Brožura z roku 2004 vysvětlující tradiční křesťanské názory na sex a manželství je „nenávistným projevem“, rozhodl 26. března finský Nejvyšší soud a uložil pokuty poslankyni parlamentu, luterskému biskupovi a církevní organizaci v řádu několika tisíc korun. Verdikt, který završuje roky trvající soudní řízení, podle obhájců vysílá znepokojivý signál ohledně svobody projevu.
Nejvyšší soud Finska vydal v ostře sledovaném případu týkajícím se Paivi Rasanenové, dlouholeté zákonodárkyně a bývalé ministryně vnitra, nejednoznačné rozhodnutí. Odsouzen byl také luterský biskup Juhana Pohjola, jehož církevní nadace brožuru vydala.
Soud jednomyslně potvrdil zproštění viny Rasanenové v souvislosti s příspěvkem na sociálních sítích z roku 2019, který citoval Bibli, avšak uznal ji vinnou za výroky obsažené v církevní brožuře poprvé vydaném před více než dvěma desetiletími. Finské právo umožňuje žalobcům odvolat se proti zprošťujícím rozsudkům.
Odsouzení se týká „vytvoření a zpřístupnění veřejnosti textu, který uráží určitou skupinu“.
Případ, podporovaný právní organizací ADF International, přitáhl mezinárodní pozornost jako test hranic mezi zákony o nenávistných projevech a náboženským vyjádřením v Evropě.
Rasanenová na tiskové konferenci po vynesení rozsudku označila verdikt za „obtížné a zklamáním naplněné smíšené rozhodnutí“ a varovala, že vytváří nejistotu ohledně základních svobod. Uvedla, že rozhodnutí „vysílá znepokojivý a rozporný signál o stavu základních svobod ve Finsku“.
Soud dospěl k závěru, že některá tvrzení v brožury z roku 2004 – napsaném s cílem vyložit tradiční křesťanské pojetí manželství a sexuality – představují trestnou „urážku“ podle finských zákonů o nenávistných projevech. Rozhodnutí ukládá pokuty Rasanenové, biskupu Juhanu Pohjolovi a církevní nadaci, která materiál vydala.
Podle obhájce Mattiho Sankama zahrnují sankce pokuty vázané na příjem ve výši 1 800 eur pro Rasanenovou, 1 100 eur pro Pohjolu a přibližně 5 000 eur pro církevní nadaci. Dále uvedl, že části brožury označené za nezákonné musí být staženy z oběhu.
Odsouzení přichází poté, co dva nižší soudy jednomyslně Rasanenovou ve všech bodech obžaloby zprostily viny, což poukazuje na rozpory ve finské justici. Právní pozorovatelé upozornili, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo těsné, což podtrhuje spornost případu.
Žalobci tvrdili, že konkrétní formulace v brožuře – včetně tvrzení, že homosexualita je „psychosexuální porucha“ – splňují práh trestní odpovědnosti. Obhajoba namítala, že dokument je třeba chápat v jeho plném náboženském a historickém kontextu, nikoli na základě izolovaných výroků.
Rasanenová řekla, že stíhání materiálu starého několik desetiletí vyvolává širší obavy.
„Tento případ nikdy nebyl jen o mně,“ poznamenala. „Vždy šlo o to, zda Finsko zůstane zemí, kde lidé mohou svobodně mluvit, psát a žít podle svého svědomí bez strachu z trestního stíhání.“
Právní experti zapojení do případu zdůraznili, že rozhodnutí se opírá o ustanovení finského trestního zákoníku zakazující projevy, které „vyhrožují, pomlouvají nebo urážejí“ skupiny na základě chráněných znaků. Zastánci Rasanenové tvrdí, že standard „urážky“ je vágní a podléhá širokému výkladu.
Paul Coleman, výkonný ředitel ADF International a člen právního týmu Rasanenové, vyzdvihl, že rozhodnutí ukazuje, jak mohou být takové zákony uplatňovány nejednotně. Během řízení podle něj různí soudci dospěli k opačným závěrům ohledně téhož materiálu.
„To jen ukazuje, jak lze tyto vágní a subjektivní zákony vykládat jakkoli,“ konstatoval Coleman a dodal, že soud brožuru posuzoval „řádek po řádku“, aby určil, které výroky jsou přípustné.
Případ začal v roce 2019 poté, co Rasanenová kritizovala podporu své církve akci LGBT Pride v příspěvku na sociálních sítích, který obsahoval citát z Bible. Tento příspěvek vedl k policejnímu vyšetřování, které bylo později rozšířeno o dřívější brožura a další veřejná vyjádření.
Úřady nakonec vznesly více obvinění, z nichž většina byla v dřívějších fázích řízení zamítnuta. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ponechává v platnosti pouze odsouzení související s brožurou.
Coleman varoval, že rozsudek může snížit práh pro to, co je považováno za nezákonný projev. „Tyto zákony byly původně zamýšleny pro extrémní projevy vedoucí k násilí,“ podotkl. „Nyní jsme svědky jejich rozšiřování do oblastí, jako je teologická debata.“
Soud neshledal, že by výroky Rasanenové podněcovaly k násilí nebo nenávisti, dospěl však k závěru, že některé pasáže jsou přesto podle zákona urážlivé.
Rasanenová uvedla, že zvažuje odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva. Naznačila, že případ zůstane součástí širší debaty o svobodě projevu a náboženské svobodě.
„Věřím, že je správné a nezbytné otevřeně mluvit o svých přesvědčeních,“ sdělila.
Navzdory odsouzení Rasanenová uvedla, že bude i nadále působit v parlamentu a veřejně vyjadřovat své názory. Podporu jí podle jejích slov vyjádřili kolegové napříč politickým spektrem, přestože s jejími postoji často nesouhlasí.
–ete–
V překladu článku jsme původně použili výraz „pamflet“. Přesnější označení je „brožura“, které lépe odpovídá charakteru původního textu.
