Již několik let můžete tu a tam slýchat o pojmu regenerativní zemědělství. Zdá se, že tento přístup bezorbového obhospodařování půdy roste na popularitě, což dokazuje i nový program americké federální vlády, který jej podpořil 700 miliony dolarů. Jaký je stav regenerativního zemědělství v České republice?
V České republice již funguje Spolek pro regenerativní zemědělství (SRZ), podle něhož se „regenerativní zemědělství zatím nachází spíše v rané fázi rozvoje“.
Podle Jitky Mátlové ze SRZ je u nás „stále větší zájem zemědělců, kteří už zařazují regenerativní přístupy na jejich farmách a polích“ s tím, že prozatím „existují neziskové iniciativy a spolky, které propagují tyto principy a sdílejí zkušenosti zemědělců“, ovšem neexistuje žádná oficiální podpora ze strany státu.
„Probíhá vzdělávání volitelného předmětu Regenerativí zemědělství, který vyučují na Mendelově univerzitě, zároveň terénní exkurze pro studenty,“ sdělila Mátlová deníku Epoch Times. „Více se také zajímá o výzkum nejen Ústav výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe), Mendelova univerzita, ale i Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy (VUMOP), Výzkumný ústav rostlinné výroby (VURV).“
Co je regenerativní zemědělství
Jde o „bezorebné hospodářství“, které lépe zadržuje přívalové srážky a snižuje riziko erozí. Udržuje stálý pokryv půdy, a mezi hlavní plodiny se sejí meziplodiny, aby půda byla co nejmenší část roku holá, což snižuje její ohřev.
Meziplodiny zároveň ukládají živiny a krmí půdní život, zamezují rozmachu plevelům a vtahují uhlík do půdy.
Žížaly nahrazují orebný systém vtahováním zbytků rostlin do půdy. Další půdní organismy a houby vytváří kolem kořenů rostlin symbiotické procesy, které jsou nezbytné nejen pro zdravou půdu. Společné pěstování plodin (intercropping) zmírňuje riziko nemocí a podporuje biodiverzitu. (Zdroj)
Současné české dotační programy v zemědělství jsou podle Mátlové „stále spíše tradiční a agroenvironmentální, s důrazem na běžné dotace pro živočišnou a rostlinnou výrobu, boj s chorobami, genetický potenciál atd“.
„Regenerativní zemědělství jako samostatná kategorie přímé výrazné podpory není vyčleněna v českém státním rozpočtu ani strategických plánech,“ uvedla Mátlová s tím, že v ČR „existuje spíše v menším měřítku a také v rámci evropských projektů či lokálních iniciativ, ale není (zatím) vnímáno jako hlavní strategie zemědělské politiky“.
Domníváme se, že regenerativní zemědělství představuje správný dlouhodobý směr a pro jeho základní principy by měli postupně nacházet uplatnění všichni zemědělci.
— Jitka Mátlová, Spolek pro regenerativní zemědělství
„Domníváme se však, že regenerativní zemědělství představuje správný dlouhodobý směr a pro jeho základní principy by měli postupně nacházet uplatnění všichni zemědělci,“ míní Mátlová, podle níž by například u takzvané „základní ekoplatby“ dávalo smysl „umožnit její splnění celoplošným regenerativním hospodařením, aby zemědělec nemusel vyčleňovat úhory nebo se zavazovat k termínům a formám meziplodin, jejich zákazu hnojení či pastvy, protože by hospodařil udržitelně na celé výměře, nikoli pouze na její části“.
Program Ministerstva zemědělství USA vnímá Spolek pro regenerativní zemědělství jako „velmi zajímavý signál“, které přitahuje pozornost a může ukázat konkrétní dopady na hospodaření v praxi. „Pokud se prokáže pozitivní vliv na půdu, krajinu i ekonomiku farem, může jít o důležitou inspiraci i pro evropský a český kontext,“ dodává Mátlová.
Co na to Agrární komora
„Regenerativní zemědělství může dobře posloužit pro řešení lokálních problémů, zejména co se týká ochrany půdy a stavu místního mikroklimatu, ve finále možná i adaptace na klimatickou změnu,“ sdělil deníku Epoch Times prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.
Pokud se někdo bude chtít vydat pouze touto cestou, musí si podle Doležala uvědomit několik věcí. Regenerativní zemědělství bude podle něho „kvůli eliminaci orby a ve snaze o zachování současných výnosů závislé na herbicidech a dalších přípravcích na ochranu rostlin ještě více než současné zemědělství“.
Pilotní projekt v USA přitom právě sází na to, že by regenerativní zemědělství mělo používání chemikálií silně omezit nebo úplně zrušit používáním jiných metod.
„Tyto přípravky sloužící k péči o rostliny jsou navíc nyní zakazovány mnohdy bez účinné náhrady a škůdci, plevele nebo plísně postupně získávají proti těm zbývajícím povoleným přípravkům vyšší odolnost. Nižší výnosy při stávajících cenách zase budou znamenat závislost na veřejných podporách,“ říká Doležal k používání herbicidů, jakým je například známý Round-up obsahující glyfosát.
Zákazy přípravků se podle tiskové mluvčí Agrární komory Barbory Pánkové týkají široké škály látek. „Problémy s rezistencí škodlivých organismů vůči těm zbývajícím povoleným přípravkům nám hlásí pěstitelé prakticky všech plodin. Loni například čelili pěstitelé přemnoženému blýskáčkovi řepkovému, který poškodil už tak mrazem oslabené porosty řepky.“
Když chci něco kvalitního, levného a chci to rychle… Závěr prověřený praxí praví, že nikdy nelze mít výrobek, který splní všechny tyto tři atributy, ale pouze dva z nich.
— Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
Podle Doležala musí být takové zemědělství podpořeno státní ochranou. „Není možné aplikovat podobnou filozofii pouze v Česku či pouze v Evropě bez ochrany místních producentů, což ale povede k vyšším cenám potravin. To v kombinaci s nižší výkupní silou obyvatel Česka není pro žádnou z vlád žádoucí situace. Vyšší náklady pro místní producenty a otevřené hranice zase budou znamenat faktickou likvidaci ekonomické udržitelnosti místní produkce,“ vypočítává ekonomické hrozby prezident Agrární komory.
Pokud by došlo ke změně způsobu pěstování, která by snížila výnosy, tedy vypěstování menšího množství potravin na stejné ploše, vedlo by to podle Doležala „ke krachu či závislosti na jiné formě dotačního systému“.
„Pořád se nicméně bavíme o tom, že ‚zelenější produkci‘, která se po zemědělcích v Evropě požaduje, musí někdo zaplatit. V každém produkčním oboru platí zásada, kdy je nutné vzít v potaz čas, náklady a kvalitu výsledného produktu,“ sdělil Doležal deníku Epoch Times. „Tedy že chci něco kvalitního, levného a chci to rychle. Závěr prověřený praxí praví, že nikdy nelze mít výrobek, který splní všechny tyto tři atributy, ale pouze dva z nich.”
Zkušenosti z praxe
Projekt Regezem zveřejnil šest příběhů z praxe, které ukazují přínosy a výnosy regenerativního zemědělství. Jeden příběh je o společnosti DVP Agro, která na jižní Moravě obhospodařuje celkem 1 530 hektarů orné půdy, na které uplatňuje protierozní opatření od výsevu meziplodin přes podsevy až po čejkoviště a biopásy.
„Hlavním důvodem, proč v DVP Agro začali od roku 2019 zkoušet nové postupy a směsi osiv, bylo uvědomění, že dobrý výnos a kvalitní úrodu i v suchých letech jim zajistí především zdravá půda, která dokáže sama zadržet vodu. Proto začali její stav monitorovat a každé 4 roky si nechávají dělat půdní rozbory. Ty jsou dobrým ukazatelem, jestli jdou správným směrem,“ píše Regezem.
„Důležité je dostat půdu do dobré kondice. Když pak přijde dlouhé období sucha, dojde k poklesu výnosu o 20-30 %, ale výnos bude. Pečovat o půdu je tedy v ekonomickém zájmu zemědělce,” říká předseda představenstva DVP Agro Rostislav Mátl.
S přechodem na regenerativní principy hospodaření dochází kromě zlepšování kvality a struktury půdy i k výraznému snížení potřeby používání chemických přípravků na ochranu rostlin.
— projekt Regezem
Další příběh je o Vladimíru Gutovi, který hospodaří spolu se svým synem Václavem v Radošovicích na rodinné farmě, která zaujímá plochu 400 hektarů a funguje podle principů regenerativního zemědělství.
Před opuštěním konvenčního hospodaření zvažoval Vladimír Gut ekologické zemědělství. Nakonec se však rozhodl pro regenerativní cestu. „Po prostudování dostupných informací jsme hned věděli, že do toho půjdeme na celé výměře,“ řekl Gut redakci Regezem. Rozhodující při tom prý byly zkušenosti z Německa, kde výzkumy ukázaly, že i ekologické hospodaření bez živočišné výroby vede ke ztrátám půdního uhlíku.
S přechodem na regenerativní principy hospodaření dochází podle Regezemu kromě zlepšování kvality a struktury půdy i k výraznému snížení potřeby používání chemických přípravků na ochranu rostlin. „Například při výskytu kyjatky v porostu pelušky, která byla pěstována s pomocnou plodinou (hořčice), nechali prostor přirozeným predátorům a mšice skutečně zmizely. Chemie se využívá jen tam, kde má oproti mechanickému zásahu menší negativní dopady,“ píše Regezem.
Přínosy regenerativního hospodaření jsou podle farmáře Guta patrné i v krajině. „Přibývá zajíců, koroptví, skřivanů i vzácných sýčků.“
„Regenerativní zemědělství nám šetří energie i čas,“ říká v dalším příběhu farmář Jan Basař, jehož rodina pracuje na farmě o rozloze 550 hektarů. V rostlinné produkci pěstují tržní plodiny jako je řepka, pšenice a oves, pokud je dostatek krmení pro dobytek. Jinak se vrací ke krmným plodinám jako je žito, jetel a kukuřice. Uživit musí stádo od 200 do 250 kusů aberdeen-anguského skotu.
„Plně je teď zaměstnává přechod na regenerativní zemědělství na orné půdě. Loni zkusili ozimy na pár hektarech a na jaře jařiny a zatím to vypadá dobře. Za těchto podmínek a počasí si myslí, že to půjde spíše k lepšímu a za snížených nákladů. Když neořou a nekypří, je pokles nákladů na naftu znát. Úsporu vidí i v ušetření času,“ uvádí Regezem.
K regenerativnímu zemědělství je prý dohnaly silné eroze z přívalových dešťů. Půdu chtějí jednou předat dětem a nechtějí jim nechat „hlínu, která vypadá jako štěrk“. Pozemky dále zmenšují a zatravňují, ale nestačí to – orná půda je pořád ohrožená. Řešení vidí v regenerativním způsobu hospodaření.
