4. června 1783 bratři Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfierové předvedli ve francouzském Annonay první let balónu naplněného horkým vzduchem. O několik měsíců později se v balónu proletěl i první člověk. Započala tak nová éra vědeckého výzkumu, cestování i vojenství – éra aeronautiky.
Rozdílné dráhy
Bratři Joseph-Michel Montgolfier (1740–1810) a Jacques-Étienne Montgolfier (1745–1799) se narodili do rodiny papírenských výrobců ve městě Annonay v departementu Ardèche ve Francii. Jejich otec Pierre Montgolfier pocházel z dlouhé linie papírníků, kteří se svému řemeslu věnovali ve Francii již od 15. století. Joseph-Michel se narodil jako dvanácté dítě, zatímco Jacques-Étienne se narodil jako patnácté z celkových šestnácti potomků.
Rodinná továrna na papír poskytla nejen potřebný materiál pro jejich experimenty, nýbrž i praktické znalosti o lehkých, porézních látkách, které bratři při svých experimentech zužitkovali. Joseph-Michel se od mládí zajímal o fyziku a chemii, a tak si založil vlastní laboratoř a studoval díla významných vědců své doby. Jeho bratr Jacques-Étienne zase absolvoval architektonické studium v Paříži pod vedením slavného Jacquese-Germaina Soufflota.
Po náhlé smrti nejstaršího bratra Raymonda v roce 1772 byl Jacques-Étienne odvolán z Paříže zpět do Annonay, aby převzal vedení rodinné papírny. Údajně měl podle slov svého otce podnikatelské nadání, a tak se pro převzetí rodinného podniku hodil nejvíce. V následujících deseti letech zaváděl do výroby papíru nejmodernější technologie a zdokonaloval výrobní procesy. Oba bratři později dokonce vyvinuli i proces výroby průhledného papíru podobného pergamenu.
Hrátky s ohněm
Klíčovým momentem, na kterém se většina pramenů shodne, byl listopad roku 1782. Joseph-Michel měl pozorovat, jak kouř, který se táhnul z ohně, nadzvedával pověšené oblečení. V tu dobu si údajně pokládal otázku, jak by zdolal nedobytnou pevnost Gibraltar. Tato vidina ho pak měla inspirovat k myšlence, že by stejná hybná síla, která nadzvedává oblečení, mohla nést i vojáky při útoku na pevnost a dostat je za hradby.
Tato na první pohled zvláštní otázka ho však nenapadla náhodou; jelikož právě v tomto období se Španělé pokoušeli ovládnout Gibraltar, který měli pod kontrolou Britové. Obléhání a ostřelování gibraltarské pevnosti trvalo od 24. června 1779 až do 7 února 1783 a dopadlo pro Španěly neúspěšně. Konflikt sledovala nemalá část Evropy, jelikož byl součástí americké války za nezávislost, v průběhu které si i další Evropské koloniální mocnosti snažily vylepšit pozici na úkor ostatních, převážně Britů.
Joseph-Michel se domníval, že kouř musí obsahovat nějaký dosud neznámý plyn, pomocí kterého má schopnost nadzvednout jiné věci. Pracovně ho tak pojmenoval jako Montgolfierův plyn. Proto také při svých budoucích experimentech pracoval nejčastěji s doutnající látkou. Jako první experiment si sestavil malou, dutou krabičku ze dřeva, kterou potáhl lehkým taftem. Zapálil pod ní papír a krabička se nadzvedla.
Posléze napsal Joseph-Michel svému bratrovi, ať k němu dorazí a přinese s sebou další materiál k experimentům. Spolu pak vypracovali svůj první balón. 14. prosince 1782 proběhl první pokusný let jejich zařízení. Jako palivo tentokrát použili doutnající vlnu a seno. Balón lehké dřevěné konstrukce, znovu potažený taftem, se vznesl s takovou prudkostí, že nad ním bratři ztratili kontrolu. Uletěl téměř dva kilometry, a pak se snesl zpět k zemi.
S vynálezem na veřejnost
Aby si mohli bratři ke svému jménu připsat nový vynález, bylo potřeba ho nejdřív demonstrovat veřejnosti. První veřejný let se tak uskutečnil 4. června 1783 na náměstí v Annonay. Balón měl tvar globu, byl vyroben z pytloviny zesílené třemi vrstvami papíru zevnitř, měl objem přibližně 790 m³, vážil 225 kilogramů a měl průměr zhruba 11 metrů. Palivem byly sláma, vlna a seno, jelikož hořely pomalu a produkovaly hustý kouř.
Balón se vznesl do výšky přibližně 1,8 kilometru, uletěl dva kilometry a zůstal ve vzduchu po dobu deseti minut. Poté prudce klesl a přistál. Let sledovali místní hodnostáři a zpráva o úspěchu se rychle rozšířila po Francii. Bratři okamžitě začali připravovat větší demonstraci v Paříži, za účelem získání královské podpory.
Jacques-Étienne odjel do hlavního města, kde se setkal a později spolupracoval s výrobcem tapet Jeanem-Baptistem Réveillonem na novém balónu o objemu přes 1 000 m³. Obal z taftu, potažený kamencovým lakem pro ochranu před ohněm, byl ozdoben modrou barvou se zlatými francouzskými ornamenty, zvěrokruhy a slunci.
Představení pro krále
Další zkušební let v září roku 1783 v zahradě poblíž Réveillonova sídla byl zkomplikován deštěm a nepříznivým větrem. Bratři se stále domnívali, že kouř obsahuje neznámý plyn, který poskytuje vztlak, a proto dávali přednost doutnajícímu palivu. Další demonstrace se veřejnost dočkala 19. září ve Versailles před králem Ludvíkem XVI., královnou Marií Antoinettou a přibližně 130 000 diváky.
Jelikož soudobá věda ještě neměla veškeré odpovědi na vliv hustoty vzduchu na živé tvory, do balónu byla vybrána nejdříve posádka zvířecí. Ludvík XVI. navrhl, že by do balónu usedla dvě odsouzená zvířata. Bratři, spolu s Jeanem, nakonec jako posádku zvolili ovci, kachnu a kohouta. Balón nazvaný Aérostat Réveillon o objemu přibližně 1 060 m³ se vznesl do výšky asi 460 metrů, uletěl 3,2 kilometru a zůstal ve vzduchu osm minut. Všechna zvířata přistála v pořádku, a tak tým vynálezců dostal královo požehnání vyslat prvního člověka do nebes.
V říjnu 1783 proběhly v Réveillonově dílně na předměstí Saint-Antoine testy s uvázaným balónem: Fyzik Jean-François Pilâtre de Rozier vystoupal 15. října do výšky 24 metrů s balónem jištěným na laně. Ten měl objem asi 1 700 m³, výšku 22 metrů a průměr 14 metrů. Byl opět zdoben zlatými liliemi, zvěrokruhem a slunci s tváří Ludvíka XVI. Král zpočátku navrhoval, aby prvními pasažéry byli odsouzenci k smrti, ale Pilâtre de Rozier a markýz François Laurent d’Arlandes krále přesvědčili, aby jim svěřil čest prvního nejištěného letu.
Vzhůru ke hvězdám
21. listopadu 1783 odstartoval z parku zámku La Muette u Buloňského lesíka v Paříži první volný let s lidskou posádkou. Balón s objemem přibližně 1 700 m³ řídili Pilâtre de Rozier a markýz d’Arlandes. Vznesl se do výšky přibližně 910 metrů, uletěl devět kilometrů za 25 minut a přistál na kopci Butte-aux-Cailles.
Let probíhal nad Paříží za bouřlivého nadšení davů. Jednalo se o první okamžik, kdy lidé skutečně opustili zemský povrch. Král Ludvík XVI. povýšil za odměnu otce Pierra Montgolfiera do šlechtického stavu s přídomkem de Montgolfier v prosinci téhož roku. Bratrům Montgolfierům udělil doživotní penze, jmenoval je korespondujícími členy Francouzské akademie věd a rodinnou papírnu prohlásil královskou manufakturou.
Montgolfiéra, jak se horkovzdušnému balónu začalo říkat, byla prvním úspěšným létajícím strojem lehčím než vzduch. Soutěžila s vodíkovými balóny Jacquese Charlese, který předvedl svůj let o něco později než bratři Mongolfierové 28. srpna 1783.
Bratři pokračovali ve svých experimentech, ale francouzská revoluce a nedostatečné financování je přinutily se vrátit k papírenskému řemeslu. Joseph-Michel vynalezl v roce 1796 vodní trkač – jednoduché vodní čerpadlo pro svou papírnu. Jacques-Étienne zase založil první odbornou školu pro výrobu papíru.
Jejich dílo položilo základy aeronautiky. Inspirovalo k prvním vědeckým výzkumům atmosféry i pozdějšímu vývoji vzduchoplavby. Dnes, více než 240 let poté, připomínají montgolfiéry první krok lidstva na cestě k dobývání nebes.
