Ústavní soud (ÚS) odmítl řešit dlouho diskutovanou otázku nevyplácení náhrad za újmy způsobené očkováním. Podnět ke změně podal Nejvyšší soud, který navrhl zrušení částí ustanovení v zákonu, které v praxi zabraňují odškodnění poškozených. Konkrétně ze zákonů odstranit formulaci o „zvlášť závažném“ ublížení na zdraví.
Nejvyšší soud konstatoval, že pokud jde o zvlášť závažnou újmu, „zákonem použitá restriktivní formulace nesplňuje“ princip spravedlnosti, a vyzval plénum Ústavního soudu, aby zrušilo dvě formulace v současných zákonech.
První formulací je ustanovení o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění covid-19, konkrétně o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky. Druhým je ustanovení zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.
Stát občanům garantuje bezpečnost vakcín a zbavuje jejich výrobce odpovědnosti za zdravotní újmu. Odpovědnost přebírá na sebe. Zároveň jsou podle expertů stávající zákony o odškodnění napsány takovým způsobem, že na slibované odškodnění téměř nikdo nedosáhne.
Ministerstvo zdravotnictví, tehdy ještě pod vedením Vlastimila Válka (TOP 09), po podání návrhu oznámilo, že se bude snažit Ústavní soud ovlivnit tak, aby zákony zůstaly ve stávajícím stavu a vláda tehdejšího premiéra Petra Fialy (ODS) tedy doporučila návrh Nejvyššího soudu „zamítnout“.
„Zvlášť závažným ublížením na zdraví se rozumí ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby, popřípadě velmi těžká zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem.“
— Ministerstvo zdravotnictví ČR
Ústavní soud tento týden návrh odmítl „částečně pro neoprávněnost navrhovatele“, a ve zbytku „pro zjevnou neopodstatněnost“. V zákoně tak zůstane zakotvená podmínka „zvlášť závažného“ ublížení na zdraví, kterou musí žadatelé o odškodnění splnit.
„A aby došlo k zvlášť závažnému ublížení na zdraví, musí být následky takového rozsahu, že budou srovnatelné s usmrcením osoby, která je v tomto případě trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění,“ vysvětlilo pojem Ministerstvo zdravotnictví.
Ze 123 podaných žádostí nebylo od roku 2020, kdy vznikl nový zákon o odškodňování, vyhověno ani jednomu poškozenému, sdělila deníku zástupkyně nevládní organizace Rozalio, která se dlouhodobě věnuje otázkám systému očkování v České republice. Toto číslo potvrdilo také samotné Ministerstvo zdravotnictví.
Co chtěl Nejvyšší soud změnit
Soud uváděl, že pokud jde o zvlášť závažnou újmu, „zákonem použitá restriktivní formulace nesplňuje“ princip spravedlnosti, a vyzval plénum Ústavního soudu, aby zrušilo formulace o „zvlášť závažné“ újmě na zdraví ve dvou zákonech.
V prvním případě se jedná o zákon, který upravuje odškodnění újmy na zdraví vzniklé v důsledku očkování proti covidu-19. Ve druhém případě zákon, který upravuje o odškodnění újmy na zdraví vzniklé v důsledku povinného očkování.
Návrh na změnu zákona obdržel Ústavní soud v souvislosti s případem muže, u kterého se v roce 2022, dva týdny po třetí dávce očkování proti covidu-19, rozvinula myokarditida, tedy zánět srdečního svalu. Léčili jej opakovaně v Nemocnici Hořovice a také v pražské Nemocnici Na Homolce. Před očkováním proti covidu-19 muž neměl žádné dlouhodobé problémy.
V žalobě se domáhal bezmála osmi milionů korun, šlo hlavně o náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle lékařských zpráv muž odcházel do domácí péče v celkově dobrém stavu, není tedy naplněna podmínka „zvláště závažných“ zdravotních dopadů, mezi které se řadí třeba dlouhodobé ohrožení života, těžká invalidita nebo komatózní stavy.
Ze 123 podaných žádostí nebylo od roku 2020, kdy vznikl nový zákon o odškodňování, vyhověno ani jednomu poškozenému.
Muž neuspěl ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který řízení přerušil a obrátil se ve věci na Ústavní soud. „O dovolání nelze prozatím rozhodnout, neboť příslušná právní úprava je v takovém rozporu s ústavním pořádkem ČR, že jej nelze překlenout právním výkladem,“ napsali soudci Nejvyššího soudu.
Navrhli konkrétně zrušit část takzvaného lex covid, tedy zákona o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění covid-19, a také část zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Poukázali jednak na rozpor mezi oběma normami, dále na výkladové nejasnosti, gramaticky chybnou a nelogickou formulaci, a také na přísnost právní úpravy.
Podle Nejvyššího soudu měl Ústavní soud zrušit v obou zákonech slova „zvlášť závažné“. Soudy by pak mohly v každé konkrétní věci posoudit zdravotní následek očkování a stanovit spravedlivou náhradu. Už nyní je zřejmé, že Ústavní soud návrhu nevyhověl, důvody zveřejní později v písemném odůvodnění. Poté se Nejvyšší soud k případu vrátí a rozhodne o mužově dovolání.
