Rozhovor s poslancem ODS a stínovým ministrem zdravotnictví Štěpánem Slovákem.
Jste vzděláním právník. Pracoval jste někdy ve zdravotnictví? Pokud ne, neubralo by vám to respekt u lékařů a zdravotníků?
Pracoval. A hlavně jsem tam byl mezi lidmi, ne někde bokem. Ten respekt dneska nestojí na titulu MUDr., ale na tom, jestli víte, o čem mluvíte. Já jsem si to vyzkoušel v praxi a vím, co ti lidé řeší každý den. A upřímně, zdravotníci nemají problém s tím, že někdo není lékař. Mají problém s tím, že je systém neposlouchá, a změny, o kterých se na konferencích mluví 10 let, se reálně nedějí. To je věc, kterou chci změnit.
Proč si myslíte, že této oblasti dobře rozumíte a že byste byl jejím dobrým manažerem?
Zdravotnictví dneska není jen o medicíně. Je to hlavně o tom, jak je ten systém nastavený. Pravidla, peníze, organizace. A tam se to dneska láme. Já nechci lékařům říkat, jak mají léčit. Chci nastavit podmínky, aby svoji práci mohli dělat dobře, ne na úkor vlastního sebeobětování, jak se reálně děje v menších regionálních nemocnicích. A na to se připravuji dlouhodobě, s lidmi z oboru, ne od stolu.
Prosazujete prevenci. To ale hlásají i současný ministr Adam Vojtěch i jeho předchůdce Vlastimil Válek. V čem jste vy jiný?
Rozdíl je v tom, že já nechci zůstat jen u slov. V Česku se o prevenci mluví dlouho, ale reálně pořád řešíme hlavně následky. To není náhoda, to je nastavení systému. Já chci, aby se prevence opravdu vyplatila. Aby byla vidět v praxi, ne jen v prezentacích.
Prevence má být podle vás lovebrand? Co to znamená? Propagoval byste zdravý životní styl jako Robert F. Kennedy Jr.? Můžeme čekat shyby, kliky, videa s influencery?
Nejde o to dělat ze sebe show a vykládat nesmysly o kokainu na záchodovém prkýnku. Jde o to, aby péče o zdraví nebyla pro lidi otrava, ale normální součást života. Dneska to tak není. Lidi to odkládají, protože z toho nic nemají.
Pokud k tomu pomůže moderní komunikace, tak ji využijme. Ale základ je jinde. Musí se změnit nastavení systému úhrad, jinak to bude jen hezká kampaň bez výsledku a bez finanční motivace.
Co jsou tedy podle vás největší bolístky českého zdravotnictví?
České zdravotnictví má jednu velkou slabinu. Všudypřítomný socialismus. Prvky socialismu spatřuji hlavně v systému řízení zdravotnictví, v dominanci státních příspěvkových organizací, v nedostatku skutečné konkurence.
Zdravotnictví má být veřejná služba pro občany, ale to ještě neznamená, že v něm nesmí fungovat efektivita, motivace a zdravé konkurenční prostředí.
A už vůbec neplatí, že zisk je sprosté slovo. Právě naopak, rozumně generovaný zisk může znamenat lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy, modernější vybavení a celkově lepší well-being lidí, kteří ve zdravotnictví pracují. Solidarita ano. Socialismus ne.
Dále máme špičkovou péči, ale ne každý se k ní dostane včas a blízko svého domova. K tomu se přidává nedostatek odborníků, kteří jsou dlouhodobě přetížení, a systém, který je nutí řešit spoustu věcí okolo místo samotné péče.
A zásadní problém je i v tom, jak je to celé nastavené. Pořád víc řešíme následky než příčiny. To pak ten systém logicky zahlcuje. Ty věci spolu souvisí. A dokud se nezačnou řešit dohromady, tak se to bude jen lepit, ale nikdy spravovat.
V čem se různí vaše názory od současného ministra zdravotnictví? Co byste dělal jinak?
Já bych přestal dělat, že to nějak funguje. Ono to funguje jen někde a pro někoho. Víc bych tlačil na dostupnost péče v regionech a na to, aby systém nebyl tak centralizovaný. A hlavně bych věci dotahoval. U nás se často něco oznámí, ale reálná změna nepřijde. To je podle mě dneska největší problém.
Pocházíte z česko-slovenského pohraničí. Jak je to tam s dostupností zdravotní péče?
Kdo tam žije, tak ví. Čekáte měsíce na specialistu a často musíte jet desítky kilometrů. Pro starší lidi je to reálný problém, ne každý má auto nebo sílu to absolvovat. Řešení existuje, ale musí se udělat. Dostat mladé lékaře do regionů. Přesunout část jejich přípravy i do menších nemocnic, aby tam vůbec přišli. A dát jim důvod tam zůstat. Špičková centra mají smysl, ale nesmí to dopadnout tak, že běžná péče zmizí z regionů. A to se dneska bohužel děje.
