Komentář
Šle, kšandy nebo také „drátky“, jak jim říká můj krejčí, který umí sotva pár slov anglicky, mají v pánské módě dlouhou historii. Přicházejí a odcházejí z módy. Známý je například film Wall Street, ve kterém je Gordon Gekko nosil jako symbol moci. Vypadají elegantně, ale dnes jsou už napořád nějak spojeny s osmdesátými lety.
Jsme v období, kdy se znovu objevují v poněkud vzácnějších situacích. Muži na svatebních oslavách je nosí, protože se zdají být součástí povinné uniformy nařízené matkou nevěsty. Jiní lidé se účastní akcí, které mají předepsaný black tie nebo white tie, v takovém případě se šle (jak je budu od této chvíle nazývat) používají, ale nikdy nejsou vidět.
Počkejte, někdy vidět jsou – pozdě večer, když je taneční parket plný, alkohol teče proudem a DJ pouští nějaký heavy metal ze sedmdesátých let, takže si muži sundají saka, což by nikdy dělat neměli. Ale taková už je povaha moderní svatby.
Každopádně máme tendenci považovat šle za módní doplňky, estetické ozdoby. Lze však velmi dobře argumentovat, že jsou něčím víc. Ve skutečnosti jsou nejlepším způsobem, jak nosit jakékoli kalhoty, protože definitivně řeší nejistotu, kde má být pas, a tím odstraňují nesčetné problémy s délkou nohavic i úpravou košile.
Proto dává slovo šle smysl – vychází ze slova označujícího popruh, což přesně vystihuje jejich funkci: udržují kalhot na místě bez tahání, škubání, popotahování a úvah o tom, zda se pásek hodí, nebo jestli je příliš těsný či příliš volný. Všechny tyto problémy zmizí s dobrým párem šlí.
Zásadní je, že to umožňuje nosit kalhoty výš na trupu, což je lichotivé pro všechny muže. V zlatém věku pánské módy seděly kalhoty mnohem výš na těle a krok byl mnohem delší s velkým zipem. Právě tak to vypadá nejlépe.
Moderní podoba šlí, jak je známe dnes – nastavitelné popruhy tvořící na zádech písmeno X nebo Y – se rozšířila v roce 1822 díky londýnskému prodejci pánského zboží Albertu Thurstonovi, který viděl, jak muži zápasí s vysoko střiženými kalhotami, jež si s páskem zkrátka nerozuměly. Předtím byly ve Francii 18. století jakési prototypy šlí zvané bretelles v podstatě improvizovanými vychytávkami skrytými pod oděvem.
Přenesme se do roku 1871, a dokonce i Mark Twain se připojil k tomuto trendu, když si patentoval „nastavitelnou a odnímatelnou“ verzi, která dokázala přidržet vše od kalhot po korzety. Na počátku 20. století byly šle de rigueur pro všechny – od vlků z Wall Street až po mistry ve fabrikách. Až ve třicátých letech se začaly vytrácet ze své každodenní slávy.
Ponaučení zní, že „pokrok“ v módě často znamená výměnu elegance za pohodlnost. Situace se ještě zhoršila koncem šedesátých let, kdy nějakým způsobem začaly být v módě kalhoty posazené nízko – nejen pro ženy („hip huggers“), ale i pro muže. To se proměnilo v masové rozšíření džínů v sedmdesátých a osmdesátých letech. Když přišla devadesátá léta, muži už sotva tušili, jak mají správně sedět společenské kalhoty.
Výsledkem bylo, že se muži pokoušeli všechno oblečení přizpůsobit tak, aby sedělo stejně jako džíny, které milují. Jinými slovy, šlo o obrovský omyl založený na neznalosti. Časem však výrobci obleků museli ustoupit, dobře vědouce, že snížení pasu naruší celý vzhled. Udělali to proto, že potřebovali prodávat.
Mimo jiné nižší pas u jednokřídlých sak vytváří obávaný bílý trojúhelník mezi zapnutým sakem či blazerem a horní částí kalhot. Neexistuje situace, v níž by to bylo lichotivé. Přesto to vidíme všude. V reklamách, které vídáte, tento trojúhelník neexistuje, protože modelové mají úzký pas a široká ramena. Díky tomu trojúhelník zmizí. V reálném životě mají muži širší pas a menší objem v hrudi a ramenou, což vytváří špatně padnoucí vzhled.
To všechno ještě zhoršuje předpoklad, že všechny kalhoty potřebují pásek. Muži si zvykli na pocit těsného pruhu kolem pasu a mají dojem, že bez něj něco není v pořádku nebo se „rozpadá“.
Opět: u džínů a khaki kalhot je to v pořádku, ale je to naprosto nedostatečné u čehokoli, co má vypadat jako společenské oblečení pro práci nebo společenské příležitosti.
To vše řeší šle, které způsobí, že kalhoty sedí výš v pase. Můžete se úplně rozloučit s dramaty okolo pásku a být si jistí, že směšný bílý trojúhelník nezkazí vzhled celého outfitu.
Je však pravda, že je potřeba provést určité úpravy na samotných kalhotách. Musejí mít knoflíky na vnitřní straně pasu. Obecným pravidlem je, že u společenského oblečení mají být knoflíky uvnitř a u pracovních kalhot, jako jsou khaki nebo ty z denimu, na vnější straně. Mimochodem to vypadá skvěle. Ale u čehokoli formálního je správná volba vnitřní umístění.
Pokud je to možné, možná budete muset požádat krejčího, aby prodloužil krok („snížil sed“), aby kalhoty mohly sedět výš v pase.
Nad tímto problémem a tím, co způsobil pánskému oblečení, jsem si v průběhu let zoufal už mnohokrát. Existují někteří výrobci obleků, kteří se neodchýlili od tradičních zásad, ale většina ano, včetně Brooks Brothers u některých jejich řad. Spolehlivé obleky ze Savile Row a od mocné americké firmy Oxxford se stále drží starých hodnot.
Hlavní problém se skutečně zužuje na otázku špatně utvářených spotřebitelských preferencí. Muži dnes chtějí, aby všechno sedělo jako jejich oblíbené pohodlné džíny. Každý prodavač oděvů, který za něco stojí, musí muže tohoto přesvědčení zbavit. Není to snadný úkol, protože nikdo nemá rád, když se mýlí, a muži jsou známí tím, že nevědí, jak se oblékat.
Tak mnoho znalostí se ztratilo v generačním posunu mezi „největší generací“ a generací X. Ano, opět jednou skutečně padá vina na generaci „baby boomers“, která odmítla moudrost minulosti a uvrhla se do bažiny ledabylého úpadku, jenž postupně nahlodal vyšší standardy.
Toto vše mělo zásadní dopad na oblékání – a zvlášť na postavení šlí. Nejsou primárně navrženy k okázalému předvádění výstředních motivů, jako jsou zlaté mince nebo tanečnice hula. Jejich účel je hluboce praktický: mají být oporou dobře padnoucího obleku. V ideálním případě byste jich měli mít dostatek na to, abyste je nemuseli pokaždé sundávat, ale nechali je připnuté, dokud nepřichází čas poslat oblek do čistírny.
Jak drahé jsou? V luxusních pánských obchodech mohou stát až 5 000 korun. Ale jako u mnoha podobných opomíjených věcí je můžete najít téměř zadarmo v secondhandech nebo na eBay. Upřímně vůbec nechápu, proč by někdo utrácel tolik peněz, když lze pořídit stejně skvělé nebo ještě lepší kusy z druhé ruky.
Pokud jde o samotné knoflíky, které jsou mírně větší než běžné knoflíky u oděvu, váš krejčí by je měl mít k dispozici. Ano, mohli byste strávit 45 minut jejich přišíváním sami, ale i zde existuje argument pro dělbu práce. Na tyto knoflíky je vyvíjen poměrně velký tlak, takže já osobně volím jistotu a nechávám to udělat profesionála. V ideálním případě by kalhoty měly být prodávány už s těmito knoflíky.
A to je vše – váš jednorázový průvodce šlemi. Mohou se jevit jako marnivost, ale řeší mnoho praktických problémů, které dnes trápí pánskou módu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
