Současné teploty vyvolávají bouřlivé diskuse, zatímco ty minulé zaměstnávají vědce. Mnohé zásadní otázky však zůstávají nezodpovězeny.
Středověké teplé období nebylo v severní Evropě tak výrazné, jak se dosud předpokládalo. Uvedli to vědci v nedávné studii, v níž představili své nejnovější poznatky o proměnách klimatu. Kvůli značným nejistotám, které provázejí stávající data, vyzývají k získání většího množství údajů, zejména pro jižní polokouli.
Konkrétně se tým pod vedením doktora Georga von Arxe a Jespera Björklunda ze švýcarského Federálního výzkumného ústavu pro les, sníh a krajinu (WSL) zaměřil na letokruhy stromů v severní Evropě. Díky novému metodologickému přístupu tito vědci zrekonstruovali teploty ve „Fennoskandinávii“ za téměř 1 200 let.
Studovaná oblast zahrnuje Finsko (Fenno) a Skandinávský poloostrov (Skandia), tedy Norsko a Švédsko, a dále oblast Karélie (dnes rozdělenou mezi Finsko a Rusko) a poloostrov Kola (Rusko).
Klimatické modely mají potíže s interpretací změn klimatu
V úvodu své studie (pdf) publikované v časopise Nature autoři píší, „že různé zdroje klimatických proxy dat naznačují, že globální oteplování je přinejmenším v současnosti bezprecedentní“. Dendrochronologická proxy data však často odhadují „teploty během středověké klimatické anomálie (950–1250 n. l.) podobné těm v minulém století, nebo je dokonce přesahující“.
Vzhledem k tomu, že dnes není možné přímo změřit teploty, které panovaly před stovkami či tisíci lety, využívají vědci ukazatele zvané „proxies“. Jedná se o veličiny měřitelné v současnosti, které vykazují silnou korelaci s teplotou, jako jsou právě letokruhy stromů nebo zkamenělý pyl v usazeninách.
Výsledky této analýzy jsou o to pozoruhodnější, že „nejenže zpochybňují spolehlivost modelů a proxy dat, ale přispívají také k nejistotě ohledně budoucích klimatických projekcí“, vysvětlili vědci.
Jinými slovy: dosavadní měření nepotvrzovala to, co vypočítaly modely.
Na severu chladněji, v Británii tepleji
Existence těchto teplých období, nazývaných také „klimatická optima“, je doložena mimo jiné pěstováním vinné révy a olivovníků na Britských ostrovech v římské době. Nová data však nesahají dostatečně hluboko do minulosti, aby toto období pokryla.
Zatímco dřívější studie vycházely z šířky a hustoty letokruhů – přičemž vyšší teploty podporují růst, což se projevuje širšími letokruhy – švýcarští vědci využili výhradně informace obsažené v buněčných stěnách 188 borovic lesních (Pinus sylvestris).
Jejich závěr zní: letní teploty ve Fennoskandinávii byly mezi lety 850 a 1100 vyšší než v následujících staletích, ale nižší než dnes. Fáze oteplování měly nastat také kolem roku 1400 a na konci 18. století. Od roku 1850 byl pak zaznamenán „prudký nárůst teplot“.
Klimatické modely jako zdroj spolehlivých poznatků
Podle tiskové zprávy Federálního výzkumného ústavu pro les, sníh a krajinu, vydané u příležitosti zveřejnění studie, byl středověk a následující staletí „klimaticky neklidnými“ obdobími. Kromě toho prý neexistuje „žádné známé fyzikální vysvětlení pro výjimečné středověké teplé období“.
Federální ústav dále upřesnil: „Středověká klimatická anomálie nebyla tak teplá, jak se dosud předpokládalo, alespoň ve Skandinávii, odkud pochází analyzované dřevo. Současné oteplování se tak pravděpodobně nachází mimo rámec přirozených výkyvů teplot pozorovaných za posledních 1 200 let.“
Jesper Björklund se vyjádřil k novým dendrochronologickým datům a klimatickým modelům, kterým se nedaří teplá období interpretovat: nyní existují „dvě nezávislá znázornění regionálního klimatu, která obě konstatují nižší teploty ve středověku, čímž přinášejí nové důkazy o tom, že tato fáze nebyla tak teplá, jak se dříve předpokládalo“.
„Naopak obě ukazují, že současné oteplování je bezprecedentní, přinejmenším v průběhu posledního tisíciletí,“ dodal tento vědecký pracovník. To podtrhuje roli, kterou v teplotních výkyvech pozorovaných ve Skandinávii hrají emise skleníkových plynů.
Žádné známé přírodní vysvětlení pro změnu klimatu?
Je však zarážející, že fáze oteplování zmíněné Jesperem Björklundem a doktorem Georgem von Arxem se zdají sledovat vzorec, který přetrvává až do dnešních dnů. Teplotní maxima identifikovaná kolem let 800, 1100, 1400, 1700 a 2000 jsou totiž od sebe pokaždé vzdálena přibližně tři století.
Je možné, že současný vývoj je výraznější než první fáze oteplování (v průběhu posledních 1 200 let), ale skutečnost, že pro něj neexistuje fyzikální vysvětlení, by měla být vzhledem k tomuto velmi pravidelnému cyklu přinejmenším zpochybněna.
Právě specialisté na Slunce a planety přinášejí nejen možné vysvětlení, ale i předpověď.
–etfr–
