Tři princové si vysloví přání a Santa Claus jim je splní v příběhu o hledání skutečného štěstí.
Ve své pohádce Vánoční přání sleduje Louise Cholletová tři prince, z nichž každý předkládá Santa Clausovi jedno přání. Autorka však ukazuje, že získat vše, po čem člověk touží, zdaleka nemusí být takové, jak se na první pohled zdá.
Vyslovená přání
Jsou Vánoce. Král Louskáček i všichni ostatní na zámku se už celé týdny připravují na příchod Santa Clause. Santa slíbil, že splní jedno přání každému ze tří králových synů; taková příležitost se nesmí promarnit a zaslouží si náležitou slavnostní pozornost.
Navzdory všem radostným přípravám plným cesmíny a vánoční nálady přichází Santa nepozorovaně a působí spíše nešťastně. Princům říká, že by je raději zavřel do ledovce, než aby každému splnil přání, ale svůj slib nemůže vzít zpět.
Nejmladší princ Pepin vystoupí vpřed a prohlásí: „Princ by měl mít vždy svou vůli. … Mým rozmarům není konce a chci si tyto věci řídit sám.“ Santa se smutně podvolí, ale připojí podmínku, že Pepin si své přání ponechá jen „dokud zůstane princem“.
Poté, co Santa vyřídí Pepinovo přání, spěchá vpřed nejstarší princ, princ Louskáček, a žádá o šťastný peníz, protože ten, kdo jej vlastní, bude neustále vydělávat víc a víc peněz. Santa přání splní, ale dodá jednu výhradu: „Při neustálém používání se ti ten šťastný peníz časem bude zdát větší než cokoli jiného.“ Princ Louskáček přesto souhlasí.
Nakonec předstoupí prostřední syn, princ Knoflíček, a přeje si „oženit se s milou dcerou ševce a aby duch Vánoc žil v jejich domě po celý rok“. Santa má z tohoto přání velikou radost a potřese Knoflíčkovi rukou. Král Louskáček však na Knoflíčka kvůli tak pošetilému přání vzplane hněvem a vyžene ho z dohledu.
Splněná přání
Přání prince Pepina začne okamžitě působit potíže. Kdykoli si nepřeje, aby svítilo slunce, poručí mu zapadnout a uvrhne celé království do temnoty. Když chce, aby den trval déle, přikáže slunci zůstat na obloze a nutí všechny unavené obyvatele království snášet světlo. Při hře se svými hračkami dokonce obrátí naruby zákony gravitace, protože ho rozčiluje, že mu hračky neustále padají na zem.
Lidé v království se odmítnou podřídit rozmarům mladého Pepina a nakonec se vzbouří. Svrhnou krále i královnu, a tím Pepinovo přání zruší.
Protože jeho rodiče už nevládnou, nyní sesazený princ Louskáček prchá před rozzuřeným davem. Jelikož má stále svůj šťastný peníz, otevře si ve městě obchod a velmi zbohatne. Přestože oplývá penězi, odmítá se o ně dělit se svou rodinou.
Louskáček se nakonec natolik zahltí touhou po bohatství, že se Santova výhrada naplní a on se promění v měděnou minci. Tato měděná mince se nakonec ocitne v kapse Knoflíčka, což Louskáčkovi umožní být svědkem bratrova chudého života.
Louskáček si všimne, že ačkoli má Knoflíček málo peněz a jen skromné pohodlí, vlastní on i jeho rodina něco, co Louskáček nikdy neměl. Když sleduje Knoflíčkův veselý vánoční den strávený s rodinou, láme si Louskáček (stále v podobě měděné mince) hlavu nad tím, co má jeho bratr, a on sám ne.
Z tohoto příběhu se děti naučí, že získat vše, po čem toužíme – ať už jde o pohodlí, bohatství nebo hračky – nepřináší úplnou radost ani spokojenost. Trvalé štěstí a radost může přinést pouze vděčné srdce, oči plné úžasu a vánoční duch, neboť takový duch dokáže vidět zlato ve stromech a radost ve všem kolem.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své nápady či zpětnou vazbu nám prosím zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
