Na včerejší konferenci pořádané Institutem Strategeo ve spolupráci s Institutem H21, kde se diskutovalo o „střetu o budoucnost sociálních sítí a online platforem“, se mimo jiné sešly bývala eurokomisařka Eva Jourová a bývalý poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.
Mezi diskutovanými tématy se objevila otázka regulací vydávaných úřady Evropské unie, které by měly ovlivňovat obsah na sociálních sítích. Jourová i Pojar zastávali v několika ohledech protichůdné názory.
Jourová vysvětlovala, proč z jejího pohledu vznikla politická iniciativa, která se snaží tlačit na technologické společnosti, jako jsou Meta nebo X, aby regulovaly obsah, který se šíří na jejich platformách.
Podle Jourové byl první impulz zamezit šíření „dětské pornografie“. Poté se měl objevit „nárůst antisemitismu“ v zemích nejvíce zasažených migrací, a poté i „teroristické útoky“ a takzvaná hate speech, kterou definuje jako extrémní výzvu k násilí, která má potenciál vyvolat násilí reálné.
Dalším důvodem je podle Jourové to, že se „Evropa stala bojištěm pro Putinovu informační válku“ a „ruská válečná propaganda plně využívá americké technologie“.
Jednání s americkými technologickými společnostmi je podle Jourové i podle Pojara obtížné a vydávání regulací vidí jako obtíž, protože jejich zavádění do praxe je stojí další finanční výdaje.
Zahraniční monopol sociálních sítí, platforem a vyhledavačů
Podle Pojara je problémem, že neexistují evropské alternativy sociálních sítí a vyhledavačů, které by konkurovaly těm americkým. Evropské společnosti sídlící na území EU by totiž bylo snadnější regulovat a práva a povinnosti na nich vynucovat.
„Je třeba mít alternativy a nebýt závislí na zahraničním monopolu,“ říká Pojar s tím, že je třeba „rozložit riziko“ a „nesázet na jedno momentálně nejlevnější řešení“.
Protože Evropa je v tomto směru pozadu a ztratila kontrolu nad tímto trhem, snaží se to dohánět regulacemi, které ale v praxi na velké zahraniční technologické firmy efektivně nedosahují, míní.
Budou regulace cílené na „dezinformace“ efektivní?
Podle Pojara však žádná regulace šíření dezinformací nevyřeší. „Pravidlo nás nezachrání. Máme být pokornější a nemít představu, že něco vyřešíme regulací. Regulace mají sílu podle toho, kdo je vytváří, a síla EU klesá, a za deset let to bude pravděpodobně slabší než dnes,“ řekl Pojar.
„Při boji s dezinformacemi nás nástroj nezachrání. Nemám na to recept. Někdy někde zvítězí zlo. Svět je složitý a těžký. Říkat, že máme jednoduché recepty, jak to udělat… Nemáme. Já na ro recept nemám,“ říká Pojar. „Máme definice, ale je nemožné se do těch definic v reálu vejít, nebo to vyřešit definicí toho, co je dezinformace.“
„Kdo dnes dokáže říci, co je a co není dezinformace? Jak to bylo, a kdo to udělal schválně a kdo ne? Nikdo to nevyřeší, ani umělá inteligence. Jednoduché technokratické řešení dost často vede k horším výsledkům,“ míní Pojar.
Jourová naopak obhajuje důležitost regulací, jako je Digital Services Act (DSA) a nutnost pokračovat v jejich zavádění a prosazování.
Regulace podle ní nemíří na pachatele, ale na provozovatele míst, kde se činy páchají. „Když vám někdo načmárá na baráku hákový kříž, policista vás upozorní, že si to máte odstranit a nebude řešit, kdo to tam udělal. Mají odstranit to, co jim někdo čmárá na barák. Když někdo dělá párty, a pokaždé tam bude někdo znásilněn, tak se budeme dožadovat, aby majitel zajistil bezpečnost účastníků,“ vysvětlovala metaforicky Jourová princip regulací.
Vyjednávání s USA
„V Davosu Trump vyhrožoval zvýšením cel zemím, které podpořili Dánsko (v iniciativě zavést tzv. Chat Control – pozn. redakce). Ursula [von der Leyenová] musela říct Trumpovi, že nebude váhat využít ekonomickou bazuku, což by znamenalo zásadní zásah do platforem na internetu. Spoustu věcí, která by je bolela. V Evropě vydělávají čtvrtinu zisku, a to si ani Trump nemůže dovolit jim odstřihnout,“ řekla Jourová, čímž nastínila, že obě strany na sebe navzájem kvůli regulaci internetu vyvíjejí nátlak.
Zrušení anonymity
Pojar by byl pro to, aby každý ručil za obsah, který publikuje, aby nemohl publikovat anonymně, což by diskusi kultivovalo. „Diskuse na sítích pod vlastním jménem by měla jinou kulturu, odvaha by se ztrátou anonymity klesla. Jednou tam dorazíme,“ míní Pojar.
Jourová naopak vidí zavedení povinné registrace pod skutečnou identitou jako nereálné. „Na zrušení anonymity na platformách, na to nikdo nemá odvahu,“ řekla a dodala, že by to v některých zemích unie ohrozilo kritiky vlády. Státy nekonkretizovala. „Platformy dávají svobodnou možnost se vyjadřovat i lidem, kterým by mohla od režimu hrozit perzekuce, což je v současné Evropě reálné,“ dodala.
USA vs. Evropa
Podle Pojara současný americký prezident a jeho administrativa stále přemýšlejí nad USA a Evropou jako nad jedním spojeneckým celkem, což má ukazovat i text bezpečnostní strategie USA, „jejíž velká část je věnovaná Evropě“.
„Vidí západní svět v celku. Možná ho vidí jinak, ale vidí ho jako celek,“ řekl Pojar.
Ohledně toku a sběru dat Pojar uvedl, že mnohé z nich končí v USA, ale jako strategické riziko vidí spíše v tom, když některá data končí v Číně. „Jasně, že se USA v našich datech hrabou. Ano. Můžeme tomu reálně zabránit? Ne. Až budete jezdit elektroautama z Číny, to budete koukat kolik dat půjde ven. Já bych se raději zabýval takovými konkurenčními hráči a méně se obával, že naše data skončí v NSA,“ míní.
O tom aby Evropa dosáhla toho, že data budou zůstávat v EU, se podle Pojara „dá s Trumpem dohodnout“.
