Tři instituce spojily síly, aby v rámci mezinárodní spolupráce představily 35 vynikajících květinových maleb Rachel Ruyschové.
Rachel Ruyschová (1664–1750) byla výjimečnou malířkou nizozemského zlatého věku, proslulou především květinovými zátišími – žánrem s bohatou tradicí v nizozemském umění. Za jejího života dosahovaly její obrazy běžně vyšších cen než díla Rembrandta o generaci dříve. Ačkoli byla Ruyschová ve své době široce proslulá, její sláva v následujících staletích uvadla a byla zastíněna současníky. V posledních letech se to však změnilo: její malby jsou vyhledávány muzei i soukromými sběrateli a oslavovány na putovní výstavě. Odborníci dnes Ruyschovou označují možná za největší ženskou malířku květin v celé historii umění.
Na projektu zásadní monografické putovní výstavy spolupracují tři instituce – Alte Pinakothek v Mnichově, Toledo Museum of Art a Muzeum výtvarných umění v Bostonu. Přehlídka shromáždila bezprecedentní soubor jejích pláten, a to jak počtem – 35 děl –, tak kvalitou.
Výstava Rachel Ruyschová: umělkyně, přírodovědkyně a průkopnice odhaluje její fascinující životní příběh, vědecké znalosti i uměleckou virtuozitu. Zároveň nabízí vhled do vzrušujících dob objevování, v nichž žila, a do role žen v propojených světech umění a vědy.
Flóra a fauna Rachel Ruyschové
Ruyschová se narodila do umělecky založené rodiny v Haagu v Nizozemsku. Její dědeček z matčiny strany, Pieter Post, byl významným architektem. Otec Frederik Ruysch byl uznávaným učencem. Jako odborník na domácí rostliny byl roku 1685 jmenován profesorem botaniky v amsterdamských botanických zahradách. Ty oplývaly původními i cizokrajnými rostlinami, zejména těmi, které se přivážely ze vzdálených nizozemských kolonií. Frederik byl zároveň anatomem, kreslířem a malířem. Scénografie výstavy vychází z jeho slavného kabinetu přírodnin.
Tato sbírka je považována za klíčový a podnětný zdroj pro uměleckou tvorbu jeho dcer, protože i Rachelinina sestra Anna byla schopnou malířkou květin. Její dílo je však výrazně menší a historikové umění jej začali systematicky studovat teprve nedávno, přičemž dosud identifikovali jen asi tucet obrazů. Výstava zahrnuje práce její sestry i dalších umělkyň té doby, včetně Marie Sibylly Merianové – průkopnické umělkyně, přírodovědkyně a entomoložky.
Vyrůstala v intelektuálním prostředí a její raný talent byl brzy rozpoznán a podporován. V patnácti letech nastoupila do učení k nejvýznamnějšímu amsterdamskému malíři zátiší Willemu van Aelstovi. Tři roky strávila pod jeho vedením a vliv učitele je patrný v jejích raných dílech. Další inspiraci čerpala z květinových maleb Jana Davidsze de Heema a Otta Marseuse van Schriecka. Ten se specializoval na zátiší lesní půdy s květinami, zvířaty a hmyzem.
Právě tento námět Ruyschová zkoumala na raných plátnech, například v díle Lesní půda s klasickou fasádou v pozadí, které již odhaluje její jedinečné nadání pro kompozici, barvu a precizní detail. Zobrazení ještěrky je natolik realistické, že ji lze určit jako původní druh z Holandska. Odborníci se domnívají, že kromě přímých studií flóry měla možnost zblízka pozorovat i faunu. To vysvětluje šíři naturalismu v jejích obrazech.
Tento obraz pochází přibližně z roku 1687. Je zapůjčen ze soukromé sbírky poté, co byl nedávno vydražen v aukční síni Christie’s. Ztmavená pozadí Racheliných lesních scén zdůrazňují syté barvy rostlin. Dílo může představovat první případ, kdy do zátiší začlenila architektonický prvek. Styl stavby připomíná práci jejího dědečka.
Katalog aukční síně Christie’s vysvětluje význam tohoto díla:
„Ačkoli obraz připomíná tvorbu starších malířů zátiší, konkrétní uspořádání rostlin zde předjímá pozdější díla Ruyschové. … Květiny a rostliny jsou aranžovány v podstatě jako kytice, připravená k vložení do vázy. Zhruba od roku 1690 se právě tento typ kompozice stal pro její tvorbu typickým, což činí z tohoto obrazu důležitou přechodovou práci v jejím díle.“
Roku 1693 se Ruyschová provdala za portrétistu Juriaena Poola. Společně měli deset dětí a ona pokračovala ve své úspěšné kariéře malířky ovoce a květin.
Vzácná spolupráce
Výstava představila i vzácné dílo zapůjčené z Metropolitního muzea umění v New Yorku, vzniklé rok před její svatbou. Jde o spolupráci Ruyschové s portrétistou Michielem van Musscherem. Met obraz získal v roce 2023, čímž se stal prvním dílem Ruyschové v jeho stálé sbírce.
Nádherné květiny jsou dílem Ruyschové, zatímco její portrét namaloval van Musscher. Scéna zachycuje její ateliér, zaplněný knihami, malířskými nástroji a kresbami. Zajímavým detailem je motýl na růžovém květu ve spodní části obrazu. V tomto i dalších dílech Ruyschová vtiskovala skutečné motýly do olejové barvy a poté je odstranila, čímž zanechala šupinky z křídel – příklad prolínání umění a přírodních věd v 17. a 18. století.
Tvůrčí období Rachel Ruyschové
Počátek 18. století znamenal pro Ruyschovou vrchol kariéry. Roku 1701 byla přijata do prestižního haagského uměleckého spolku Confrerie Pictura. O sedm let později byla jmenována dvorní malířkou falckého kurfiřta Johanna Wilhelma v Düsseldorfu. Stal se jejím nejvýznamnějším mecenášem a objednával díla pro svou rozsáhlou sbírku. Nemusela žít u dvora a výměnou za značný roční příjem byla povinna vytvořit pouze jedno plátno ročně. Kurfiřt se dokonce stal kmotrem jejího nejmladšího syna.
Kvůli pečlivosti svého pracovního postupu vytvořila Ruyschová pouze tři až čtyři obrazy ročně. Tato díla dosahovala vysokých cen a končila ve sbírkách po celé Evropě. Jsou považována za ukázky jejího nejkreativnějšího období a jsou skutečně velkolepá. Rozměrná, bohatě pojatá plátna s jemnou malbou štětcem představují oslnivé a rozmanité kompozice prodchnuté živým pohybem. Naturalismus spojila s teatrální stylizací brilantním a inovativním způsobem.
S tím, jak Ruyschová dozrávala, se její styl vyvíjel. Po roce 1735 se její tvorba výrazně proměnila. Kompozice se zmenšily do komornějšího měřítka a pozadí zesvětlala. Obrazy byly méně hutné, měly jemnější barevnost a působily křehčeji. Odklon od velkolepých barokních kompozic se shodoval s rostoucím vlivem francouzského rokoka a s popularitou stylu, který prosazoval nizozemský květinový malíř Jan van Huysum. V pozdější fázi kariéry si k podpisu začala přidávat svůj věk, čímž dávala najevo hrdost na přibývající léta i na to, že si uchovává umělecký talent. Ruyschová malovala až do věku 83 let.
Ruyschová byla po celý život vysoce oceňovaná. Roku 1685 jí nizozemský básník Hieronymus Sweerts věnoval mimořádně květnatou skladbu. Oslavoval ji jako „Bohyni květin / za tvé nádherně pestré girlandy, kytice a věnce / malované s brilancí, jíž se jen málokdo vyrovná“.
Její umění uchvacuje estetickou krásou i šíří témat. Patřila mezi první, kdo Evropanům malířsky představili nově objevené druhy, například kaktusy a mučenky. Některá její fantaskní aranžmá shromažďují květiny z celého světa a z různých období kvetení. Ruyschovou v profesním i osobním životě opakovaně provázelo štěstí; například dvakrát vyhrála v loterii, přičemž druhá výhra představovala obrovskou částku z loterie Spojených provincií. Tvorba Rachel Ruyschové se v posledních letech znovu dostává do širšího povědomí.
Projekt vznikl jako mezinárodní putovní výstava, která byla postupně uvedena v evropských i amerických galeriích.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli věnovat? Náměty či zpětnou vazbu nám prosím pište na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
