Pověst Madeiry jako místa s příjemnými teplotami po celý rok jí vysloužila další snový přívlastek: Ostrov věčného jara.
Autorka: Lori Racklová, Tribune News Service
Po pravé ruce se přes strmý útes přelévají kapradiny jak z Jurského parku a fialové svlačce. Hluboko pode mnou, stovky metrů níže, slyším, jak se křišťálová voda tříští o rozeklané pobřeží.
Po levé straně se na stěně z tmavé sopečné horniny drží světle zelené sukulenty.
„Vidíte, proč tomu Portugalci říkají ‚zahrada v oceánu‘,“ říká Sílvia Motaová, průvodkyně společnosti Backroads, která zde nově nabízí pěší a turistický program.
Tento svěží ostrov o rozloze přibližně 740 kilometrů čtverečních – téměř třikrát větší než Martha’s Vineyard – inspiroval řadu přezdívek. Portugalskému ostrovu se přezdívá Perla Atlantiku, což odkazuje na oceán obklopující stejnojmenné souostroví. Díky příjemnému klimatu po celý rok si Madeira vysloužila i další poetické označení: Ostrov věčného jara.
Slovo „madeira“ znamená v portugalštině „dřevo“. Právě to našli mořeplavci, když v 15. století objevili tento hustě zalesněný, neobydlený ostrov. O šest set let později jej objevují turisté – takzvanou Havaj Evropy. Ostrov s přibližně 260 000 obyvateli přivítal v roce 2024 rekordních 2,2 milionu návštěvníků s přenocováním.
Na začátku roku se společnost United Airlines stala prvním americkým dopravcem, který zahájil přímé lety mezi Spojenými státy (letiště Newark v New Jersey) a letištěm Cristiano Ronaldo na Madeiře, pojmenovaným po fotbalové hvězdě pocházející z hlavního města Funchal. Aerolinky nedávno oznámily, že sezónní spojení obnoví už v polovině května, tedy o tři týdny dříve, než při zahájení provozu v roce 2025.
Společnost Backroads letos rozšířila své bohaté portfolio o Madeiru. Od března do prosince nabízí šestidenní programy s průvodcem pro malé skupiny, které vedou od pobřeží až k oblakům. Vlastně nad oblaky. Jedna z túr po části nejznámější trasy zvané Stairway to Heaven nás zavedla do výšky okolo 1 800 metrů nad mořem, odkud jsme shlíželi na nadýchanou bílou peřinu mraků vklíněnou mezi ostré horské štíty.
(Většina této ikonické trasy zůstává po požáru z roku 2024 uzavřena, ale otevřený úsek nabízí panoramatické výhledy, které rozhodně nezklamou.)
Pěší turistika patří k hlavním lákadlům tohoto přírodního ráje, kde se nachází největší dochovaná plocha vavřínového lesa na světě. Tento prehistorický typ subtropické vegetace kdysi pokrýval velkou část jižní Evropy a severní Afriky, po poslední době ledové však z velké části zmizel. Odhadem 20 procent Madeiry dodnes pokrývá tento stálezelený, biologicky rozmanitý ekosystém, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Naše devítičlenná skupina se vydala do oblasti São Vicente na severu ostrova, kde je vavřínový les nejhustší. Prošli jsme téměř osm kilometrů krajinou jako z filmových kulis – kolem mechových vodopádů, prastarých vavřínů a kvetoucích rostlin. Sílvia nám rozdávala čelovky do tmavých tunelů, které jsou pro tento hornatý ostrov typické.
Dalším vrcholem turistiky na Madeiře jsou stezky kopírující síť zavlažovacích kanálů zvaných levády. Tyto úzké vodní kanály vznikly, aby přiváděly tolik potřebnou vodu ze severních vysočin do měst a na pole na sušším jihu. Jejich historie sahá do 15. století, a přesto dodnes slouží nejen k rozvodu vody, ale i jako orientační linie pro pěší turisty napříč rozmanitou krajinou ostrova.
Chůze podél těchto pomalu plynoucích akvaduktů dodávala našim túrám klidnou atmosféru. Většinou jsme vyráželi ráno a další trasu absolvovali odpoledne. Mezitím jsme se zastavovali v místních restauracích či vinařstvích na vydatný oběd: smažené kostky kukuřičné kaše, hovězí špízy, čerstvě uloveného tuňáka nebo jemnou šavlovitou rybu. Mořské plody se někdy podávaly s banány, které zde chutnají výjimečně, když dozrávají v místním klimatu.
„Jsou menší a sladší,“ podotýká Sílvia, když nám po túře nabízí svůj domácí banánový chléb. Zapíjíme ho sklenkami ponchy, citrusového koktejlu z třtinové šťávy.
Procházíme kolem visících trsů „bananas de Madeira“ na farmě Fajã dos Padres, ekologickém hospodářství na pobřeží. Dostanete se sem jen lodí nebo lanovkou spuštěnou po strmé skalní stěně. Lanovka nás dopravila na prohlídku farmy, oběd i osvěžující koupání v oceánu.
Ačkoli jde o turistický program zaměřený na pěší túry, itinerář nám dopřál i dostatek času na moři a ve vodě. Dvakrát jsme vypluli na nafukovacích člunech Zodiac, včetně „mořského safari“, při němž nás doprovázela hravá skupina delfínů skákavých i s mláďaty. Dva ze tří hotelů, v nichž jsme bydleli, stály přímo u oceánu (a všechny měly lákavé bazény), takže ke koupání to nebylo daleko.
Během „mořského safari“ se u pobřeží objevilo množství delfínů. (Lori Rackl / TNS)
Když nastal čas návratu domů, vyhlédla jsem z okénka letadla na Madeiru z ptačí perspektivy. Střechy s terakotovými taškami pomalu mizely. Brzy jsem viděla jen zelenou přikrývku obklopenou křídově bílými oblaky a kobaltově modrou vodou – zahradu v oceánu.
Copyright 2025 Tribune Content Agency, LLC.
