Po dvě desetiletí čínský komunistický režim navazoval vztahy, investoval a koordinoval své kroky s íránským režimem, jeho zástupnými skupinami a státy Perského zálivu, aby vybudoval opěrný bod pro svou strategii nového globálního uspořádání, říká výzkumná pracovnice Hudsonova institutu Zineb Ribouaová. Také dodává, že to skončilo operací Epic Fury (Epická zuřivost).
„Z pohledu Spojených států … zapojení neznamená pouze pomoc spojenci, ale také přetvoření uspořádání Blízkého východu, který byl podle mě po velmi dlouhou dobu čínskou šachovnicí,“ řekla Ribouaová v pořadu American Thought Leaders 4. března.
Peking nemůže vzestoupit, aniž by oslabil Spojené státy, a „Írán byl v tomto smyslu nástrojem“ na Blízkém východě, uvádí Ribouaová.
Čína pomohla vybudovat vojenskou sílu Íránu a mnoho za to získala, ale zapojení Spojených států do úderů proti vedení íránského režimu „obrací tuto rovnici“, dodává.
„Myslím, že tato nová přepočítaná rovnováha bude Čínu stát hodně,“ sdílí.
Jak Čína pomáhala Íránu
Podle Ribouaové bude mít rychlý rozpad íránského režimu, navzdory všemu, co Čína investovala do budování jeho arzenálu a vlivu v regionu, celosvětové důsledky a přiměje země, které s Čínou vyjednávají, aby znovu zvážily, zda má Peking skutečně navrch.
Ribouaová, která zkoumá dopady Číny na Blízký východ, krátce po zahájení úderů publikovala článek s názvem „Íránská otázka je především o Číně“, v němž Írán označila za „předzvěst indo-pacifického století“.
Čína pomohla Íránu získat různé součásti jeho vojenského arzenálu, včetně budování raketových kapacit, především v oblasti chemických komponent, které islámský režim potřebuje. Íránská výroba je zaměřena především na petrochemický průmysl a domácí průmysl nemá kapacity ani technologické know-how k výrobě těchto dalších chemických látek, říká Ribouaová.
Čína také exportovala do Íránu svůj model digitálního autoritářství a prodala režimu technologie hromadného sledování, které se dostaly do popředí začátkem letošního roku, když režim zabil tisíce protestujících a snažil se události cenzurovat. Íránská telekomunikační infrastruktura je navíc ve velké míře závislá na čínských společnostech Huawei a ZTE.
A tato podpora podle Ribouaové znamenala jen málo tváří v tvář koordinovaným úderům proti íránskému režimu z 28. února.
„Svět to sleduje. Sledují to i africké státy,“ poznamenává. Mnohé režimy, včetně těch v Africe a jihovýchodní Asii, čelí problémům s nestabilitou a „jsou také zoufalé ve snaze udržet se u moci“.
Čínské společnosti dokázaly těmto režimům prodávat technologie jako nástroj potlačování opozice a zároveň autoritářským režimům ukazovat výhody obchodování s Čínou, ale „to všechno dnes skutečně mizí“, vysvětluje Ribouaová.
„Ve skutečnosti se ukázalo, že velká část jejich vlastní technologie prostě není tak dobrá,“ doplňuje Ribouaová v narážce na systémy detekce raket, které Venezuela a Írán zakoupily od Číny a které nedokázaly zastavit americké operace. „Je to obrovská ostuda, když se snažíte prezentovat jako konkurent Spojených států.“
Ribouaová očekává, že země budou s Čínou nadále obchodovat, ale „už nebude mít navrch“, aby mohla diktovat podmínky podobné těm v rámci iniciativy Pásu a stezky, které jsou nepřiměřeně výhodné pro Peking.
Podle ní může být rychlý vývoj v Íránu pro čínský režim nepříjemný i na domácí scéně.
„Peking svým vlastním lidem, 1,4 miliardě obyvatel, dlouhodobě tvrdí, že Amerika upadá … že Východ stoupá, zatímco Západ je v naprostém úpadku a kolapsu a že Američané toho mnoho nezmohou,“ říká. „A Spojené státy jim dokázaly, že se mýlí.“
Role Íránu při případné invazi na Taiwan
Podle Ribouaové hraje Írán významnou roli také v případě, že by se vůdce Komunistické strany Číny Xi Jinping rozhodl pro invazi na Taiwan.
„Írán je naprosto klíčový, pokud jde o obcházení sankcí,“ zmiňuje.
Čínský režim sledoval, jak se Rusko po zahájení války proti Ukrajině ocitlo pod tlakem západních sankcí, a „proto začal spolu s Íránem budovat paralelní systém prostřednictvím barterových dohod a dalších ujednání, aby zajistil obcházení mnoha západních finančních kanálů“.
„Byli na to velmi hrdí, do té míry, že se to stalo jedním z jejich hlavních argumentů,“ podotýká Ribouaová s odkazem na projevy představitelů čínského režimu, kteří zdůrazňují vzestup takzvaného globálního jihu a nového světového řádu, jenž by vylučoval Spojené státy. Pokud by v Íránu došlo ke změně režimu, tato možnost by podle ní mohla zmizet.
Za druhé, předchozí střety íránských zástupných sil v Rudém moři byly podle Ribouaové nákladnou a vleklou záležitostí, která mohla vést spojence k pochybnostem o vojenských schopnostech Spojených států.
Americké síly převzaly roli při zajišťování svobody plavby v Rudém moři poté, co húthijští teroristé útočili na obchodní lodě raketami a drony ve snaze narušit trasu, kterou prochází přibližně 12 procent světového námořního obchodu, což mělo vysoké náklady pro evropské země, státy Perského zálivu i Spojené státy.
„[Spojené státy] nebyly příliš úspěšné a skutečně uvízly na místě,“ konstatuje Ribouaová. „To je přesně to, co by Číně pomohlo v případě invaze; chcete zajistit, abyste byli schopni Spojené státy zaměstnat jinde. Především chcete zajistit, aby američtí spojenci nedůvěřovali vojenskému zapojení Spojených států, pokud jde o ochranu jejich zájmů.“
Húthiové nebyli pouze zástupnou silou Íránu, ale také Číny, popisuje Ribouaová, která zjistila, že přibližně 35 procent zbraní Húthiů pochází z Číny.
„Po útocích na pagery Hizballáhu bylo velmi zřejmé, že Islámská republika není schopna zachránit svého vlastního hlavního partnera,“ sdílí a poukazuje na zprávy o sporech mezi zástupnými skupinami v té době.
„Myslím, že Číňané zasáhli.“
Islámský režim ztrácí schopnost vládnout
Ribouaová uvádí, že íránský islámský režim byl oslaben už po loňské válce s Izraelem a nyní je rozkládán s výraznými geopolitickými důsledky.
„Jejich řetězec velení byl zcela rozbit. Nevědí, co dělají, a to rozhodně není přehnané tvrzení,“ komentuje. „Mysleli si, že mají všechno plně pod kontrolou … ale zdá se, že tato restrukturalizace je učinila zranitelnějšími. Klíčoví velitelé byli zabiti během prvních 100 hodin konfliktu.“
Írán zahájil útoky na sousední země, včetně států, jako je Turecko, které bylo proti americkým úderům na Írán. Šlo o krok, který Ribouaová označila za „zoufalý“ pokus přivolat skrze výzvy spojenců Spojených států příměří.
„Ale ve skutečnosti se děje to, že všichni sledují, jak jsou stále slabší a slabší,“ tvrdí Ribouaová.
Podle Ribouaové to bylo zřejmé už po dvanáctidenní válce s Izraelem v loňském roce. „Existuje cena za to, když prohrajete válku.“
Dříve byl podle Ribouaové íránský nejvyšší vůdce Ali Khamenei vždy schopen odkládat jednání se Spojenými státy, a dokonce se jim vysmívat, ale Íránci postupně ztrácejí důvěru v režim, ať už jsou příznivci nebo odpůrci Islámské republiky.
„Když jste Islámská republika, nejste jen teokracie nebo diktatura. Jsou to revolucionáři. Potřebují vysílat lidi. Potřebují lidi cvičit. Potřebují lidi učit a vzdělávat, a proto mají tolik náboženských seminářů po celém Blízkém východě, ale také po celé Africe, a snaží se jich mít stále více i v Evropě,“ doplňuje Ribouaová.
„To znamená, že se vždy zabývali vytvářením nové generace loajalistů a vojáků Islámské republiky. Velká část toho se zcela zhroutila,“ říká. „Islámská republika byla naprosto neschopná, pokud jde o základní věci, jako je například hospodaření s vodou.“
„Když se na to podíváte objektivně jako občan: Co vám tato Islámská republika dává? Nic,“ uvádí Ribouaová. Podle ní to vedlo k rostoucím protestům mladých lidí, kteří jsou režimem zcela zklamáni.
„Už tomu nikdo nevěří, alespoň v Íránu,“ zmiňuje. „Proč? Protože také vidí, jak se všichni jejich sousedé modernizují. Ázerbájdžán jednoznačně posiluje jako mocnost. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, všechny státy Perského zálivu investují do mladé generace. Investují, modernizují se. A Íránci to sledují. ‚Proč to vláda nedokáže zajistit také?‘“
Mezitím podle Ribouaové vize amerického prezidenta Donalda Trumpa v současné operaci nespočívá v „hraní hry íránské hrozby, této věčné hrozby“ a v pouhém zvládání problémů, ani ve „změně režimu“ prostřednictvím dosazení importované demokracie. Podle ní jde o „globální restrukturalizaci“ ve prospěch Spojených států a svobodného světa.
„Íránský trh je v podstatě panenský trh. Pokud se otevře a bude zde přátelský režim, vrátí se tisíce evropských podniků. Celý německý průmysl získá nové zákazníky. Pro region to znamená nekonečné příležitosti,“ uzavírá. „Je to nový koridor. Je to rozbití iniciativy Pásu a stezky.“
–ete–
