Mnozí z nás toužebně vyhlíží první motýly, ale do svých zahrad paradoxně sázejí hortenzie a zlatice. Hmyzu tím však příliš neprospějí.
Pestrobarevní motýli na prvních květech, ranní ptačí zpěv a čmeláčí královny pátrající po místě pro hnízdo – onen typický jarní pocit vytvářejí právě malí tvorové v našem okolí.
V mnoha zahradách však vzniká spíše dojem, že motýli i okřídlení pěvci jsou zde nežádoucí. I když záhony mohou na první pohled zářit barvami, pro živé tvory představují nehostinnou poušť.
Šlechtěné okrasné trvalky a exotické keře často nabízejí původním druhům hmyzu jen málo potravy, nebo dokonce vůbec žádnou, jak uvádí Bettina de la Chevallerie, jednatelka Německé zahradnické společnosti 1822 (DGG 1822).
Živné rostliny, jako jsou pampelišky, jetel, kopřivy nebo pelyněk, jsou naproti tomu důsledně likvidovány jako „plevel“. De la Chevallerie se domnívá, že pro změnu myšlení by bylo užitečné začít jim říkat divoké květy nebo doprovodné rostliny. „Slovo plevel by se mělo v každém případě vyškrtnout,“ míní odbornice.
Přežití mnoha živočišných druhů přímo závisí na konkrétních rostlinách. Pejorativní označení „plevel“ však navozuje dojem něčeho postradatelného a neužitečného, což potvrzuje i Margarita Hartliebová z Vídeňské univerzity u příležitosti Dne plevele, který připadá na tuto sobotu.
Motýli milují kopřivy
Motýli se neobjeví jen tak odnikud. Líhnou se z kukel – pevných obalů, v nichž se housenka promění v dospělého jedince. Tyto kukly jsou přitom často přichyceny právě ke stonkům rostlin.
Kdo na podzim ihned odstraňuje a vyhazuje veškeré odkvetlé části, likviduje tím příští jarní generaci. Také divoké včely a další hmyz totiž využívají zaschlé stonky jako bezpečné útočiště k přezimování.
Hortenzie, zlatice, bobkovišně i řada letniček ze supermarketů mají jedno společné: vypadají sice hezky, ale z ekologického hlediska jsou téměř bezcenné, protože hmyzu nenabízejí nektar ani pyl. Vzhledem k tomu, jak tyto rostliny v zahradách dominují, čelí hmyz drastickému nedostatku potravy.
Divoké rostliny, jako jsou kopřivy nebo jetel, lidé ze svých zahrad naopak neúprosně vytrhávají. Přitom babočky paví oko, kopřivové, síťkované či admirál kladou svá vajíčka cíleně právě na kopřivy, protože jejich housenky se živí výhradně jejich listy. Bez tohoto „plevele“ by tito krásní motýli prostě neexistovali.
Expertka radí, jak hmyz do zahrad znovu přilákat. Stačí omezit pletí, nahradit část okrasných keřů divokými květy a nechat přírodu volně dýchat.
Zpěvní ptáci potřebují hmyz
Mnoho lidí utrácí značné částky za zimní krmivo a elegantní krmítka, přitom mnohem důležitější je samotná podoba zahrady.
„Pro zpěvné ptactvo je klíčové, aby zahrada byla přírodní a přátelská k hmyzu,“ zdůrazňuje Sophie Lokatisová, odbornice na ochranu přírody z Nadace pro divoká zvířata (Deutsche Wildtier Stiftung). Některé druhy jsou na hmyzí potravě závislé trvale, řada dalších pak především v období odchovu mláďat.
Pečlivě střižený trávník má k divoké přírodě daleko, pro mnoho lidí však stále představuje ideál krásy.
Jde o zeleň bez květů, která nenabízí téměř žádnou potravu. „Takové plochy jsou v podstatě mrtvé,“ říká Lokatisová. A kde nic neleze, tam ani nic nelétá: „Počet a rozmanitost zpěvných ptáků v posledních desetiletích klesaly ruku v ruce s úbytkem hmyzu,“ dodává odbornice.
Pokud je navíc tento „dokonalý“ trávník – jak velí móda posledních let – obehnán pletivovým plotem s plastovými výplněmi, ptáci v něm nenajdou ani místo pro stavbu hnízda.
Na rozdíl od typických živých plotů, jako je ptačí zob nebo habr, tyto moderní konstrukce nevyžadují údržbu, ale neposkytují ani bobule, ani úkryt pro hmyz.
Ježci jsou hluční společníci: Seznamte se s „bodlinatým chrochtálkem“
V důsledku intenzivního zemědělství se ježci na venkově vyskytují stále méně; dnes je najdeme především v osídlených oblastech se zahradami a parky. Aby se u vás cítili dobře, zdaleka nestačí jen hromada listí na zimu.
Podobně jako mnoho zpěvných ptáků jsou i ježci životně závislí na hmyzu. Potřebují také husté křoví jako svůj domov – ostatně jejich anglický název „hedgehog“ v doslovném překladu znamená „křovinné prase“.
Sekačky na trávu škodí ježkům hned dvojím způsobem. Každá seč znamená smrt pro larvy hmyzu, housenky a luční koníky. „Po jednom posečení zahyne například asi 80 % kobylek,“ uvádí Margarita Hartliebová.
Kromě nedostatku potravy hrozí ježkům při použití robotických sekaček smrtelná zranění. Pokud takové zařízení míří na ježka, ten často udělá to, co mu pomáhá u přirozených nepřátel: svine se do ostnaté kuličky a čeká.
S rostoucím počtem robotů se podle odborníků prudce zvýšil i počet zraněných ježků. „Největší hrozbou pro ježka je dnes člověk,“ bilancuje Nadace pro divoká zvířata.
Pomáhají i malé zahrady
Kdo si myslí, že jeho malá zahrádka nemá na nic vliv, měl by vzít v úvahu, že jen v sousedním Německu existuje podle odhadů na 17 milionů soukromých zahrad. To představuje obrovskou síť malých stanovišť s ohromnou celkovou plochou.
Kdyby i jen v každé páté zahradě rostl dřín místo zlatice, znamenalo by to pro miliony kusů hmyzu létajícího v časném jaru skutečnou hostinu namísto ekologicky bezcenných květů.
Louka může již po měsíci bez sečení nabídnout přibližně desetinásobné množství nektaru oproti trávníku sekanému každý týden, vysvětluje de la Chevallerie ze zahradnické společnosti.
Na přirozené květnaté louce o velikosti basketbalového hřiště může podle expertky Hartliebové žít přibližně 60 000 kusů hmyzu. To je 60 000 potenciálních soust pro ptáčata, ježky nebo hbité ještěrky.
Význam zahrad roste i proto, že městské prostory se vlivem intenzivního zemědělství staly pro řadu druhů rozhodujícími útočišti. „Pestré a kvetoucí louky z volné krajiny téměř vymizely,“ říká de la Chevallerie. „Přitom třetinu městských ploch tvoří právě zahrady.“
Méně je více
Domácí trvalky lze skvěle dělit a darovat sousedům, plané keře se zase snadno množí řízkováním. Drahé hmyzí hotely můžete s klidem oželet, pokud přes zimu ponecháte na záhonech suchá stébla a trsy rostlin.
Stejně tak je žádoucí vyhnout se utrácení za umělá hnojiva a pesticidy. „Čím méně živin půda obsahuje, tím větší bývá zpravidla rozmanitost rostlin,“ zdůrazňuje Hartliebová.
Ušetřit lze i za benzín do sekačky a vodu: domácí druhy zvládají sucho většinou mnohem lépe než ty exotické a bujná květnatá louka si s výkyvy počasí poradí lépe než nízký anglický trávník.
„Pokud se trávník v horku každý den nezalévá, vypadá zažloutle a spáleně,“ podotýká de la Chevallerie. „Květnatá louka vypadá pěkně, i když je suchá.“ Na málokterém místě je tak snadné udělat něco pro přírodu: pro oživení zahrad stačí zkrátka dělat méně.
–etg–
