Alois Musil patřil k nejvýznamnějším českým orientalistům a průzkumníkům Předního východu na přelomu 19. a 20. století. Z původně teologicky zaměřeného vzdělání se vypracoval na světově uznávaného badatele, který uskutečnil řadu výprav do oblastí tehdy málo známých evropským vědcům. Objevoval archeologické památky, mapoval neprobádaná území a navazoval dlouhodobé kontakty s arabskými beduíny i politickými představiteli. Jeho dílo obsahuje cestopisy, odborné studie, mapy i encyklopedické syntézy náboženství a společnosti islámského světa.
Intenzivní studium
Alois Musil se narodil 30. června 1868 v moravském Rychtářově u Vyškova do poměrně chudé zemědělské rodiny jako nejstarší z pěti dětí. Gymnaziální studia absolvoval v Kroměříži, Brně a Vysokém Mýtě, poté v letech 1887–1891 studoval katolickou teologii na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát z teologie.
Jeho studium teologie a biblických dějin ho postupně přivedlo k fascinaci arabským světem, ve kterém strávil podstatnou část svého života. V letech 1895–1898 pokračoval ve studiích na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a poté v letech 1897–1898 na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Během této doby podnikl své první výzkumné cesty do okolí Jordánu, Sýrie a Palestiny, kde se zabýval archeologií, biblickou topografií, etnografií a orientálními jazyky.
Revoluční objev
Již v únoru 1896 podnikl cestu se školní výpravou do Egypta a na Sinaj, která vedla možnou cestou biblického Exodu. Ta mu otevřela možnost získat první zkušenosti s prostředím Předního východu. V létě stejného roku již podnikával výzkumné cesty za řeku Jordán samostatně.
V březnu 1898 vyrazil Musil na svou první velkou samostatnou výpravu s cílem doplnit geografická a kartografická data o oblasti severní Arábie. Doprovázen beduínským kmenem Banú Sachr putoval rozsáhlými pouštními oblastmi, jejichž prostředí nebylo pro Evropany vůbec zmapované.
8. června 1898 při této výpravě dosáhl Kusejr Amra, raně islámského pouštního paláce z 8. století. Stěny paláce byly pokryty unikátními freskami. Obrazy zahrnovaly figurální výjevy, obrazy dámských postav, lovecké scény, panovníky i souhvězdí. Fresky pravděpodobně vznikly na zakázku chalífa z rodu Umajjovců al-Valída II. (709–744).
Musilův objev vzbudil ve Vídni počáteční nevíru a pochybnosti. Musil strávil následující dva roky přesvědčováním odborníků a postupně zajistil, aby se k jeho nálezům dostaly fotografie a přesné dokumenty. V roce 1901 se vrátil k Amře ve společnosti akademického malíře Alfonse Leopolda Mielicha, který fresky pečlivě okopíroval.
Alois Musil však nebyl pouze cestovatelem, nýbrž i mapovatelem a geografem. Na přelomu 19. a 20. století zpracoval jedny z prvních podrobných map oblasti bývalé římské provincie Arabia Petraea, která zahrnuje rozsáhlé území dnešního Jordánska i okolí, a vytvořil také mapy Wádí Músá, včetně oblasti Petry. Za svou činnost obdržel od císaře Františka Josefa I. ocenění Řádem železné koruny III. třídy.
Musil organizoval i řadu dalších cest, při nichž zkoumal severní Hidžáz a pouštní oblasti Palestiny, Sýrie a Mezopotámie. Jeho práce zahrnovaly kartografii, archeologii, etnografii a sběr všemožného materiálu. Postupně si získal důvěru beduínských kmenů, a dokonce se stal čestným šejchem (kmenovým náčelníkem, pozn. red.) jednoho z nich.
Průkopník i na akademické půdě
Po návratu do Evropy Musil přijal různé akademické pozice, které mu umožnily vědecky zpracovat materiál z cest a publikovat výsledky svých výzkumů. V roce 1902 byl jmenován mimořádným profesorem na Bohoslovecké fakultě Olomoucké univerzity a v roce 1904 řádným profesorem. V roce 1909 se stal profesorem na Vídeňské univerzitě, kde vyučoval biblické vědy a arabštinu.
Z tohoto období pochází Musilovy hlavní odborné práce, zejména Arabia Petraea – čtyři svazky s kartografickými materiály a topografickými itineráři a Kusejr Amra, kniha o stejnojmenném paláci, který objevil.
Během první světové války Musil působil v roli diplomatického vyslance Rakousko-Uherska, kdy vykonával mise na Arabském poloostrově. Ty byly částečně politické a částečně vědecké, neboť zahrnovaly další mapování, ale i shromažďování informací o místních poměrech a budování kontaktů s arabskými představiteli.
Po rozpadu Rakousko-Uherska přijel Musil do nově vzniklého Československa a 21. ledna 1920 byl jmenován profesorem pomocných věd orientálních a moderní arabštiny na Filozofické fakultě Karlovy univerzity; během inaugurační přednášky 11. února téhož roku byl přítomen ministr zahraničí Edvard Beneš. Zde přispěl k založení Orientálního ústavu.
V meziválečném období také publikoval řadu děl, včetně anglické série Oriental Explorations and Studies (1926–1928), vydávané ve Spojených státech s podporou amerického mecenáše Charlese Richarda Crana, kterého mu měl údajně doporučit T. G. Masaryk.
Alois Musil zemřel 12. dubna 1944 v Otrybech u Českého Šternberka, kde krátce před svou smrtí sloužil mši svatou a po ní byl pohřben na místním hřbitově. Po únorovém převratu se po práci Aloise Musila slehla zem, jeho knihy v podstatě vymizely z kulturního povědomí. V roce 1968 byly jeho ostatky přeneseny do rodinné hrobky v Rychtářově.
O odkaz Aloise Musila se dnes stará Akademická společnost Aloise Musila a Orientální ústav Akademie věd České republiky. V roce 2023 vyrobila Česká televize dokument o Aloisi Musilovi.
