Každý rok 5. a 6. ledna ožívají ulice mnoha evropských měst průvody, koledami a dalším obřady, které propojuje biblické vyprávění o třech mudrcích následujících betlémskou hvězdu. Epifanie, synonymní se Zjevením Páně neboli svátkem Tří králů, patří mezi nejstarší křesťanské svátky, které se dochovaly dodnes.
Ustálení svátku
Historie svátku Tří králů sahá do 3. století, kdy jej poprvé zmiňuje Kléméns Alexandrijský ve svém díle Stromata v souvislosti s oslavami basilidiánů – následovníků Basilida, gnostického učence ze 2. století, který měl šířit učení svatého Matouše – jak slavili Kristův křest 6. ledna.
V roce 361 jej jako církevní svátek uvádí římský historik Ammianus Marcellinus. Ve 4. století došlo k rozdělení oslav mezi východní a západní církev: východní církev spojovala příchod mudrců s narozením Ježíše, zatímco ta západní zdůrazňovala křest a první zázrak. V západní tradici se svátek výrazně rozšířil po přenesení relikvií Tří králů z Milána do Kolína nad Rýnem v roce 1164 císařem Fridrichem Barbarossou.
Mudrci byli v ikonografii zobrazováni jako králové. Ti pak měli reprezentovat tři známe kontinenty – Evropu, Asii a Afriku – a tím dát najevo univerzálnost křesťanství. Ve středověku se Epifanie – Zjevení Páně – stala součástí vánočního cyklu s oslavami trvajícími dvanáct dní od Vánoc. Vánoční období tak trvá od 25. prosince do 6. ledna, kdy se celý cyklus zakončuje.
Období reformace přineslo rozdílný přístup ke svátku Tří králů v jednotlivých konfesních prostředích. V protestantských oblastech došlo k omezení některých lidových a rituálních prvků, zatímco katolická tradice je nadále rozvíjela. Barokní zbožnost kladla důraz spíše na smyslovou a vizuální stránku náboženského prožívání, což se odrazilo jak v bohaté ikonografii tří králů, tak v různých domácích obřadech.
V českých zemích zůstal svátek součástí náboženského roku navzdory politickým i náboženským otřesům. Obchůzky, žehnání domů a různé lidové zvyky jako např. koledování se udržely především v katolickém prostředí, zatímco jinde získaly spíše kulturní charakter. Svátek se ale postupně posunul od ryze liturgické události k součásti kulturního folkloru mnohých zemí, včetně Česka.
Osvícenské reformy a modernizace společnosti v 18. a 19. století vedly k omezení některých tradičních forem náboženského života, avšak svátek Tří králů nezmizel a jako jeden z mála se zachoval i do dnešní, převážně ateistické společnosti.
Kašpar, Melichar a Baltazar? Nikoliv
Tradice svátku Tří králů jsou ve světě rozmanité a odrážejí místní zvyky. U nás patří k hlavním zvykům koledování, při němž děti v převlecích za tři krále chodí od domu k domu, zpívají koledy a píší na dveře křídou nápis K+M+B s aktuálním letopočtem. Některé z nás by možná napadlo, že se jedná o iniciály tří králů – Kašpar, Melichar a Baltazar. Zkratka ale znamená Christus mansionem benedicat – Kristus ať žehná tento dům. Někdy bychom se setkali i s verzí Kyrios mansionem benedicat – Pán ať žehná tento dům. Každopádně se jedná o požehnání obydlí Bohem, a nikoliv třemi králi.
V některých tradicích si lidé na Tři krále stále předávají dárky. Například ve Španělsku, kde se svátek nazývá Día de los Reyes Magos – doslova den Tří králů, oslavy začínají již v noci z 5. na 6. ledna, kdy děti nechávají u dveří boty, u kterých mají ráno nalézt dárky. Svátek Tří králů byl totiž spolu se svátkem svatého Mikuláše v minulosti dnem, kdy si lidé navzájem dávali dárky, jako o současných Vánocích. Ty se ale do liturgického kalendáře a do širé veřejnosti rozšířily až později. Nejviditelnějším prvkem jsou tzv. cabalgaty – veliké průvody, které se konají večer 5. ledna po celé zemi.
I u nás slouží svátek Tří králů k dobročinným účelům. Od roku 2000 organizuje Charita České republiky Tříkrálovou sbírku – největší dobrovolnickou akci v Česku, jejímž účelem je především pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům a dalším sociálně potřebným skupinám.
