Situace, kdy prezident Petr Pavel odmítl jmenovat poslance Filipa Turka (Motoristé) do role ministra, vzbudila otázky ohledně pravomocí hlavy státu. Někteří zákonodárci a právní experti tvrdili, že rozhodnutí bylo protiústavní, jiní tvrdili opak a třetí skupina říkala, že ji lze interpretovat několika způsoby. Zákonodárci a ústavní právníci proto v úterý v Senátu diskutovali možné změny nejvyššího českého zákona.
Ústava dává prostor pro interpretaci, shodli se právníci
Senátní ústavní komisi k prošetření bodu svolal její předseda senátor Zdeněk Hraba (bez polit. příslušnosti, klub ODS + TOP 09). Debata s několika ústavními právníky se týkala hlavně článku 68 Ústavy České republiky: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Právníci se shodli, že věta nemá pouze jediný možný způsob interpretace.
Ústavní právník Marek Antoš představil hned tři možné výklady: „Někdo by mohl tvrdit, že z toho vyplývá bezpodmínečná povinnost prezidenta republiky jmenovat vždy tak, jak předseda vlády navrhne. Takových mnoho není, ale asi by se někdo mohl najít.“ Na druhou stranu by podle Antoše další jedinec mohl tvrdit, že prezident nemusí nikdy jmenovat nikoho, protože jde o pouhý návrh, kterým není vázán. Ani to podle něj není většinový názor. Většina lidí podle Antoše tvrdí, že by prezident na návrh předsedy ministry v zásadě jmenovat měl, ale jsou situace, kdy nemusí, nebo „dokonce nesmí“.
Senátorka Hana Kordová Marvanová (bez polit. příslušnosti, klub ODS + TOP 09) připustila, že to byl i primární cíl ústavy. Vzpomínala, že když se její současná podoba dávala v roce 1992 dohromady, vytvářela se s úmyslem, že se bude používat dalších padesát až sto let. Proto je podle ní formulovaná s možností různých interpretací.
Ústavní právník Ladislav Vyhnánek připustil, že flexibilita může některým vyhovovat více, některým méně. „Může jim pomáhat nalézt nějaký kompromis, který – při jasnějším nastavení pravidel – by možný nebyl, ale nikdo neví, kdy mu to pomůže a kdy uškodí,“ sdělil.
„Za 33 let existence Ústavy České republiky se otázka tohoto bodu nikdy nedostala k Ústavnímu soudu. Což samo o sobě hovoří o tom, že ten článek je napsán dobře,“ konstatoval zase senátor Michael Canov (SLK). Kromě posledního případu s Turkem se podle Canova prezident s premiérem vždy domluvili.
Jak by ústava případně šla změnit?
„Nemá smysl diskutovat o určitých změnách ústavy, pokud by to všichni chápali jednoznačně a praxe se jednoznačně klonila k nějakému postupu. Ukázalo se opakovaně, že to tak není, včetně té poslední situace. Proto bych doporučoval skutečně zvažovat nějaké postupy v tomto směru, nejen interpretační, ale zřejmě i textační změny,“ sdělil profesor práva Aleš Gerloch.
Podle něj by bylo jednou možností připojit do článku 68 šestý odstavec, který by uváděl, že odstavce 2, 4 a 5 jsou pro prezidenta závazné. To by podle Gerlocha pozici prezidenta výrazně oslabilo.
Screenshot Ústavy ČR. (Epoch Times)
Spíše by se proto přikláněl k jiné možnosti – změně odstavce 70: „Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.“ Činnosti, které jsou v rozporu s jmenováním ministrem, by upřesnil.
Podle ústavního právníka Ondřeje Preusse by doplnění závaznosti nic nezlepšilo. „Nějaké polovičaté řešení, vlastně jenom pokoutně dávat tlak na konkrétní ustanovení, to si myslím, že nebude fungovat,“ poznamenal. Podmínky pro jmenování ministrů by také údajně neupravoval, protože by to podle něj oslabilo pozici premiéra.
Právník Jan Kudrna zase uvedl, že by se přikláněl k přidání časového rámce, do kdy má prezident ministra jmenovat. „Pokud bychom tohle opravdu považovali za palčivou otázku, tak bychom měli zvolit ale generální změnu,“ řekl. Jako větší úpravu uvedl přechod k čistšímu parlamentnímu systému a zrušení pozice prezidenta nebo zavedení poloprezidentského systému. Několik právníků se totiž shodlo, že současná ústava je spíše monarchistická a prezident má větší pravomoce než v ostatních parlamentních republikách.
Většina diskutujících se shodla, že upravit pouze jedno slovo, například přidání fráze „prezident musí jmenovat“, není optimální, protože by to mohlo vzbudit zmatek v chápání zbytku dokumentu. Upozorňovali také na to, že úprava buďto oslabí, nebo posílí pravomoc prezidenta. Někteří proto navrhli výše zmíněné návrhy, jakými jsou úprava jiného odstavce či přidání časového rámce. Několik z nich souhlasilo s tím, že by situaci pomohla rozlousknout kompetenční žaloba a názor Ústavního soudu. S tím souhlasil i poslanec a předseda strany Svobodní Libor Vondráček, který na komisi uvedl, že Sněmovna se tématem také plánuje zabývat.
