojtěcha, lebka svaté Ludmily, prst svatého Mikuláše a další. Je nutno ale podotknout, že se z pokladu i několikrát bralo, a to ne jen za vlády Přemyslovců. Relikvie s sebou nesly i honosné relikviáře, které byly často pozlacené, zdobené drahokamy a řemeslně mistrovsky zpracované, stejně tak se do sbírky dostalo několik šperků. Tak se občas stalo, že někteří panovníci části pokladu využili jako platidlo, například jako žold v průběhu vojenského tažení.
Karel IV., člověk zbožný
V průběhu 14. století se poklad značně rozšířil, primárně za vlády Karla IV., který po celé Evropě sháněl ostatky svatých, aby byly uloženy v rodící se katedrále svatého Víta na Pražském hradě, kterou dal založit Karlův otec, Jan Lucemburský. Před katedrálou zde stála rotunda, kterou založil svatý Václav a kterou později rozšířil na baziliku Spytihněv II. a jeho bratr Vratislav II., první český král.
Karlovi se povedlo ze svých italských výprav, hlavně ze své korunovační cesty do Říma, získat ostatky hned několika svatých. Další část získal jako dědictví po Přemyslovcích po své matce Elišce. Mezi jedny z nejdůležitějších přírůstků do sbírky patří i české korunovační klenoty, jejichž nejstarší součástí je svatováclavská koruna, kterou Karel nechal zhotovit při své korunovaci na českého krále. Do ní má být údajně zasazen trn z koruny Ježíše Krista.
Nadcházející období husitských válek většina pokladu přečkala, některé jeho části Zikmund Lucemburský rozprodal jako žold pro své vojsko, nejčastěji se jednalo o busty svatých. Za vlády Jagellonců se několik bust do pokladu zase přidalo.
V době pobělohorské a s následnou rekatolizací zemí Koruny české byly do pokladu přidány mnohé textilní práce s barokními vzory. V roce 1645 se tzv. Karlštejnský poklad sloučil se Svatovítským pokladem.
Současnost
Od 19. století se poklad uspořádával, opravoval a udržoval. Teprve počátkem 20. století se celý soubor přestěhoval do severní lodi katedrály. Dnes obsahuje přes 400 různých předmětů, které sahají až do 10. století. Vybrané části sbírky byly k nahlédnutí v různých expozicích. Nedávno byla část pokladu vypůjčena do Drážďan, kde se pyšnila svými kousky od 16. března 2024 do 8. září 2024. Momentálně vzniká pro relikvie nová expozice v Jiřském klášteře na Pražském hradě, kde by měly být k nahlédnutí.
Svatovítský poklad není jen sbírka kuriozit. Jedná se o některé z nejstarších a nejcennějších předmětů na světě, kterými se můžeme pyšnit. Pro ty, kteří mají zájem o dějiny, může kolekce sloužit jako skvělý inventář všelijakých hmotných pramenů, které v sobě skýtají staletí postupného vývoje.
