Komentář
Smyslem společenské etikety a pravidel chování obecně není chlubit se svou třídou nebo výchovou. Nejde o snobství. Smyslem je zacházet s ostatními důstojně a dát jim tím pocítit, že si jich vážíme. Tato pravidla se vyvíjela v čase a postupně byla kodifikována v knihách a učeních jako zkratka, aby si je každá generace nemusela znovu vymýšlet.
Mám to na mysli proto, že můj článek o večeřích doma zřejmě rozpoutal příval komentářů a osobních zpráv. Pokud je to, co slyším, pravda, uplynulo už mnoho let od doby, kdy většina lidí uspořádala doma večírek nebo večeři s přáteli, případně byla sama na něco takového pozvána. Je to pro mě nesmírně srdcervoucí a potvrzuje to intuici, kterou mám už delší dobu – že se základní společenské protokoly rozpadly.
Chceme-li je znovu ukovat do reality – a můžeme a musíme to udělat –, je dobré si připomenout, že takové příležitosti ukládají povinnosti všem stranám. Nestačí jen rozeslat pozvánky a uspořádat večírek. Každý, kdo přijme takové intimní dobrodiní, jakým je pozvání na večeři, musí na oplátku dodržet určité protokoly.
Mějme na paměti hlavní důvod, proč tyto zvyklosti upadly do tak těžkých časů. Teprve nedávno se nás vláda a média snažily přesvědčit, že naše komunity, přátelé a rodinní příslušníci představují hrozbu pro naše blaho. Byli to přenašeči nemocí – všichni – a bylo prý nejlepší se jim vyhýbat nebo od nich stát alespoň dva metry.
Mělo toto sdělení a tyto protokoly, navržené tak, aby nahradily správu lidských vztahů celé lidské historie, nějaký účinek? Rozhodně ano. Lidé ztratili jistotu v tom, být spolu, a zároveň přišli o praktickou stránku toho, jak se navzájem potvrzovat. Vždyť nám bylo řečeno, abychom nenavštěvovali prarodiče a nepouštěli děti k jejich kamarádům.
Teď je na nás, abychom znovu vybudovali to, jak mají věci fungovat. Odpusťte mi, jestli je pro vás něco z toho stará známá písnička; nejspíš je. Více než kdy jindy potřebujeme znovu formulovat základní principy a postupy, jak budovat komunitu. Níže jsem sestavil několik doporučení jako způsob, jak co nejlépe využít pozvání na večeři.
Když dostanete pozvánku s žádostí o potvrzení účasti, odpovězte. Všichni jsme zahlceni spamem a někdy je těžké rozeznat, co je skutečné a co je podvod. U formálních pozvánek, běžných hlavně v anglosaských zemích, nás může lákat smazat zprávu se zkratkou RSVP – tedy žádostí o potvrzení účasti. Pochází to z francouzštiny a znamená to „prosím, odpovězte“. Proč francouzsky? Asi proto, že většina našich současných mravů sahá ke dvoru Ludvíka XIV. Ať tak či onak, přijali to lidé po celém světě. Znamená to: Odpovězte ano nebo ne. Chcete-li si zachovat přátelství, udělejte to.
Oblečte se přiměřeně. Lidé považují způsob oblékání za formu sebevyjádření. Není to tak. Jde o to, co tím říkáte o druhých. Projevujete úctu k dané příležitosti a k těm, kteří tam jsou, nebo ne? Pro ženy to znamená vytáhnout to nejlepší – ne flitry nebo plesové róby, ale něco působivého. Pro muže to znamená saka a kravaty, nebo alespoň něco slušného a jiného než džíny a trička. Nedělejte si starosti s tím, že budete přehnaně elegantní, protože tento hřích existuje většinou jen jako mýtus: stává se to jen zřídka. Oblečení do slavnostního stylu není nikdy chyba. Tím vzdáváte čest svým hostitelům.
Přineste dárek. Je zvláštní, že to musím říkat, ale prostě nemůžete přijít na večerní událost s prázdnýma rukama. Je to příliš podivné. Riskujete, že budete vnímáni jako čirý příjemce, nikoli jako dárce. Může to být i ta nejmenší krabička čokolády, levná láhev vína nebo bochník chleba. V jistém smyslu na tom vlastně nezáleží. Musíte jen něco držet v ruce.
Buďte okouzlující. Možná vám to bude znít podivně, ale od hosta na jakékoli akci se očekává jen jedna jediná věc. Stačí, když budete okouzlující. To znamená přinášet druhým radost. Nic víc. Znamená to nasadit úsměv, naslouchat ostatním, zapojovat se do příjemných postřehů a oslavovat lidi kolem sebe. Znamená to nezačínat – natož vyhrávat – hádky. Na to je spousta času na sociálních sítích. V přítomnosti druhých je vaším úkolem přinášet světlo. Nic víc.
Připijte. Příliš mnoho večírků přichází a odchází bez nějakého ústředního momentu. Hostitel a hostitelka by si měli udělat čas na přípitek, ale málokdo to dělá. V takovém případě to skutečně padá na vás. Cinkněte sklenicí, nasaďte úsměv, řekněte něco povzbudivého a vyzvěte všechny, aby si připili na to či ono. To je všechno. Pokud nastane během večera chvíle, kdy cítíte, že se věci uklidňují a směřují ke konci, důvěřujte svým instinktům. Jděte do toho.
Pošlete poděkování. Pro určitou generaci může znít absurdně, že je to třeba říkat. Ale musí se to říct. Nikdy nesmíte zapomenout poslat poděkování. Nemělo by začínat slovy „děkujeme“, ale něčím kreativnějším: „Venku je krutá zima, ale váš dům byl včera plný tepla, přátelství a dobrých pocitů. Moc vám děkujeme, že jste nás zahrnuli mezi účastníky oslavy.“ Dnes to může být klidně zpráva a nemusí jít o ručně psaný lístek. Snad to není příliš velký požadavek.
A teď se dostáváme k jádru věci, co nedělat.
Nešermujte svou poznámkou ostatním před nosem. Je to opravdu ošemetné, ale nesmíte se svým dalším přátelům zmínit, že jste byli pozváni k tomu či onomu, pokud oni sami pozváni nebyli a mohli by se kvůli tomu cítit špatně. Mlčet o pozvání vyžaduje skutečnou disciplínu. Nedávno jsem narazil na dobrého přítele na večírku, o kterém mi nic neřekl – ani já jemu. Tak to má být. A mimochodem, tohle je skutečný problém neustálého zveřejňování soukromých událostí na sociálních sítích: vzbuzuje to v ostatních zášť kvůli tomu, že byli vyloučeni. Jediné, co říkám, je: Buďte opatrní a citliví. Naše soukromé dění není vždy věcí veřejnou.
Nedrbejte. Je to pokračování toho výše. Být okouzlující neznamená pošlapávat pověst jiných lidí ve vašem společenském okruhu. Jak jen můžete, odolejte tomu pokušení. Drby jsou vždy nevkusné. Stejně se budou dít, ale můžete si vypěstovat disciplínu, abyste se jich neúčastnili.
Nestěžujte si na svůj úděl. Jako součást pravidla být okouzlující se vyhýbejte stížnostem na cokoli osobního. Ano, všichni to vědí: jste přepracovaní, podplacení, nedocenění a čelíte bezpočtu osobních i finančních problémů. Tento seznam je všudypřítomný. Nikoho to ve skutečnosti nezajímá, i když tvrdí opak. Vaším úkolem je nacházet v životě radost a sdílet ji s ostatními. To je váš jediný úkol.
Nebuďte vybíraví v jídle. Je těžké říct, co se s lidmi v posledních desetiletích stalo ohledně jejich stravovacích problémů, ale všichni už mají plné zuby potíží s jídlem ostatních. Nikoho ve skutečnosti nezajímá, že nejíte maso, ořechy, mléko, sacharidy, sýr, lososa, vepřové, cukr nebo cokoli jiného. Pokud nepijete alkohol nebo nejíte čokoládu, je to naprosto v pořádku. Ale nemusíte to oznamovat. Vaše dietní fetiše a doktríny jsou vaše vlastní věc. Máte na ně plné právo. Jednoduše si vybírejte rozumně a prosím nežádejte, aby se vám hostitelé přizpůsobovali.
Nezůstávejte příliš dlouho. Zní to zvláštně, ale celá jedna generace si neosvojila dovednost odejít v rozumnou hodinu. Zůstávají příliš dlouho, protože si myslí, že odchod je signálem, že se jim tam nelíbí, a že čím déle zůstanou, tím více potvrzují radost z akce. Není to pravda. Existuje jen jeden způsob, jak odejít. Rozhodněte se odejít a odejděte, ale nikdy, za žádných okolností, neopouštějte dům nebo akci, aniž byste našli hostitelku a konkrétně jí poděkovali.
Možná to zní jako velká příručka pravidel k zapamatování, ale ve skutečnosti to tak není. Je to to, co dělaly bezpočty generací před námi, ale v naší době se z toho stalo zapomenuté vědění. Pokud si to dokážete vystřihnout, uložit a bez výjimky praktikovat, můžete se stát významným přispěvatelem k velkému kulturnímu a společenskému obnovnému úsilí naší doby. Bez ohledu na vaši politiku či náboženství je zkouškou vždy to, jak se chováme ke svým přátelům a sousedům.
Překlad byl redakčně zkrácen.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
