Odkaz kanadského pianisty je úzce spojen s jeho nahrávkami jednoho z nejsložitějších a nejambicióznějších děl velkého skladatele.
V roce 1955 dorazil do nahrávacího studia na 30. ulici na Manhattanu neznámý mladý kanadský pianista. Právě podepsal smlouvu s vydavatelstvím Columbia Records. Plánoval nahrát méně známé Bachovo dílo – rozsáhlou, esoterickou variaci o délce 38 minut (v jeho podání). Vedení společnosti bylo skeptické, přesto však projekt schválilo.
Když album vyšlo, posluchači i kritici byli nováčkem na mezinárodní scéně ohromeni. Nahrávka se stala bestsellerem a Goldbergovy variace se z téměř neznámé skladby proměnily v jeden ze základních pilířů hudebního repertoáru. (Poslechněte si)
Glenn Gould se stal známým jménem v domácnostech – symbolem génia, hudebního zázraku a především Bachovy hudby.
V dubnu 1981, téměř tři desetiletí po své průlomové nahrávce, se Gould vrátil do studia Columbia Records. Rozhodl se Goldbergovy variace nahrát znovu, tentokrát ve stereofonním zvuku. Výsledné album se mělo stát jeho posledním hudebním testamentem.
Když nová nahrávka o několik měsíců později vyšla, Glenn Gould byl již po smrti – zemřel pouhý týden před jejím vydáním. Jeho kariéra byla mimořádně dynamická; jeho excentrické chování spolu s hudebním géniem zanechalo v dějinách nesmazatelnou stopu. Po jeho smrti legenda jen dále rostla a zůstala neoddělitelně spojena s Goldbergovými variacemi.

Goldbergovy variace
Johann Sebastian Bach (1685–1750) byl možná největším skladatelem v celé historii západní hudby. Jeho život byl hluboce formován vírou v Boha; zkomponoval více než 200 duchovních kantát, několik oratorií a také své vrcholné dílo Mši h moll. Hudební historik Albert Schweitzer ho kvůli jeho přínosu luterské církvi nazval „pátým evangelistou“.
V roce 1741 napsal Goldbergovy variace (BWV 988). Jde o monumentální dílo, které může podle počtu opakování trvat přibližně 40 až 80 minut. Rámují ho andělsky znějící aria a závěrečná aria da capo a mezi nimi stojí 30 složitých variací, v nichž se naplno projevuje Bachovo skladatelské mistrovství.
Třicet variací je rozděleno do trojic a každá třetí variace je kánon. Kánon je technika, při níž se melodie nejprve představí a poté se vrství sama na sebe. Připomeňme například Pachelbelův Kánon D dur, skladbu často hranou na svatbách, v níž se slavná melodie opakuje stále znovu, pokaždé v o něco složitější podobě. Bach jde v Goldbergových variacích ještě dál: z devíti kánonů mezi 27 variacemi je každý posunut o interval výš než ten předchozí, zatímco se jednotlivé fugové hlasy proplétají v oslnivé přehlídce hudebních barev.
V tichém okamžiku doma nebo při dlouhé cestě do práce si dopřejte příležitost poslechnout jednu z nejpozoruhodnějších nahrávek klávesové hudby vůbec. Gouldova nahrávka z roku 1981, vydaná společností Sony Classical, byla také zaznamenána na film režisérem Brunem Monsaingeonem.
Gould začíná nadpozemským podáním úvodní árie – předehrou k hudební epopeji, která zkoumá hlubiny lidského ducha.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli věnovat? Pošlete nám své nápady nebo zpětnou vazbu na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
